═Ó ŃţŰţÔݡ

Povidka prvni - Cizinci

  1. áPovidka ctvrta - Stvanice
  2. áPovidka ctvrta - Belemnit
  3. áPovidka ctvrta - Ve znameni cesty
  4. áPovidka sesta - Atabara
  5. áPovidka sesta - Rytir Matazuch
  6. áPovidka desata - Letadlo
  7. áPovidka devata - Modlitba urednika

Jak lehky vitr poposunul listi na zemi o kousek dal, tak poskocil i cas. Sice jen o malinky kousek, ale soucasnost promenil v minulost a byvalou pozici padlych listku odnesl kamsi do nenavratna zapomneni. Tak se propada do zakerne a vsemocne cerne diry minulosti kazda minuta, kazdy sebekrasnejsi i sebenudnejsi zazitek. Pryc bez moznosti navratu. Definitivne!

Vyrvat hvezde jeji hmotu je tak nemozne jako vyrvat minulosti okamziky, ktere kdysi pohltila. A kdybychom to dokazali a poradne zabrali neskutecnou silou a pevne chytili radny kus uplynuleho casu, snad cele stovky tisicu let a dilo se zadarilo, vynorila by se pred nami vsude kolem bila zaplava lehce zasnezene krajiny ...

Stopa konci, snih najednou zmizel a dva mladi lovci stoji zcela bezradne na okraji snehoveho pole, ktere se kryje se stinem prilehle hory. To co bude za slunecneho dne osvetleno, je jiz davno beze snehu. Muzi si prohlizi stopy zubra na snehu, ktere zdanlive mizi v trave mokre zeme, nasycene vodou rozpusteneho snehoveho pokryvu. Na prvni pohled vypada puda vsude stejne, ale muzi maji zkusenosti s takovym stopovanim. Jen se musi divat daleko lepe a hledat zmackanou, vslaplou travu v mekke pude. Oba lovci se zmenili z bezstarostnych chodcu v prihrble, pomalu se pohybujici bytosti, ktere patraly a porovnavaly kdejaky dolik v pazitu. Pak jeden nebo druhy nebo nekdy i oba ve stejnou dobu mavli v rychlem gestu koncem paze ve smeru, kde by podle nich mely stopy pokracovat. Stara lonska trava se promenila ve vysoky suchy porost, ktery byl polozen jen na nekolika malo mistech, kudy prochazela zver. Tady byly stopy zase dobre citelne, i kdyz mely uplne jiny charakter nez ty na snehu. Muzi znovu zrychlili. Berntin a Kairob, jak se tito dva lovci jmenovali, meli pred sebou svuj teprve druhy samostatny lov na tak velkeho tvora. Prevazne sice lovi jen v malych skupinkach, ale lov na velka zvirata vetsinou znamena spolupraci vice muzu. Nejde tak v mnoha pripadech o vyhodu pri sledovani stop nebo hazeni ostepu, ale o nasledne reznicke prace a o transport koristi. Na takovou praci je pak treba vice rukou. Muzi maji ale jasno, chteji byt uspesnymi lovci a pokud se jim toulaveho zubra skutecne podari ulovit, teprve pak jeden z nich dojde domu pro druhy, aby si prisli pro maso, zatimco druhy lovec bude hlidat korist proti mrchozroutum.

Sleduji zubri stopy a rychle se priblizuji. Jeho vykaly jsou teple, protoze se z nich jeste kouri, jak je dobre videt v chladnem rannim vzduchu. Uz si Berntin lehce pohazuje ostep v ruce a Kairob vyhlizi do krajiny, aby konecne zahledl zvire, ke kteremu se zacnou skrze izolovane hajky nepozorovane priblizovat. Vetsina krajiny je lesnata step, vice spis travnata nez lesnata, proto pohyb v ni je relativne velmi snadny. A lesni sloni hospodari i zde dobre dokazi udrzovat stromy tak, aby prilis nezarustaly krajinu.

Najednou se krajina zmenila a pred muzi se objevil svah posety spoustou stop od prochazejici zvere k napajedlu. Mnoho stezek se spojovalo a rozdelovalo, aby se znovu spojily v mohutnou poslapanou plan. Tam, prave na tomto miste zmizely vsechny zubri stopy.

