Povidka ctvrta - Belemnit

  1. Povidka ctvrta - Stvanice
  2. Povidka ctvrta - Ve znameni cesty
  3. Povidka sesta - Atabara
  4. Povidka sesta - Rytir Matazuch
  5. Povidka desata - Letadlo
  6. Povidka devata - Modlitba urednika

Ohromne ??je more, jeho masy vody jsou nezmerne, jeho brehy daleko a kam se podivas jen sama voda, voda a voda. Kdyz se potopis a nechas na svem tele mihotat svitive odlesky vlnek hladiny a kolem tebe se rozsviti ty nejkrasnejsi odstiny modre. Otevres usta, slana chut te pali do patra i na jazyku a v krku zhorkne jako jed. Ale jsou tvorove, pro ktere je tato chut pohlazenim a plavbou v pruzracne, kristalove a lahodne osvezujici vode, jiz si dopravaji plnymi dousky. Ano jsou to samotni zivocichove more. Jsou to deti more, ktere cerpaji z naruce daru, jez samo tak hojne nabizi. Velice radi vyuzivaji teto nabidky nejen k pobytu a zahnani zizne, ale take k nasyceni se v hojnosti, jez je jim dopravana. Houf rybek vyrazil prudce k hladine, kdyz se kolem nich mihlo nekolik stinu. Ohromnou rychlosti znovu a znovu neco prosvistelo vodou skrz hejno, ze ktereho ubylo vzdy po jedne rybce, kdyz se stin mihnul. Asi pulmetrovi zivocichove se tak sytili na pomalejsich, hejnovitych rybkach, ktere se nakonec pokousely zachranit vyskokem nad hladinu vody, pryc z nebezpecneho prostredi. Jediny najezd predatora stacil k tomu, aby pri manevru vytocil konce chapadel s hacky bokem na nekterou stranu a se zabodl je nejmene do jednoho z mnoha rybich tel. Rychlosti blesku se kolem obeti omotala zbyla chapadla, ktera svymi ostrymi hacky semkla korist v neodvolatelnem objeti. Jakmile predator utok dokoncil, vzdalil se trochu od hejna rybek a jeho chapadla podala nebohou rybku ke stredovym ustum na spodni casti tela.

Tam je veliky papousci zoban zacal porcovat. A protoze rybky byly male, stacilo jednou, dvakrat scvaknout a ryba zmizela v utrobach lovce. Pak se predator znovu zorientoval a jeho velike a bystre oci, prace tech nejgenialnejsich konstrukteru prirody, jej neomylne navigovaly k hejnu rybek. Telo lovce se rozjelo na reaktivni pohon pozpatku proti hejnu. Tenke rostrum rozrazelo vodu a vodorovna ploutev za nim udrzovala utok ve vymerene horizontalni vysce. Jako pres ostruhu nebo kyl pak jen tvor ovladal smer a hloubku plavby natacenim trysky nahoru ci dolu. Vsech deset chapadel take slouzilo jako ucinna kormidla libovolne se pohybujici vsemi smery. Tam, kde zacinala vodorovna ploutev, byl i zacatek nebo da se rict konec vlastniho tela hlavonozce. Vnitrni konec rostra se nalevkovite rozsiril, aby pojal a opanceroval svuj obsah - zabra i inkoustovy vacek. Nasyceni hlavonozci pak na okamzik plavali vedle sebe a pritom menili barvu svych tel v tech nejrozmanitejsich a nejdivocejsich odstinech, jake jim jejich pigmentove bunky dovolovaly. Jedni belemniti, tak se tito hlavonozci jmenuji, zamirili do hloubky, druzi dal pokracovali za hejny rybek. Pri ponoru se kolem belemnitu seserilo a voda z nadherne modre zsedla. Oci belemnitu se promenily, jejich zornicky se zvetsily, aby nyni mohly na sitnici pustit dokonale verny obraz sveho okoli. Uzke zornicky jako sterbinky se nyni meni v ovaly a postupne, jak hloubky a sera pribyva, vice a vice se kulati a zvetsuji. Take tela hlavonozcu meni barvu na tmavsi, aby tak nezarila ve tme a nepoutala zbytecne pozornost vetsich predatoru. Klesani do hloubky je najednou u konce, pod nimi se ceri pisecne dno na mnoha mistech skalnate, posete kameny. Tady nade dnem se tedy jako prizraky vznasi neobycejni tvorove, lovci s tisici hacky, papouscim zobanem a specialnim klouncem na rozrazeni vody. Kazdy belemnit zde zaujal svoje tradicni misto a v rozestupu od ostatnich si hlida vlastni prostor. Pomalu travi ryby, ktere dnes ulovili, odpocivaji, ale pritom propatravaji prostor mezi kameny, aby jim neunikl zadny korys nebo ryba.

