Povidka desata - Letadlo

  1. Povidka ctvrta - Stvanice
  2. Povidka ctvrta - Belemnit
  3. Povidka ctvrta - Ve znameni cesty
  4. Povidka sesta - Atabara
  5. Povidka sesta - Rytir Matazuch
  6. Povidka devata - Modlitba urednika

Obloha v te vysce meni svou barvu z tmave modre na modrave cernou a semknuta formace tri proudovych stihacich stroju se propada v ridkem vzduchu hned na jednu a hned na druhou stranu. Na rozkaz velitele letky se stroje navzajem lehce vzdaluji, piloti na svych monitorech kontroluji vzdalenost a vzajemne postaveni a pak jeste jednou pro jistotu pohledem ze svych kabin, ale tomu co vidi, nelze uverit. V mrazivem polovzduchoprazdnu, ktere je obklopuje, mezi dvema stroji cosi leti. Jako by se sem vysypalo nejake smeti, ktere se drzi ve stale stejnych rozestupech. A teprve kdyz letka zatoci doleva, nasvetleni se zmeni, slunce se opre do jejich stribrnych draku naplno a trupy letadel se rozsviti kovovym trpytem, ??se ono poloprazdno zacne najednou lesknout na mnohych mistech tak, ze piloti vytusi tvary letounu, ktery vypada jako z cireho skla . Jsou videt jen motory, sedadlo pilota a pilot a nekolik mensich zarizeni. Ba i nadrz je sklenena a jeji cira, bezbarva, specialni smes je taktez tezko opticky identifikovatelna. Supermaterial kautizovaneho polyuretanickeho skla je pro takovy letajici aparat jako stvoreny. Vsechno je tak, jak ma byt a tam kde ma byt, jako u kazdeho, obycejneho letadla, jen s tim rozdilem, ze toto je cele ze skla! Dokonce je mozne videt, ze velike nadrze nebo rakety, podvesene pod temer neviditelnymi kridly, maji vepredu ve skle zality do tohoto pruhledneho materialu po jedne lidske lebce, takze se zda, jako by tyto symboly smrti sami visely zlovestne ve vzduchu. Ale konstrukteri letounu chteli dat tomuto stroji i neco navic ai kdyz je to uz sto let, kdy bezne, male, bojove letouny mely na svych palubach pohyblive zbrane, tady udelali jeho tvurci vyjimku a umistili asi dva metry pred pilota malou, asi jako mensi fotbalovy mic velkou, oranzove-zlatavou, kovove lesklou kouli, ze ktere najednou vyslehl do strany ohen, pripominajici silny laserovy paprsek a vyrezal do trupu jednoho vedlejsiho stroje nekolik obdelniku. Pak se paprsek otocil na druhou stranu a preriznul letadlo presne za pilotem na dve casti. Zatimco z prvniho letounu zacaly odpadavat kusy plechu a letoun zustal neovladatelny, druhy stroj se rozpadl a jeho zadni cast kdesi dole explodovala. Vybuch ozaril kokpit neviditelneho letounu, jehoz pilot byl se svym strojem uplne propojen. Jeho ruce byly zasunuty do jakychsi pomyslnych rukavic, ktere tvorily stovky prstynku a i ten sebenepatrnejsi pohyb byl promysleny a ridil nejaky mechanismus stroje. Prilba nesla dve male kamerky, sledujici pohyb oci pilota a palubni zbranove systemy stroje pres pocitac zamerovaly presne podle jeho pohybu a myslenek. Senzory na hlave totiz snimaly i jeho mozkove aktivity a tak jako u her, ktere pouzivaji psychologove k terapii pacientu, kdy je mozne jen samotnou vuli ovladat pohyb na obrazovce, i tento pilot takto ovladal radu povelu nad letadlem. Posledni letadlo se odpoutalo a mizelo kdesi hluboko pod nim, snazic se zbrzdit rychlost letu a zmizet z nebezpecneho mista. Sklenene letadlo v ten okamzik vypustilo jednu raketu s lebkou na hlavici. Teoreticky by raketa vubec nemela byt schopna zopakovat manevr prchajiciho stroje, ale po par sekundach se z jejiho trupu vysunuly dlouhe stabilizatory a dlouha kridla, ktera umoznila neuveritelne sevreny manevr s minimalnim, temer nerealnym polomerem. Nasledovala exploze, ktera rozjasnila oblohu a na okamzik oranzovym svetlem prokreslila tvar spodku skleneneho letadla.

