Povidka sesta - Atabara

  1. Povidka ctvrta - Stvanice
  2. Povidka ctvrta - Belemnit
  3. Povidka ctvrta - Ve znameni cesty
  4. Povidka sesta - Rytir Matazuch
  5. Povidka desata - Letadlo
  6. Povidka devata - Modlitba urednika

Kdyz cizinec tenkrat prochazel tim krajem, byl vdecny, kdyz se mohl svezt s projizdejicimi sobimi chlapci. Sice nebylo jasne, kam maji presne namireno, ale pokud je to zhruba tak nejak na vychod, tak prave tim smerem je jakakoli snadnejsi doprava vitana. Evidentne se pastevci sobu vraci uz domu z pastvin. Dnes nefouka vitr, takze zde neveli chut soba a prani jeho pana, ale dnesni hlavni slovo ma maly, bodavy hmyz, ktery saje krev sobum s takovou chuti, ze by je brzo umoril bolesti a vysilenim. Proto, kdyz stado obklopi mrak musek, jako by padal nejaky sedavy, vsude poletujici snih, da se cele stado do behu, aby svym tryznitelum uteklo. To zpocatku vypada jako skvela taktika, ale pak se objevi jeden, dva bzucive body a nez byste rekli ,, hora slonoviny "je tu zase vsude kolem ten sedy, hemzici se, zivy a bodavy a take velmi hladovy mrak. A cely onen sisyfovsky proces muze zacit nanovo.

Sobi miri spravnym smerem, ale hmyz je nenecha chvili v klidu. ,, Uz aby zacalo foukat, "promluvi domaci ze sobiho hrbetu. ,, Tak, tak. Uz aby zacalo," odpovi mu ze zdvorilosti cizinec ze hrbetu druheho soba. Pritom se snazi neotvirat usta, aby mu do nich nenaletalo moc musek. A zase se ozval domaci: ,, Dneska jsou ty male potvory takove zive, co rikate? ",, Tak, tak, jak rikate, velmi zive." Pres mrak cernych telicek jen s obtizemi ze sebe procedil cizinec. ,, A kamze to bude? "Zase se slusne optal domaci. Ale to jej uz cizinec nevidel, protoze mu do oci prave usedly stovky musek a dalsi stovky se mu snazily nalezt do nosu a ust. Zrejme to stejne potkalo i jeho soba, protoze zvire se na okamzik prestalo hybat a pak prudce vyrazilo dopredu, klickujic mezi tely druhu. ,, Odpoved zdvorileho cizince doslova absorboval mrak musek. Muz se rozkaslal, rozplival a roznadaval, kdyz jeho sob zpomalil. ,, Uz je to lepsi? " zeptal se starostlive domaci, ktery si az nyni uvedomil, ze muz, ktery sel dlouho pesky, muze byt pro hmyz daleko aktraktivnejsim soustem, nez klidny jezdec, vezouci se na hrbete zvirete. ,, Povidam, uz je to lepsi? ",, Hepci!" kychl misto odpovedi cizinec, vyprsknuvsi teprve ted to, co mu drazdilo nos. Snad az nyni se nadychl cerstveho vzduchu, z oci mu teklo a mel je cele zarudle. Lapal po dechu. ,, Galikate? Kde jsi ?! "To nevolal cizinec ani na psa ani na domaciho, ani na nikoho z lidi nebo zvirat. V jeho domovine to byl nazev pro Ducha vetru, ktereho se nyni muz dovolaval.