Druhy den se situace opakuje jako pres kopirak. Zase nekde vysoko nad nimi proplouvaji hejna mensich rybek a oni se vynori ze sveho sedaveho, potemneleho kralovstvi a promeni se v rychle a vytrvale plavce, aby zde lovili a dopravali si rybiho masa, co hrdlo raci. Obcas se nekteri belemniti spoji do malych skupinek a spolecne hledaji nova hejna. Nas belemnit ze vcerejska se diva, ostri na velkou vzdalenost, aby objevil kyzenou korist, kdyz v tom okamzeni zcela necekane se sousedni belemnit promenil ve veliky vertikalni sloup a zmizel kdesi v hlubine. Vsichni belemniti sebou trhli a zbelali, nekteri vypustili oblaka inkoustu a ohromnou rychlosti se presunuli o kus dal. Ne vsichni byli vsak tak pohotovi. Ohromna hlava vynorujic se odkudsi zespodu polapila jednoho belemnita a znovu se zanorila kamsi do hloubky. Za chvili prizrak zautocil znovu. Chnapl po tmavem tele s dlouhymi rameny chapadel, ale ozubene celisti sklaply naprazdno. Byl to jen prelud, navnada, atrapa, jako kdyz technici vyrabeli nafukovaci tanky nebo jednoduche preklizkove atrapy letadel, aby na ne nepritel plytval drahymi naboji a soustredoval na ne svoji drahocennou energii, zatimco skutecne zbrane byly v bezpeci uplne jinde a odvadely svoji praci.

