Modlitba k urednikum

  1. Povidka devata - Modlitba urednika

Zni tou krajinou tisicero zvonu, tisicero zvoneni v usich zastupu naplnuje zemi. Sustot tichy papiru odevsud ozyva se, kdyz piseme sva prani, jak k Jezisku ci k svatemu Mikulasi ve vire, ze darecky budou dle naseho prani. Jak male deti spiname rucky, vyslovujeme sve prosbicky o to ci ono pro nase chlebodarce. Nase touhy nam urednice spln! Prosime Te, modlime se k Tobe, zadonime, hlavou do zdi kajicne bijem!

As uctou nejvyssi sledujeme vyraz Tvoji tvare a snazime se plnit Tvoje nejtajnejsi prani, abys v dobrem rozmaru byl a my Tve jizde dodali oj pro Tva kola, by Tva cesta, Tvuj zivot i pohodli, jak po masle snadno ubihala.

Vy, nasi chlebodarci, mocni! Vam svereni jsme a jen na milost a nemilost osudem a dusi nasi spolecnosti vydani jsme Vam jako hracka malemu diteti.

Ctime Vase pravidla, milujeme Vase blahosklonne pohledy a gesta vyjadrujici spokojenost s nasim usilim, jsme vam tak zavazani, tolik zavazani. Presto, ze pracujeme poctive a s laskou, a jsme pilni jako vcelicky, nic to vsechno neznamena - nezalibime-li se Vam.

Proto prosim shlednete laskave k plodum nasi prace. Ocente je svou naklonnosti, svym poplacanim po nasich ramenou, kyvnutim hlavy ci alespon pochvalnym zacukanim leveho koutku oka. Prosime o Vasi laskavost, zadame o Vasi pozornost a radujeme se z predstavy, ze budete s nami spokojeni po okraj nadoby Vasich tuzeb a prani a stedre nahnete smerem k nam svuj mesec.

Prosime, vsimnete si nasich projektu, pismenko k pismenku, sifru k sifre, kod ke kodu, vzor ku vzoru a cislo k cislu jsme vypsali, kolonky vsechny trojmo vyplnili, s posvatnou uctou pripojili vsechny Vami vyzadane spisy souvisejici i zaopatrili dodatky, nahledy i posudky . V desky ulozili, tabulky a grafy do lesklych folii zatavili, aby lahodily oku Vasemu a k Vasim rukam zaslali a okamzite k Vasim noham padli.

Tady nyni v prachu zeme lezime, tady u Vasich nohou zustavame schouleni, plni napeti ocekavame Vase nejprozretelnejsi rozhodnuti.

Muz vzal svuj papir s textem precetl si jej po sobe. Pak zesmutnel, ironicky se usklibl a cely ten papir hodil do kose. Nechtel si zazit znovu to, cim uz jednou prosel. Vedel, ze svet neni cernobily. I urednici udelali mnohdy neco dobreho, i jeho nadrizeni nekdy odvedli skvelou praci a citil, ze je k nim takto i nejak nespravedlivy. Mrzelo jej, ze svet ztratil smysl pro sebeironii, protoze mnohe, co napsal, se mu jevilo jako trefne a pravdive. Kdyz opoustel mistnost s Motlitbou k urednikum v kosi, byl klidny. Ted mu nebude bran jeho relativni klid, nepodreze si znovu vetev sam pod sebou.

O jak se mylil! Za dva dny byly vsude vylepeny listy s jeho novou basni. Snad ji nekdo vytahl z kose, z popelnice ci z kontejneru ...

Nastal velmi chmurny cas, prinesl seda mracna, dest, mizernou naladu a smutek i tizive napeti veci pristich.

A pak prisel soud. Zalobce se nejprve s nenavistnym pohledem do naseho muze navazel a pak zacal mavat nejen novym dilkem, ale i starou dobrou a radoby davno zapomenutou Motlitbou urednika.

,, Co pane obhajce? Urazet stav ma byt normou? Napadat stav ma byt beztrestne? Zesmesnovat neci poslani by melo byt neodsouzenihodne? Jsem zvedavy, zda existuje neco, co lze vubec pricist jako polehcujici okolnost a jsem zvedavy, zda existuje vubec nejaky duvod videt zesmesnovani a ohrnovani nosu nad poslanim a statutem uradu jinak nez jako utok proti spolecnosti a jejim svobodam. Je to utok na podstatu nasi svobody! "

,, Vazeni, "zvedl se po vyzve soudu obhajce a vzal do ruky malou knihu. ,, Nasel jsem podobny text. Zjistil jsem totiz, ze neni tento autor - pan obzalovany zcela osamoceny. A abych vam ukazal, jak se rika" ducha nasi doby ", abyste si udelali lepsi obrazek a uvedli vec do vsech souvislosti, tedy slyste." Muz rozevrel onu knizecku a zacal cist:

,, Ty zkostnately byrokrate, ty kamarade z omnibusu, nikdo ti neukazal cestu k uniku a ty sam za nic nemuzes. Zajistil sis klid, nebot jsi - podobne jako termiti - neunavne ucpaval tmelem kazdou skulinku, kterou vnikalo svetlo. Ted mas, mestacku, pocit bezpeci, protoze jsi cely omotany predivem svych navyku, duchamornymi obyceji malomestskeho zivota, protoze sis postavil tu nepatrnou zidku proti naporum vetru a vod a proti hvezdam. Nechces byt ze sveho klidu vyrusovan problemy, natrapil ses az dost, abys zapomnel na lidsky udel. Nezijes na bludne planete, neklades si otazky, na nez neni odpovedi: jsi nenarocny obyvatel mesta Tolouse. Nikdo tebou nezatrasl, dokud byl cas. Ted uz je hlina, z niz jsi stvoren, uschla a ztvrdla a uz se nikomu nepodari probudit v tobe spiciho hudebnika, basnika nebo astronoma, ktery mozna kdysi v tobe byl ... "

Zalobce sevrel rty a dotkl se jich prsty. Zvedl oboci: ,, I toto je nesmirna hanebnost a urazka urednictva! Ani toto nesmi ujit odsouzeni a autor trestu! Rozsirime tedy zalobu i na strujce tohoto pamfletu! Kdo to napsal ?! "Chvili bylo ticho, snad az trapne ticho, soudce se dival kamsi nahoru, jako by snad cekal, ze honosne kazety stropu soudni sine se rozestoupi a alespon mezi nimi v malinkych skvirach budou videt male, trepotave zarici hvezdy.

Tu se pravnik zalujici strany za souhlasneho kyvnuti hlavou soudce zvedl ze zidle a zlostne zopakoval: ,, Ptam se pana obhajce, kdo to napsal ?! "Rozhostilo se ticho.

,, Prosim pana obhajce, aby odpovedel, "ozvalo se z predni casti salu z ust soudce, ktery se stale marne snazil kdesi nahore spatrit hvezdy.

,, Antone de Saint - Exupery, prosim ... "




Povidka sesta - Atabara | Male povidky velkeho genia | Povidka prvni - Korida | Povidka druha - Matrona | Povidka treti - Za cim stoji obleceni? | Povidka ctvrta - Stvanice | Povidka pata - Nebesti konstrukteri | Povidka sesta - Rytir Matazuch | Povidka sedma - Trpaslici v kruhu | Povidka osma - Sklep |

© um.co.ua -