Cesta ubihala pomalu, ale muz se dostal o radu kilometru bliz svemu cili i za cenu utrpeni, ktere zpusoboval hmyz. Situace s premirou hmyzu se opakovala jeste mnohokrat a vecer si pripadal cizinec unavenejsi vice, nez kdy jindy. Ale to uz prichazelo stado mezi stromy, kde staly dva velke domy. Cizinec, zvykly jen na stany, se domum velmi podivoval a mel radost, ze je pozvan dovnitr, protoze byl na dum velmi zvedavy. Vsudypritomny stiplavy kour byl dobrodinim zbavujicim alespon nejblizsi svet onoho strasneho hmyzu a muz usnul, aniz by si prohledl vnitrni vzhed tohoto domu. Teprve rano jej vzbudily cisi hlasy a ranni aktivita vstavajiciho osazenstva. Velka vnitrni prostora byla rozclenena radou zavesu a on teprve nyni zjistil, ze stravil noc v malem, oddelenem koute, zrejme urcenem pro podobne ucely. A nebo to mohlo byt i misto jinak urcene pro psy, kdo vi? Cizinec dostal kousek uzeneho masa a poradny kus chlebove placky. Ted zde rada lidi snida a je to tu jako na blesim trhu. Nicmene asi ma vse nejaky vnitrni poradek, i kdyz mu tento system unikal. Pripadlo mu, ze zde lide ztratili soukromi a to je spise formalni, nez opravdove. Prece jenom rada jednotlivych stanu poskytuje rodinam daleko vice soukromi. Ale po pravde, asi nemusi vsichni delat totez. Jakmile zacalo nekolik zen chystat jidlo, teplo bylo i tem, kteri na ohniste ani nepomysleli. Venku mirne fouka a musky se objevuji jen tu a tam. Uplne pozehnani. Domaci ze vcerejska se objevil s naruci klesti a s usmevem sdelil cizinci, ze zitra se jede dal na vychod a chlapci jej radi vezmou sebou. Je tu vitan. Dnes vecer jej predstavi a on, cizinec rekne o sobe neco ostatnim, treba odkud prichazi a co bylo kde po ceste noveho. Radi mu udelaji malou slavnost. Cizinec se uklonil a to jiz mu domaci pokynul, aby jej prizval dnesni k cinnosti. Sobi prave pritahli vystipnuty kus kmene stromu a muzi pomoci drevene palice a koliku zatloukli do zeme fixacni zarizeni, do ktereho hrubou desku umistili tak, aby do jejiho povrchu silicitovymi rydly mohli vyryt tak hluboke zarezy, ze se do nich daly umistit hroty velkych, drevenych klinu . Do tech pak busili tak, ze drevo zacalo podelne praskat prave od jednoho klinu ke druhemu, nez pak s hlasitym lupnutim od sebe oba kusy dreva odskocily. To se opakovalo jeste nekolikrat a jeden siroky kus dreva se tak promenil na nekolik prken, ktere se domaci jal dalsim nozovitym nastrojem opracovavat. Zarovnaval nerovnosti, zvlaste tam, kde se povrch dreva vselijak naklanel nebo trepil. Pak vylezli muzi po zebriku z jedineho kmene s vyrezanymi schudky na strechu domu a tady zelo cele uskupeni popraskanych stresnich desek. ,, Co se tady stalo? "Udivene vyklouzlo cizinci z ust.

Domaci se k nemu s usmevem otocil: ,, To nic, to jenom tady vedle stal strom a kdyz prisla nedavno vetrna boure, strom vyvratila, ten spadl na strechu a v jednom miste ji takto nalomil. No a vinik nyni napravuje, co zpusobil. Dalo by se rict vlastnim telem, "zasmal se. Bylo videt, ze je to klidny muz, ktery se mnoho nerozciluje, je trpelivy a ma v sobe jakousi vyrovnanou filozofii. Takto o nem cizinec uvazoval.

,, Ta prkna, co jsme chystali, jsou tedy z toho ve vichru padleho stromu? "Optal se cizinec. Muz na strese prikyvl, pak uchopil stara stresni kryci prkna a jedno poskozene uz stahuje dolu a podava jej cizinci. ,, Dnes aby si clovek pomocnika vyvazoval slonovinou, "pravil, podavaje uz dolu dalsi, nastipnute prkno a pokracoval ve vysvetlovani.