Rozmrzeli lovci jakoby vzdali svoje patrani, povidaji si nahlas a prochazeji krajinou zdanlive nazdarbuh. Zubr, kdyz narazil na tuto magistralu, zrejme po ni nejaky cas sel, protoze za ni uz jeho stopy nebyly. Ale na kterou stranu? Podel teto nejasne vyhranene magistraly tedy sli Berntin s Kairobem a zkouseli stesti, zda nenarazi na znamky zubra. Ale trava na druhe strane uz nebyla tak vstricna, a puda tak mekka. Ba ani zvire samo po sobe nezanechalo nikde svoji teplou vizitku. Muzi vzdali sve patrani a mlcky se radovali, jak moudre utajili svuj podnik pro nejistotu vysledku. Nyni nebude nikdo zklaman. Jen pri zpatecni ceste domu nasbiraji papir z brezove kury na rozdelavani ohne ci jine suroviny, ktere se touto dobou sbiraji a jsou uzitecne pro dalsi praci ci zasoby.

Kdyz vtom v malem pruhu osamocene vysoke travy uvideli proslapanou cesticku vyzdobenou teplym odpadem.

,, Zubr! "Polohlasne nadsene konstatoval jeden z nich a uz prohlizel smer ohybu stebel, aby zvedel, kterym to smerem zvire slo. Takze vse se v dobre obratilo a na male planine pred nimi se opet pohybuje onen tmavy bod, ve kterem tusi ono velikosti a silou obdarene zvire. ,, Duchove, stujte pri nas a vydejte nam toto zvire! " neodpustil si potichu, spise pro sebe procedit mezi zuby Kairob.

Oba muzi se prikrcili a pomalu se obloukem prodirali hustym lesikem, aby se nepozorovane priblizili ke svemu budoucimu ulovku.

Teren je zvlneny a oba lovci prave prochazeji po uboci jednoho z mnoha mistnich kopcu, kdyz tu se zcela necekane dole pod svahem pod nimi asi 40 metru nize mihla lidska postava. A druha! Berntin jen rozevrel prsty pred sebou vztycene paze a mavl rukou k zemi. Dalsim rychlym gestem namiril ukazovakem po smeru, kde se pohybovaly lidske postavy. Nato znovu rozevrel prsty od sebe, zvedl jejich spicky k obloze a pak palcem ukazal na ne same a ukazovakem k zemi. Muzi si nyni dokonale rozumi a spousti se na vsechny ctyri. Sleduji lidi, kteri prave prochazeji pod nimi. Maji horni cast obliceju pomalovanou, takze nejdou prilis jejich rysy rozeznat, ale jsou natolik blizko, ze by meli oba mladi muzi poznat, zda tyto muze znaji. Z jejich skupiny urcite nejsou a jestli to jsou muzi z jejich kmene, to by meli take odhalit. Muzu v kmeni je jen kolem sto padesati a jejich podoby se daji zapamatovat. Zvlaste staci poznat jen jednoho, ale to se ani jednomu z mladiku nedari, prestoze uz zjistili, ze odhalena skupinka cita ctyri stihle muze. ,, Ani jednoho muze nepoznavam, "potichounku septl Kairob, aby se sveril se svymi obavami. ,, Ja take ne, budou to cizinci a navic hluboko v nasem teritoriu a se zbranemi!" odpovedel Berntin, ktery hned premyslel, jestli jit za nimi a otevrene se jich zeptat, co tu pohledavaji, jak to uz nekolikrat videl. Ale tady jsou oni ctyri a domaci jen dva. ,, Nechame je, je to starost vetsich loveckych skupinek, my dokoncime nas lov, "prospitl ticho Kairob. ,, A zustanes pak tady hlidat uloveneho zubra, kdyz budes mit hned vedle cizi muze, mozna valecniky na loupezne vyprave?" reagoval Berntin. ,, Nejpravdepodobneji uz nenarazi na nikoho jineho nez na nase zeny a deti, ktere budou pobihat nekde kousek od tabora! "Kairob zvaznel pri tomto pomysleni. ,, Do zajecich bobku!" potichu zaupel Kairob, ktery mel evidentne jeste stale loveckou horecku a jeho mysleni a emoce se jen nerady vzdavaly zapocate cinnosti.

Nic naplat, jini muzi zde nejsou a ozbrojeni ctyri cizinci by mohli unest nejakou divku nebo zenu, neco ukrast ci nekomu ublizit. Jake jsou jejich umysly, oni nevi a musi pocitat se vsim. ,, Budeme je proste jen sledovat, abychom meli jasno, co chteji, "ozval se Berntin. A za nekolik desitek minut presla lovecka horecka v pronasledovatelskou iu Kairoba, kteremu se tato cinnost evidentne zalibila a snad se ozval chlapec v nem, kteremu se vzdy libily podobne hry. Ale ostre hroty ostepu onech cizincu mely polevat studenou sprchou kohokoli, kdo by si jen na chvilku pomyslil, ze se bude jednat o nevinnou chlapeckou kratochvili.