Muz i stroj jsou jedno, roky zil pilot jen jako soucast letadla, jeho ovladani mu bylo tim, cim je nam dychani nebo mrkani vicky. Nevime o nich a pritom na ne nikdy nezapomeneme. Byl vybran z mnoha adeptu a byl nejlepsi z nejlepsich, tak jako jeho instruktori, tak jako mechanici a psychologove, kteri jej skolili a sledovali, aby z nej vytvorili dokonaly, zivy stroj, schopny samostatneho uvazovani a tech nejrafinovanejsich bojovych taktik.

Letadlo bylo vyvijeno prekvapive velmi kratce. Jakmile se totiz objevila moznost chemicky a fyzikalne menit vlastnosti skla a cireho plexiskla do te miry, ze je slo spolu dokonale kombinovat, nebylo uz, proc vahat. Chemici si pak uz jen vyhrali s optickymi vlastnostmi paliva a s explozivni chemikalii do raket, aby bylo oboji cire. Sklenena opticka vlakna rozvadela po trupu prikazy od pilota a pocitacu k ovladacim prvkum letounu. Treba jako nyni, kdyz se pilot jakoby protahoval, stroj se nahnul predni casti nahoru a zadni dolu a brzdil tak plochou spodni casti i s kridly. Navic byly vytazeny i velke panely brzdicich klapek. Stroj pak jakoby prepadl pred prave kridlo a objevil se az asi ve tristametrove vysce. Tady si pilot pouhou myslenkou nasadil dalekohled. Zezadu z prilby vyjely dva teleskopy a skrze podlahu letadla tak mohl sledovat krajinu. Na zem se mu promitala mapa, kterou nasledoval. Tady je to mesto ... ulice ... dum!

Na zahradce pracoval starsi muz, odlozil zahradnicke nacini, podival se na hodinky a sel si ke stolku na terase poklidit jakesi papiry a knihy. Byla to priprava k vyuce kvantove fyziky na mistni univerzite. Muz je pripraven, ted usedl na lavicku, dal si materialy do maleho kufriku a jeste chvili se bude kochat pohledem na zelen, kterou mu nabizi uprostred mesta jeho pozemek. Ale dnes budou studenti cekat na pana profesora marne. Pilotovy oci presne zamerily hrud muze a oranzova, kovova koule pred pilotem se zlovestne natocila. Neco v ni zavrcelo a tentokrat velmi maly svazek zarivych paprsku ohne, tenky jako jehla projel muzovym hrudnikem a propalil srdce sve obeti.

,, Snad elektricky proud? Nebo kulovy blesk? "Tak a podobne budou jen hadat ti, co budou zjistovat pricinu jeho smrti.

,, Ted jeste pro vzorky k potoku M! "Probleskne pilotovi hlavou. Dava do pohybu stroj, ktery behem presneho zamerovani visel na miste. Stroj je temer neobjevitelny. Pro cloveka jsou patrne jen jakesi tecky na obloze, snad balonky, ktere nekomu uletely. Kdo by se tim zabyval a kdyz vam nekdo ukaze, co vidi podivneho, ??asi ona mista ani nenajdete. Museli byste se divat spravnym smerem ak tomu mit hned dobre zaostreno na spravnou vzdalenost. Ale i tak, jiste to jsou nejake ty letajici roztomilosti, ktere se prodavaji za par korun.

Stroj odletel jinam. Zase se promita mapa a uz pilota i s jeho astronomicky drahym strojem naviguje k potoku M. Tady jsou zasoby nesmirne cennych surovin. Je treba odebrat vzorky, ktere zde zustaly po geologickem vrtu v drevenych krabicich. Stroj, jehoz vyvoj, vyroba i provozovani stoji tolik, co ekonomika jedne stredne velke republiky, se zastavil ve vzduchu a pristava na malou, travnatou louku. Motory huci naplno, proudy plynu smeruji dolu a viri mnozstvi prachu.