,, Vsichni chlapi jsou uz tyden pryc se stady sobu, ted jsou tady jen ti, co prijeli s nama. A ti maji nyni jine povinnosti. Bez tvoji pomoci by strechu nebylo mozne opravit. "Muz dole, zatimco pokladal dalsi prkno na zem, se podival nahoru a neodpustil si: ,, To je troufale, byt takto klidny a jen se spolehat na to, ze cesty Duchu zaonaci beh veci tak , ze nakonec vse pujde. " ,, Nebo jednoduse prakticke, "opacil domaci. ,, Kdybys ted neprijel, strecha by proste musela jeste nejaky cas vydrzet. To je cele," ukoncil rozhovor domaci. Pak muzi nejakou chvili pracovali beze slova, nez si cizinec nasel odvahu a zase se zeptal na to, co se mu dlouho honilo hlavou. ,, A jak to, zes tak klidne se mnou vcera mluvil, kdyz jsme jeli na sobech? Ja se kuckal miliony musek a ty ses porad na neco ptal, jakoby se te musky netykaly a vyhybaly se ti! "

,, Sam sis odpovedel. Na krku jsem mel zavesene dymidlo, to odhani musky, takze ano, musky se mi skutecne vyhybaly. Ne ze by vsechny, ale cesta usla, "pousmal se muz nahore. Cizinci to ted konecne bylo jasne, ted to davalo smysl. Dymidla si pro mrak musek nevsimnul. Prevzal posledni prkno a domaci uz slezal po zebriku dolu, aby nachystal poradi novych prken , ktere nyni daji nahoru na strechu. Kdyz byl skoro dole, zebrik v miste jednoho schudku najednou praskl a muz se o jeho horni cast prudce uderil do hlavy.

,, Uz jsem myslel, ze je to tvoje posledni minuta, "podival se cizinec starostlive na starsiho muze, sediciho na sobi kozesine a opirajiciho se o zdobenou, prkennou stenu domu. ,, Toho bych se nebal, moje hlava neco vydrzi!" chabe zacukalo v koutcich domacimu, zatimco jej tri zeny a divky omyvaly. Jedno z devcat evidentne nese nektere rysy jeho tvare. Nejspise to bude jeho vnucka. Cesala mu dlouhe, stribrne vlasy, upletla na nich dva copy a z pruhu textilu mu na rozbitou hlavu namotala obinadlo na zpusob celenky. ,, Tak dedecku a ted ti to slusi vic nez predtim, "pochvalila svou praci. Cizinec s divkou nasli u druheho obydli dva dalsi zebriky, ktere vypadaly bytelneji. S jeji pomoci pak navstevnik vynosil na strechu prkna sam. Divka mu bremena jen pridrzovala nebo mu zase pridrzovala zebrik. Nakonec se ukazalo, ze to staci. Cizinec byl mlady a velice silny muz. Pak na strechu vylezl i domaci, ktery se snazil nehybat prilis s motajici se, bolavou hlavou. Tady nahore pak rovnali prkna tak, aby do sebe pekne zapadala a spary ucpavali necim, co velmi pripominalo koudel. ,, Mas stesti, jiny tu mohl lezet mrtvy bez Ducha a jeho telo by uz vychladalo, "rekl vazne cizinec a dival se pritom dolu. Stale tam pod strechou stala ona divka, usmivala se na neho a divala se, jak mu jde prace od ruky. Ani mlademu muzi to nedalo a co chvili mu oci od prace klouzaly dolu. Staremu muzi vzajemne pohledy obou mladych lidi neusly.

,, Nemas sanci! "Septl potutelne domaci.

,, Proc ne ?! Jsem jako jini! "Odporoval prekvapene a popuzene cizinec. ,, Ne, to nejsi. Jsi mlady, velmi pohledny, velmi silny, nebojis se prace, jsi skromny, ale ..."