Hodiny bezi a za skupinkou cizincu se jako stin pohybuje nase dvojice. Uz zjistili, ze cizinci hledaji smer jejich tabora a miri k jeho stredu. Nasli nyni stary, rozbity, z rakosu pleteny, zavesny kosik vekovite Katarby, ktera na nem tak lpela, prestoze byl jiz prodrany a rozpadal se na nekolika mistech, ze prehlizela, ze ji z nej nasbirane plody zase vypadavaji. Jeji oci ji jiz neslouzily dobre, aby videla, kde a jak kosik opravit. Jeji vzpominky, ktere s nim mela spojene, byly silnejsi, nez aby si vzala jine nabizene torny nebo nadoby. Ale jednou, kdyz zeny s detmi byly na nejake vyprave a Katarbe zase vypadalo z kose vse, co si do nej stara dama ulozila, ostatni zeny to tezce nesly. Vycitaly ji jeji posetilost. Nevydrzely se divat, jak Katarba sbira z keru sipky, ktere ji hned propadavaji dirami v kosi a ona si po nich jen slape. Chytili ji, sundali ji kosik a navlekli na ni velkou, lehounkou tasku. Pomohli ji presypat zbyly obsah kose do noveho zavazadla a zatimco deti bezely stary kosik zahodit kamsi do neznama, aby jej zase jeho majitelka nenasla, jedna z zen vzala dlouhe steblo ze stareho kosiku, naslinila jej a pak jej vpletla do cela tasky. Odlisne barevny pruh tak vyznacoval pamatku na stare casy a lidi, o ktere zivot okradl tuto starou osobu. Slzy v ocich i narek byl nevyhnutelny, ale starenka by si takto zbytecne neporidila patricne zasoby a doplaceli by na to vsichni.

Cizinci tedy drzeli v rukou onen stary, dlouhy, velmi vysoky, mekky kosik na popruhu a debatovali o necem. Pak ukazovali smerem, kde bylo domaci taboriste. Nedobre pocity meli nyni oba domaci muzi. Uvedomili si, jak bezbranne jsou bez nich zeny a deti a jak je dobre, ze se pohybuji jen v bezpecnem srdci teritoria, zatimco muzi se vydavaji daleko po jeho prostorach az na same okraje. Tak snadno vyznaci svou pritomnosti sve uzemi a objevi cizince, tak jako nyni oni sami.

,, Berntine, ja zustanu sledovat cizince a ty dobehnes do tabora a zburcujes nase. Vratis se sem s muzi. "To je jiste dobry napad, Kairobe, jen s jedinou chybickou. Kamze se to s muzi vratim? Tady uz cizinci nebudou, pujdou k taboru, ale Duch sud, kudy!" Kairob polknul. Uvedomil si bezvychodnost situace. Budou muset sledovat cizince dal a v pripade nepristojneho chovani cizincu zasahnout zcela sami proti presile nebo se proste spolehnout na nahodu, ze budou nekde po ceste tesne mijet domaci skupinku, po niz daji zpravu.

Cely den pak pronasledovali skryte cizince, byli jim jejich stiny, parou nad jejich hlavami a zemi pod jejich nohama. Hned rano nasledujici den vyrazili cizinci jeste za sera hloubeji na domaci teritorium. Brizy nemely oloupanou trepivou papirovinu kury jen nahore, ale take dole od deti. Neklamne znameni, ze sber tohoto vynikajiciho materialu pro podpal zde probiha podle pravidel centra teritoria.

Kairob i Berntin dobre vi, ze jsou uz jen asi hodinu a pul pomale chuze od sezonniho taboriste. Doufaji, ze tady by uz mohli zaslechnout hlasy domacich, kteri jsou na sberu surovin pro ohen, potravu nebo material k vyrobe predmetu a potreb pro naslednou rocni sezonu. ,, Myslim, ze smer maji, jdou dal a ted bychom mohli i uvazovat, ze by jeden z nas uz dobehl do tabora, ted by je uz muzi snazeji nasli, "zase potichu komentoval Kairob. ,, I tak se stale snadno mohou skryt a zmenit smer. budou mozna chodit v obloucich nebo se zastavi a budou sledovat krajinu a cekat na svoji prilezitost, "oponoval mu Berntin. Nez Kairob s Berntinem skoncili rozepri, stalo se neco, co necekali. Skupinky stromu, rozmistene od sebe nejvyse par desitek metru, ktere posledni kilometry charakterizovaly krajinu, skoncily. Cizinci vstoupili na dlouhou, prazdnou planinu beze stromu, ktera zde zustala jen s nekolika malo keriky. Pamatka na nekdejsi pozar. Nasi muzi nemohou cizince v tak otevrene krajine pronasledovat. ,, Do sloni hromady! "Zaklel Berntin." Co ted? ",, Pockame, az zapadnou do lesa a pak pujdeme za nimi a budeme doufat, ze po nich najdeme stopy," uvazoval nahlas. ,, Co kdyz tusi, ze je sledujeme? Tohle muze byt pro nas past! "Odvetil Kairob, zatimco zalehavali mezi dlouha stebla zlutave, stepni travy na okraji mikrolesiku, aby mohli co nejdele sledovat presouvajici se skupinku cizich valecniku.