U potoka zrovna pytlacili ryby dva chlapci, jeden snad jedenactilety, druhy asi ctyrlety. Ten maly se strasne boji a place. ,, Teda co s tim vrtulnikem blbnou! "Nadava ten starsi sam pro sebe. ,, To nic, to je jen helikoptera!" obratil se na toho maleho, aby jej utisil. Ale nebyla to helikoptera. Z doliku hned vedle potoka se zvedly dve hlavy, jakmile byl stroj na zemi. Pilot s naprosto neosobni tvari jeste trimal cely stroj v rukou, jeste stale jel motor, jeste stale bylo aktivni cele ovladani stroje. Ted, kdyz stroj dosedl, bylo videt, jak je vetsi kluk nastvany, ze mu pilot desi jeho maleho bratra, ktereho musi prece hlidat a postavi se klidne i tomu velkemu, hrmotnemu letadlu. Prach, ktery se zrovna usadil na sklo draku letadla, jej dokonale prokreslil. Jen z podkridla vycuhuje raketa s hlavici s ve skle zalitou, lidskou lebkou. Maly chlapec se chveje hruzou, starsi mu zakryva oci. Jeho nervy jsou na pokraji prasknuti. Neco musi udelat! A protoze prachem pokryty stroj vypadal jako obycejne stihaci letadlo, tak starsi chlapec sebral kamen a zamiril na nej. Alespon tak vyleka muze, ktery tu tak nevhod pristal. ,, At vidi! "Opakoval si chlapec a mrstil vsi silou kamenem na stroj.

Kamen vsak dopadl ne na plech, ale pochopitelne na sklo. Bok trupu nevydal dutou ranu, kterou chlapec ocekaval, ale jiny, mnohem silnejsi zvuk, jako kdyz se tristi sto oken skleniku naraz. Sklo, ackoli specialne tvrzene, upravovane a nevsedne skladane, si pres to vsechno zachovalo velkou cast svych puvodnich vlastnosti. Mozna, ze bylo tisickrat testovano na vsechny mozne podminky a namahani, zamerovani, radarove vlny, akustickou, elektrickou ci tepelnou vodivost a nevim co jeste, ale bylo stale jen sklem. A jen tak se mohlo stat, ze maly, nastvany kluk s tak obycejnou zbrani, jako je kamen, rozbil trup tohoto jedinecneho a nepredstavitelne draheho letounu.

Pilot stroje, jakmile slysi tristeni skla, vylekane uhyba, rozhazuje rukama, propina prsty! Ale to vse jsou prikazy k ovladani letounu, v teto chvili nesmyslne a protichudne. Nyni rozkazy samotneho pilota nici stroj dal. Najednou se uprostred stroje objevil maly zablesk. Starsi chlapec strhl maleho do doliku na brehu potoka a prikryl jej svym telem. Za okamzik jim nad hlavami proletela ohromna stena plamenu a ulomku. Kdyz se vyhrabali ven, zjistili, ze misto louky je zde jeden ohromny a hluboky krater, ktery se pomaloucku zacina plnit cistou vodou z potoka. Huceni v usich ustupuje, stejne jako buseni srdce. Starsi chlapec bere mladsiho za ruku: "Pojd, uz musime domu". Pri pohledu na sve umazane obleceni pak sklesle pronese: ,, Tak za tohle ... "a ukaze na zablacene a uprasene kosile ,, tak za tohle dostanu ja zase pekne narezano!"




Male povidky velkeho genia | Povidka prvni - Korida | Povidka druha - Matrona | Povidka treti - Za cim stoji obleceni? | Povidka ctvrta - Stvanice | Povidka pata - Nebesti konstrukteri | Povidka sesta - Rytir Matazuch | Povidka sedma - Trpaslici v kruhu | Povidka osma - Sklep | Povidka devata - Modlitba urednika |

© um.co.ua -