,, Co ale? "

,, Ale ... "

,, Tak co tedy? "

,, No, moc vsechno prozivas. Vsechno te znepokojuje. Zenu musis uklidnovat svym vnitrnim klidem. To ji imponuje, "soukal ze sebe starik rozvazne.

,, Zase se dedecku chlubis necim, co ti shury bylo dano! "Muzi se lekli tak, ze malem spadli ze strechy is prknem, ktere prave ukladali. Vubec si nevsimli, ze divka vylezla na strechu za nimi. A nevylezla sem nahoru s prazdnyma rukama, ale v jedne drzela dva velke, brezove pohary s teplym cajem. Ted je podavala obema muzum. ,, Jen rekni, jak to bylo s prababickou Atabarou! "

Usadila se k nim na strese a z blizka sledovala zive, hluboke oci a peknou, pravidelnou tvar toho ciziho, mladeho muze. On upijel caj a zpoza okraje sveho poharu pozoroval jeji velke, zkoumave oci s dlouhymi, hustymi radami tmavych ras a jemne, svudne rezane rty. Cela jeji tvar byla neobycejne krasna. Hlava se mu zatocila, az nyni si uvedomil jak je divka okouzlujici.

A zatimco se na sebe divali, divka znovu pripomnela domacimu jakousi damu Atabaru. ,, To ne, to se nehodi, je to prilis osobni! "Oponoval starsi muz.

,, Tak to rozhodne neni, moje prababicka nebyla zadna soukroma osoba a nic se o ni tutlat nebude, zvlaste v souvislosti s nasi navstevou a tvym povestnym klidem! Sam jsi s tim zacal! "Skodolibe mrkla na mladika, aby jej navnadila na vypraveni, ktere ma osvetlit dedeckovu preklidnou povahu. A protoze bylo stale ticho, divka se podivala na dedecka tak mile, ze roztal jako snih nad ohnem a za chvili se jiz primo tady na strese stary muz prenesl o nekolik hezkych desetileti zpet, kdy byl asi tricatnik a jeho mlada a velmi krasna zena mu prinasela to nejlepsi na svete, ale zaroven i to nestrasnejsi.

Ona sama byla hotovy poklad. Byla pracovita, pilna, soudna a byla velmi vzdelana. Vazil si ji proto, ze si dokazala vzdy podrzet klidnou hlavu a odstup i tam, kde by jini zpychli. Jeji matka byla totiz velmi vznesenou, urozenou damou, primym potomkem Tcabat a Enouvry. Predku, o kterych se dodnes vypraveji po sirem kraji legendy. Byla to zena vskutku puvabna a prijemna, ale jak se rika, clovek si bere i rodinu nevesty a tchyne byla clovekem, ktery uveril, ze je jiny nez ostatni, ze je lepsi nez bezny smrtelnik a davala to svemu okoli nalezite najevo. A kdyby nicim jinym, tak uz treba jen tim, ze si na sebe vzala velmi tmavou, dlouhou halenou, ktera splyvala az pod kolena a prisila si k ni misty rovne praporky misto trasni, takze jeji stihla postava vypadala jeste vzprimenejsi a delsi, nez by normalne byla. Svetle koralky na tmavem odevu vynikly stejne, jako jeji bily oblicej, olemovany shora cernymi, vlnitymi vlasy a dole tmavym odevem. Bylo v ni neco eterickeho, nedostupne vzneseneho, ??ale zaroven studeneho a bezcitneho. Proste chtela byt stale nekym a velmi ji zalezelo na tom, jak ji vidi ostatni lide okolo.