Cizi muzi uz byli tak ve tri ctvrte cesty k protejsimu uskupeni stromu, kdyz prave odtud vybehly tri honici se deti, nasledovane bezstarostne si vykracujicimi divkami. Razem zpocena ruka Berntina hmatala kolem sebe a patrala po ostepu, zatimco jeho oci pevne drzely pohled na nebezpecne se vyvijejici situaci pred nimi. Celou dobu pronasleduji cizince nalepeni tesne za nimi, aby prave k takove situaci nedoslo a kdyz dojde, jsou stovky metru daleko a nemohou nikoho varovat, natoz vcas zasahnout. Nyni by se pustili i proti presile. Oba s nejvyssim napetim sleduji kazdy pohyb cizincu. Adrenalin se jim zene do organismu proudem, srdce mocne busi, tvare cervenaji, dech se zrychluje. Vyrazy tvare prozrazuji koncentraci a rozcileni, sevrene rty a privrene oci vesti, ze se tela muzu pripravuji k utoku. Pobezi pres plan, jak nejrychleji budou moci, snad dokazou i letet nad stvoly travin a motorem jim bude nutkani zabijet cizi a chranit svoje. Kairob zdviha nos nahoru, pricemz se mu krabati kuze, stejne jako vlkum, ktere vzdy tak rad pozoroval.

Zatim divky i deti zustaly jako solne sloupy stat na jednom miste a ziraji na cizince. Ti se take zastavili a divaji se na divky a deti. Stoji tu proti sobe a najednou se to stane. Cizinci se rozbehnou k divkam a detem. Prilis snadna korist, odhazuji sve zbrane a s rozprazenyma rukama bezi proti nim. Ale divky neprchaji, statecne se vrhaji vstric cizincum. Dva cizinci skacou po divkach, drzi je pevne v pevnem sevreni a jeden uz povalil divku a vali se s ni v divokem zapase po zemi. Dalsi dva cizi valecnici popadli deti a perou se s nimi a ctvrty dokonce jedno uz vyhazuje do vysky! Hruza!

Kde je Berntin a Kairob?

Tady na okraji skupinky stromu uz nejsou. Zustaly tu jen jejich veci, tasky a sitky, plaste, prikryvky a torny s nejnutnejsimi zasobami, take tu opustene a tise lezi smotany dlouhy remen a jedna souprava na rozdelavani ohne. Na tornu skocil maly, zeleny konik a zacal cvrlikat, jakoby se nic nedelo.

Pres plan leti dve hromady nejtuzsich svalu, pracujicich s ohromnou silou, pot se z nich rine, jak se prehrivaji. Prekvapivy je bleskovy vykon u lovcu, kteri oplyvaji jindy spise vytrvalosti svych dlouhych, vysokych tel. Nohy rychle miji jedna druhou, kozene haleny tizi, ale za okamzik se budou hodit. Dokazi vykryt kde jakou ranu a ztlumit nejeden naraz. Kdyby byly zespod v odevu chlupy kozesiny, bylo by jeste lepe, ale ty jsou jen na plastich, ktere nechali svinute kdesi vzadu za sebou. Jejich zily vystoupily, usta jsou pootevrena a chripi nosu je dosiroka roztazene, aby nabralo co mozna nejvice vzduchu v jedinem zlomku okamziku. Vlasy jim vlaji jen jak jim to ucesy vytvorene pomoci rafinovane proletanych copu a tenkych reminku dovoli. V okamzeni preleteli muzi plan a jak se blizi k zapasicim lidem, obema muzum se z hrdel derou zlovestne vykriky ne nepodobne revu utociciho lva.

Zapasici lide na zemi otaceji hlavy, aby se podivali, co se to na ne vali! Divky dosiroka oteviraji oci, deti se krci a schovavaji za muzi. Cizinci rychle vstavaji, aby celili utoku. Vsichni se snazi divat tem druhym primo do oci. Jen zlomek sekundy a lidska tela do sebe narazi s ohromnou energii. Uslysime lamani kosti a zvuk niceni stlacene lidske tkane.

