Povidka sesta - Rytir Matazuch

  1. Povidka ctvrta - Stvanice
  2. Povidka ctvrta - Belemnit
  3. Povidka ctvrta - Ve znameni cesty
  4. Povidka sesta - Atabara
  5. Povidka desata - Letadlo
  6. Povidka devata - Modlitba urednika

Je tomu jiz velmi davno, temer k nevybaveni jsou ony vzpominky na dobu tak minulou, kdy verejne blaho melo lezet na srdci vsem a ohleduplnost a harmonicke souziti bylo metou nejvyssi. Ovsem tyto idealy byly posetile, protoze o ne usilovaly jen pouhe nahe opice, zivocich stejny jako ostatni, se spoustou vlastnich programu chovani, s mnoha moduly chovani, jez jsou biologicky dane a sebeuslechtilejsi vize a ty nejuprimnejsi prani pak nastoluji nepeknym zpusobem, za nepeknych podminek nepekni lide, pro nepekne lidi, kteri nepekne staveli onu zazracnou, neprirozene promyslenou idealni spolecnost. Jak posetile, jak krasne, jak dojimave. Mnoho dobreho se udelalo a dalo to velikou praci mnoha statecnym a moudrym lidem a mozna to nikdy nikdo neoceni a zustane v pameti jen ono motani se nahych opicek, ktere si hrabaly pod sebe, nechavaly se unest vztekem a nenavisti, predvadely se a vystavovaly se na odiv. Napada me jako nocni mura, ze to nebyla myslenka, co bylo zvrhle, ale to zvrhle je v nahych opicich samych, v jejich biologickem zaklade, ktery by musely odhalit, infiltrovat a obejit to, co jim prekazi, aby mohly dlouhodobe a pekne zit v harmonii s prirodou as uprimnou laskou k vlastnimu svedomi. V te rozporuplne dobe, kdy jsme videli jen jedineho nepritele, jez nesmel do nasich domovu, tak prave v teto dobe bojoval proti onomu nepriteli a jeho ruce svuj osamely boj neskutecny a velmi statecny mlady muz. Jako bajny rytir bez nejmensiho stinu strachu se vydaval kazdodenne v premnoha nebezpeci, zachovavajic u tech nejodvaznejsich kousku, ktere svym nepratelum provadel, svoji vysoce kultivovanou uroven, podporenou prirozenou mirou ryziho klukovskeho presvedceni v cernobile hre svetel charakteru. Jeho zivot se tak promenil v nikdy nekoncici usmevnou komedii, ve ktere hral a zaril v hlavni roli.

Mel naprosto okouzlujici sarm, kdykoli prijel nekam na hrad, nikdy nezapomnel tam pritomne dame prinest nejaky vzacny dar, nejakou vzacnou trofej, jez by ukazovala na jeho udatne ciny a na jeho nesmirne statecne srdce. Vybavuji si, ze to jednou ci vlastne nejednou byla useknuta hlava draka nebo sane, kterou polozil k noham one krasne damy nebo na jeji pracovni stul v jeji kancelari pote, co ji vynal ze sveho cestovniho kozeneho vaku s erbem. Vsichni jsme prohlizeli jeho nevsedni trofej a obdivovali jeho chrabrost, silu a odvahu. Pozvali jsem jej k hostine, kterou jsme na jeho pocest usporadali a on tam zacal shromazdenemu panstvu vypravovat pribehy ze sveho romanticky dobrodruzneho zivota.

Pomalu primhouril oci, jakoby se dej znovu odehraval pred jeho zrakem a zacal sve vypraveni. O tom, jak se noci plizil k brlohu loupezniku, kteri prepadavaji slusne lidi a siri mezi nimi strach a odpor. Kolem je chlad, ale on sam hori napetim. Skryval se ve stinu vetvovi, presouval se od stromku ke stromku, od kere ke keri. V hradni pracharne si odsypal cerneho strelneho prachu, siry a dreveneho uhli, upechoval smes do valecku a opatril doutnakem. "Ted by to slo!" pravil k sobe a vynal kresadlo, aby doutnaky zapalil. Pak sledoval, jak rychle hori, plaminek se blizi vic a vic k prachu ... ale to uz rychle vstal, udelal par skoku, otevrel loupeznicky brloh a se slovy "Ahoj kluci!" hodil doprostred jejich mistnosti svazek valecku, ktere temer v tom okamziku s ohlusujicim rachotem explodovaly. Loupezivi rytiri leknutim znehybneli a jejich usi se nadlouho rozezvonily tisici zvonky. "Aspon pro dnes daji pokoj!" procedil mezi zuby rytir Matazuch, kdyz nasedal na sveho kone.

Jednou se vsak karta obratila a v mestskych hradbach Brna zustal rytir Matazuch se svymi prateli dele, nez bylo zvykem. Pili az do nocnich hodin a kdyz museli krcmu opustit, uderil Matazucha do tela chlad. Rozhledl se kolem a zrak mu padl na kovove popelnice. Napad se zrodil ve vterine. Pro zahrati je v opilosti zacal kutalet po silnici z kopce dolu. V tom prijeli jeho celozivotni protivnici na konich, ihned sesedali a hnali se k nemu se zdvizenymi meci a nadavkami v ustech. Matazuch si do jedne vysypane popelnice vlezl, zavrel za sebou a kdyz se na neho jeho protivnici dobyvali, volal na ne, domahajic se domovskeho prava nocniho klidu, posvatneho pro ty, jez maji svuj dvermi uzaviratelny domov. ,, A mate povoleni k domovni prohlidce? "Od toho pamatneho data mu byl pobyt za hradbami tohoto mesta na dlouho zapovezen. Jiny by byl ihned odveden do satlavy a pohunky zle zbit, ale v listinach rytire Matazucha byla listina opatrena peceti, jez v noci sama svitila. Tam stalo latinsky: ,, Tento rytir je pod ochranou naseho majestatu kralovskeho, neb pracuje v dulnim dile pri dobyvani rudy tajemneho a vsemocneho urania. Proto vez, uredniku, vojaku ci konsele, ze nesmis muze tohoto slovutneho v nicem omezovat, ni ho zadrzovat a jsi povinen jeho pripadne prohresky odpusteni hodnymi ciniti, neb tento muz je pro nase zamery a povinnosti vladarske nepostradatelnym. "

Mlzny opar pohadky a romanticke balady se zdviha a slunecni paprsky se opiraji do useknuteho zpetneho zrcatka z policejniho automobilu na pracovnim stole krasne mlade damy. A slunce sviti i na prazdne panty od vyrazenych dveri policejni bunky u frekventovane silnice a sviti do listu otevreneho cerveneho obcanskeho prukazu, kde je razitko ,, V nasem meste je nezadouci ... "





Povidka druha - Navsteva | Povidka treti - Lepsi deti | Povidka ctvrta - Belemnit | Povidka pata - Nahota | Povidka sesta - Atabara | Male povidky velkeho genia | Povidka prvni - Korida | Povidka druha - Matrona | Povidka treti - Za cim stoji obleceni? | Povidka ctvrta - Stvanice |

© um.co.ua -