Teprve po letech jsme zjistili, ze mela uz davno nosit hulku. Misto toho bolesti nohou, poskozenych silnym revmatem, ktere lidi v severskych podminkach snadno schvati, tajila, aby ji nemeli za mrzaka. A jak vse roky stastne premahala, nemoc si zprudka a necekane vybrala svou dan. Temer ze dne na den prestala zena chodit, nabrala spoustu kil, jeji kouzlo zmizelo a tak s hanbou sama pred sebou zustavala za zavesem domova. Cim mene se vsak hybala, tim rychleji tloustla a o to hure ji bolave nohy nesly. Jeji zivot se tak prevazne odehraval jen za zavesem domu, kde se schovavala pred zrak ostatnich a teprve za noci vychazela do tmy na zachod. Jak silene! Jak nenormalni a neprirozene! Nepomohly ani manzelovy prosby, ani rady od samana. Strach, z toho, co o ni reknou lide, byl pro ni tim nejsilnejsim.

Mnohokrat ji blizci domlouvali, ale nic s ni nesvedli. Jednou jejimu zeti pretekl roh trpelivosti a do tchyne se pustil. Prede vsemi ji vynadal, ze jim pripravuje peklo, protoze takto bude brzy uplne bezmocna a zcela nechodici a bude pro ne jen bremenem. ,, Chces byt tak uzasna a bezchybna, abys predvedla svou mimoradnost, ze si jen stvrzujes hruzny konec zivota. Budes ta, na kterou blizci budou nadavat, protoze jim zcela zbytecne budes komplikovat zivot. Budeme te nosit, tahat se s tebou, vlacet te z mista na misto a budeme u tebe uvazani hur, nez u decka! A pro vzdalene budes jen tlusta, naprosto neforemna koule vsem k smichu nebo k litosti! Budes-li si chtit nazdobit saty koralky, tak to aby pak na ne otevreli hned cely dul! Zadna vaznost! Zadny sarm! Zadna vznesenost! Jen smich nebo plac! "Ale ani ostra a pravdiva slova, ktera se tehdy nesla taborem, nic neznamenala pro onu zenu. Jen vse brala jako utok na sve nitro a na svou osobu. Jako projev zla v lidech v okoli a predevsim v jeji rodine . Uzavrela se do sveho stereotypu reseni, ktere ji nezadrzitelne chystalo smutny osud.

Jednou se v tabore zastavil posel zvouci lidi lepsiho puvodu na jednani urozenych a za jejich kmen byla vybrana prave ona. To je prilezitost! Ted to konecne muze vsem ukazat, aby videli, kdo ona je! Tvarila se jako vitez a vyznamne shlizela na dceru a na zete s mirou prezirave ironie. Jak povrchne ji soudil. Jak zly a nespravedlivy k ni byl. Nevi, jak ona trpi, ani si neumi predstavit, co to je, mit takovou zodpovednost za cely kmen. Ona ted pujde mezi sve, mezi lepsi lidi, kam po zasluze patri!

Jak ji byli nyni ostatni odporni, jen male bezvyznamne figurky. Jako odporny hmyz, lezouci po zemi. Kdezto ona je nekdo! Nekdo vic. Nekdo s dokonalym rozhledem a dokonalym videnim sveta. Je proste lepsi a vznosnejsi!

Zaslouzi si to!

A tak nalozili onu damu na sane a tazni sobi ji vezli daleko, predaleko na setkani mimoradnych lidicek. Uz byla u sousedu a brzy u sousedu sousedu, kterym vubec nerozumela a zde byla prestavka. A zase se cekalo na sane a sprezeni, ale nic neprichazelo. Na zenu snad poradatele setkani lepsich lidi zapomneli ?!

Jaka hruza ji tu cekala.

Kolik noci se zde trapila a s jakymi obavami zde zila. Dostavala jist jen malo a musela se s hulkou belhat, obchazejic nejblizsi pasti. ,, Jak potupne! "Pomalu se z poslechu ucila slovo za slovem a za nekolik mesicu se jiz mohla domluvit o nejdulezitejsich vecech, napr. Rict si o vic jidla. Za cas pak se dokazala zeptat, proc ji nikdo nevzal na setkani lidi vzneseneho puvodu . ,, Ne, zadne setkani, ona je tu kvuli babickobrani! " rikali ji.