Ano fair play, aby bylo vse rytirske a gentlemanske, nasi muzi pousti sve zbrane na zem. Ostepy, jeste pred zlomkem vteriny naprazene hrotem k nepriteli, nyni padaji neskodne na travu okraje planiny. Berntin dokonce ostep odhazuje daleko od sebe a nyni se oba vrhaji s holyma rukama muz proti muzi.

Naraz, rana a pak se vali na zemi kazdy domaci s dvema cizinci.

Ale co to?

Tento vyjev zase pripomina to, co pred chvili videli sami Berntin a Kairob, kdyz se s cizinci srazily deti a divky. Co se to deje? Kdybychom se nyni podivali na tvare deti, ktere stoji opodal, zjistili bychom, ze uzkost vystridalo odlehceni a usmev. Ale proc? Ani divky se nedesi ale smeji se a bezi znovu k cizincum a dotykaji se jich. Berntin zase stoji na nohou a objima se s cizimi muzi, macka je ve svych mohutnych pazich, ktere jsou stejne tak obdareny silnymi svaly jako paze cizincu. Kairob, Berntin, ale i cizinci, vsichni se otrasaji salvami smichu.

,, Kutasi! Firane! Duchove dobri, vy jste vyrostli, videli jsme vas jako male kluky a najednou tohle? Nemohli jsme vas vubec poznat, tohle by me nenapadlo! "Vola se slzami dojeti a radosti Berntin a hned se obraci k druhym dvema mladikum: ,, Kulate! Cotuxi! Duchu dobroty, to je k neuvereni! Malem jsme vas proklali ostepy! Mysleli jsme , ze jste nejaci valecnici nebo jdete unest nejakou divku nebo krast! Jak jste se zmenili! "

,, Vsak vy take! "Pohotove odpovida Firan s pobavenym usmevem na tvari. ,, To tak je. Nase skupiny se potkaly naposled pred dvema roky na velkem lovu na slony. Pamatujete?"

,, Pamatuji. Teprve az jsem vas uvidel zblizka ... ty oci, oci mate porad stejne, ale jinak jste se pekne vytahli, z kluku na chlapy! "Oddychuje po vykonu Kairob. ,, A co vas privadi tentokrat?" pokracuje, tusic s usmevem dobrou zpravu.

"Ano, spravne hadas," usmiva se siroce Firan. "Zase se setka nekolik nasich skupin nebo cely kmen a provedeme velky podnik!

"Zase na slony?" vyzvida Berntin. "Ano zase, ale ne uz jako nadhaneci, ale tentokrat si hodime na tyto obry svoje ostepy i my," dodava Kulat. ,, Bude to takovy krest, "s usmevem poznamkuje Cotux.

,, No omlouvame se, ze jsme nevypadali detsteji a takhle vas rozcilili, "pronesl rec Firan. ,, Navrhuji tedy, abychom vam nejak odcinili nas vpad na vase uzemi," dodal povznesene. Berntin se potutelne usmal a jen ukazal na veci mladiku. ,, Pozadame deti a divky, aby vase veci vzaly do tabora a vyridily vase pozvani ke spolecnemu velkemu lovu. A my vsichni, uz tedy velci a dospeli lovci spolecne pujdeme vyridit jednu takovou, dosud nevybavenou zalezitost s jednim zubrem, ktery, jak nyni hadam, na nas ceka nekde kolem sedmeho zakrutu bile reky, aby jeho Duse mohla spokojene sestoupit do podsveti a jeho maso necht se stane dnesnim menu na hostine, k niz timto slavnostne zvu vsechny pritomne a jejich pribuzne, pratele a zname! "

POKUD VAS ZAUJAL PRIBEH KAIROBA A BERNTINA A RADI BYSTE SI O JEJICH DOBRODRUZSTVI PRECETLI VIC,

MUZETE SE TESIT NA CELOU KNIHU "DOBYVATELE ZAPOVEZENE ZEME" ,




áPovidka druha - Matrona | áPovidka treti - Za cim stoji obleceni? | áPovidka ctvrta - Stvanice | áPovidka pata - Nebesti konstrukteri | áPovidka sesta - Rytir Matazuch | áPovidka sedma - Trpaslici v kruhu | áPovidka osma - Sklep | áPovidka devata - Modlitba urednika | áModlitba k urednikum | áPovidka desata - Letadlo |

© um.co.ua - ˇ¸ßţÔ│ ýÓ˛ň­│ÓŰŔ ˛Ó ­ň˘ň­Ó˛Ŕ