,, To je omyl, zadny sraz slechticu! Rozhodne ne! "Mluvili na ni mistni a snazili se ji vse vysvetlit. Ona, Atabara, je tu jisto jiste kvuli babickobrani, slechtici prece vypadaji dustojne a takova ona rozhodne neni!" My byt primitiv a my mit babickobrani! Nam! "Pronesl jasne mistni pomocnik samana. ,, Sraz slechticu uz byl, asi nekdo neco nejspise popletl. Nekdo se dozvedel o zdejsim davnem divosskem zvyku babickobrani, kdy jsou nepotrebne, ale dobre zivene stareny v onen slavnosti den v dobe nejvetsi nouze o potravu za vseobecneho veseli hledany a posleze dopatrany, dohledany, nahaneny a chyceny, pak podrzeny, skrceny, ctvrceny, stahovany a porcovany, peclive peceny, vareny, suseny, uzeny, mrazeny ci nakladany a pak s velkou chuti konzumovany pravymi gurmany, jez dovedou ocenit zvlaste ty partie, ktere za sveho zivota onem starsim damam nejvice pretekaly. Nebot zdejsi pry nade vse miluji horke skvarky s chlebovymi plackami. Samotne maso starych zen je temer nepozivatelne. Je tuhe jak pruh syrove kuze, jako seschla vetev stareho stromu! Jejich maso pry nejedi ani medvedi, ba dokonce hyeny se mu vyhybaji. A kdyby nebylo predlouho vareno pomoci mnoha rozpalenych kamenu vytazenych z ohniste, ani zdejsi lide by je nejedli.

Ale je-li dobre nalozeno, dobre okoreneno a kvalitne do mekoucka rozvareno, poskytuje svym kucharum naprosty a bozsky gurmansky zazitek! ,, Uzasna lahudka! "Rozplyvaly se zeny kolem a sliny jim pretekaly kolem ust, kdyz sdelovaly nasi premile tchyni, jakeho ze to konce se ji zde ma dostati.

Hruza! Nic nez hruza a zase hruza naplnila onu zenu a skutecne se prestala cpat chlebem a premnohymi pochutinami a sadelnatymi delikatesami, zivila se velmi stridme a snazila se co nejvice hybat venku i pres bolest, kterou ji chuze na nemocnych nohach zpusobovala. A kdyz to neslo, pracovala alespon rukama. A skutecne, za cas se na nohou lepe udrzela a take dele. Pozehnanim bylo kazde kilo, ktere nemusely jeji nohy nesti. A tak kdyz se jednou, zase velmi opatrne a s obavami zeptala na babickobrani, bylo ji nenapadne sdeleno, ze jsou zdejsi gurmani rozmrzeli. Ze se tak tesili na dobre sousto a se smutkem pozoruji promenu sve krme. ,, I co se da delat! "Pravila posmutnele jedna z zen." Nedavno poslali zdejsi muzi zpravu do tveho tabora, at si te odvezou. Ale kdyby se neco zmenilo, radi te tu zase uvidime, byla jsi skvelou, skromnou a pracovitou spolecnici, "placali ji mistni pratelsky po zadech. Tchyne Atabara se pri tomto pozvani otrepala hruzou.

Byla pak skutecne dlouhy cas zase soudnejsi zenou, ktera o sebe zdrave dbala a zase chodila mezi lidi. Jeji bolesti se umirnily a byly snesitelne. Jednou vsak kdesi omylem nechtene a potaji vyslechla rozhovor nekolika lidi o sobe. Zadni primitivni lide, zadne babickobrani. Vse byla jen bouda!

Cele to zosnovala jeji rodina se samanem, ktery jeji pobyt domluvil u sveho vzdaleneho bratrance, tamniho samana, jako jedno velke divadlo. Skodny na tom nebyl ani onen cizi kmen, zena tam zastala mnoho prace a jidla pry zkonzumovala tak malo, ze to za skodu nestalo.

,, Vy vlci plesnivi! Vy medvedi zradni! Vy hyeny kousave! "Takove a jine strasne nadavky si museli jeji blizci vyslechnout. Nemohli ji nijak utisit, zena se stahla do sebe vice nez predtim, ztratila zase glanc a smrnc a utekla se k jidlu. Zase prestala vychazet ven a zase stradala kilo za kilem, zase ji nohy prestavaly nest ao to vice zustavala ve sve spizirne a kulatila se ze dne na den. Museli ji uz pomahat na nohy, zet ji nosil na zadech, dcera se s ni vlacela po venku metr po metru. Stala se tim, co ji pred casem jeji zet predpovedel. Neprijemnou a zcela zbytecnou zatezi. Mozna, ze ji obskakovani druhych delalo dobre, zase si pripadla dulezita a unikatni. Bolest a slzy pro ty, kteri ji meli radi, divat se na takovou samodevastatci a bolest i namaha pro ty, kteri ji opatrovali.

Pak jedne noci, kdyz se zase skryvala pred zraky a svetlem tam venku, narazila na kulhajiciho, polochromeho medveda. Zoufale hladove a zmrzacene zvire honilo nepohyblivou, pomalu se valici zenu. Nebylo pritom jasne, kdo vic funi, kdo hlasiteji dycha, ani to, kdo vice sipa ci kdo uz jen marne lapa po dechu!

Tehdy celou tu scenu spatril jeji zet. Rychle popadl do ruky dlouhe, slonovinove kopi. Bylo i za sera krasne videt a bude s nim bezpecne bodnout toho spravneho tvora. ,, Ale kdybych nyni pozdrzel svou ruku, nakonec by se vyresil problem s tchyni sam! "Proskocilo mu hlavou.

,, Takto ne! "Vykrikl muz, zapudivse lakavou myslenku a rozbehl se proti priblizujici se dvojici.

Medved probodeny kopim zustal tise lezet na zemi a udychana, polomrtva zena padla vycerpanim na zem. Pomalu se v dome probiral z mrakot jiny clovek. Ano bylo to s ni peklo. Ted teprve pochopila, ze babickobrani nebylo jen neco, co je jen vymyslem, krutym sprymem a fantazii od blizkych lidi, ale necim, co ji realne hrozi i od takoveho stareho, pajdaveho hunace, ktery je pro smich i detem, protoze i ty mu snadno utecou.

Zastydela se a zacala zase o sebe dbat. Mozna i toto na ni navlekl saman, ktery se domluvil tentokrat ne s lidmi, ale z Duchy, ale pokouset osud a Duchy radeji nebude. A jeji zet? Nedala by nyni na nej dopustit. Byla to od nynejska zena, ktera se podstatne promenila k lepsimu. Ale i Duse lidi kolem dostaly od te chvile dar. A tim byl konecne pocit velkeho klidu. Napeti v rodine zmizelo, lehce se dychalo a zivot byl moc krasny. Od te doby i jeji zet je klidny a mirny clovek, protoze to nejhorsi v zivote je proste uz za nim.

Strecha je uz jako nova, caj vypity a trojice sleza dolu po zebricich. Je treba se dat trochu dohromady, vycistit obleceni, umyt se a nazdobit. Vzdyt zanedlouho prijde slavnost na pocest zdejsiho cizince a jak cizinec, tak vnucka domaciho se musi promenit v ty nejkrasnejsi mlade lidi, aby jeden mohl byt pro toho druheho tim nejhezcim a nejdulezitejsim clovekem na svete.




MALA OCHUTNAVKA | PROLOMENI CASU | BREMENO LASKY | PAD | Sungirske povidky | Uacute; vod | Povidka prvni - Pan sveta | Povidka druha - Navsteva | Povidka treti - Lepsi deti | Povidka ctvrta - Belemnit |

© um.co.ua -