Konstrukteri belemnitu tento technicky vynalez dovedli k dokonalosti, protoze ve vode inkoustem vytvorene oblacky nejenze vypadaly jako hlavonozci, ale navic byly i jedovate, takze morsky, k vodnimu zivotu dokonale prizpusobeny varan mel nyni v ustech neprijemnou pachut. Na chvili se prestal zajimat o belemnity a pootevrena usta proplachoval pohybem hlavy sem a tam. Jeho nohy se zmenily v ploutve, ocas byl zvlastne prohnuty, aby na jeho horni strane mohl vyrust pevny, koznaty lalok. Pak vice pripominal rybu. Znova tento obri jester zautocil na belemnity, jeho dlouhe zuby pronikly telem dalsiho z nich a stahujic jej do hloubky, pryc od hejna, trepal svym ulovkem, aby dostal z tela koristi vsechen neprijemny inkoust. Chytry plaz se tak sytil cele hodiny. Kdyz belemniti zjistili, ze se na nich pase veliky morsky varan, byli uz maximalne ostraziti. Shlukli se do hejna a pak spolecne prchali pred celistmi sveho pronasledovatele tak rychle, ze misty vyskakovali nad hladinu a na vzduchu se pokouseli rozevrit svoji telni horizontalni ploutev tak, aby alespon trochu plachtili a prodlouzili si tak svuj skok. Nekdy totiz zavisel zivot i na kazdych deseti centimetrech navic. S plesknutim dopadala tela belemnitu na hladinu a tento zvuk se nesl na velkou vzdalenost. To bylo pozvani pro ostatni varany, aby se pridali k hostine, ktera se jim zde nabizi. Nas belemnit brzo uprchl temto jatkam a premistil se k malinkemu skalnatemu ostruvku. Tady v puklinach skaly byla ohromna hejna malych hlavonozcu, ryb a spousty korysu. Belemnit zapomnel na prozita stradani a sytil se v klidu a beze spechu, protoze zdejsi nabidka byla opravdu prebohata. I kousek pod hladinou bylo spoustu zivota. Nyni sledoval souboj dvou racku, kteri se do sebe opreli svymi klepitky. Belemnit visel ve vodnim sloupci a zaostroval na dvojici korysu. Byl syty a pro pobaveni sledoval scenerii, ktera se jeho ocim nyni nabizela. Najednou ucitil tlak vody na svoji spodni stranu. Bleskove do sebe natahl co nejvetsi mnozstvi vody a ohromnou rychlosti ji vystriknul ven. Jeho raketovy pohon jej okamzite vystrelil pryc z onoho nebezpecneho mista. Jeste letmo zahledl hlavu jestera, jak chnapla po jinem belemnitovi, ktery byl nedaleko nej. Znovu citil na brichu tlak vody. To dalsi z utocniku zkusil sve stesti. Rychle prchal z techto prokletych mist a zamiril k hladine. Jedno mohutne nasati vody a znovu mohutny vystrik. Proud vody z nalevky je jako proud zapalene, rozpinajici se smesi opoustejici trysku raketoveho motoru. Jeho sila vynesla polekaneho tvora do vzduchu, kterym se nyni riti. A najednou strasna rana a ukrutna bolest. Telo podeseneho belemnita spadlo do vody, ale jeho chlouba, jeho dokonale hydrodynamicke telo je zniceno. Jeho klounec, ktery rozrazel vodu, aby snizoval co nejvice odpor morskeho prostredi, je zlomeny. Nyni cely pokriveny mu trci z konce tela jako dan jeho zbesilosti. Ale tento belemnit byl stastnym. Zraneni se vyhojilo a ackoli jeho rostrum uz navzdy zustalo pokrivene a on jiz nikdy nedosahoval takoveho umu v plavbe a takovych rychlosti pri honbe za koristi, i tak byl usetren utoku predatoru a prozil nadherny zivot v nefalsovane a opravdove divocine, jakou si jen stezi dnes dokazeme predstavit.

Ubihaji roky, staleti, tisicileti, ba cele miliony let. Kdesi ve vrstvach zeme spocinuly mnohe ostatky pravekych belemnitu. Lovci tajemnych pokladu a pribehu nachazeji stovky zkamenelych roster techto davnych tvoru. Jedno z nich je zlamane, ale krasne srostle.

Cekatal sedel na brehu male prehrady potoka a zkousel alespon hazet male kousky kury do vody. Byl ospaly a unaveny. Dnes byly vrse prazdne a nejblizsi pasti mezi keriky take zely nedotcenim. Muz se tvaril velmi rozmrzele, protoze predstava plahoceni se od pasti k pasti v sire krajine se mu zdala prilis nudna a bolestna. Najednou mu padla hlava na stranu, jak usnul. Probral se a jeste rozmrzelejsi nez predtim vstal a s vyrazem parniku torpedovaneho do kormidla se snazil dopravit domu.

V obydli zilo nekolik rodin oddelenych jen plentou a cpavy kour prozradil, ze zde vcera nekdo udil do pozdnich hodin a dnes se zase kdosi marne snazi rozdelat ohen a uvarit snidani. Kour s vlhkeho dreva se plazil i tesne nad zemi a byl stiplavy a neprijemne studeny. Nekdo zakaslal, jiny se rozkaslal naplno, nejake deti zacaly plakat, protoze je nepovedeny dym palil do oci. Cekatal vykouzlil na tvari jeste hrozivejsi a otravenejsi vyraz nez vsechno, co se mu s oblicejem dosud toho dne podarilo vytvorit a jakmile si nasadil tu nejhorsi masku, pridal i nerudne chovani tuctoveho sobce a lenocha a soukal se zpet do sveho oddeleni za plentu ke sve zene a detem. A toto soukani pod hromadu kozesin bylo provazeno otazkami a vyzvidanim a pak kletbami a nadavkami, ktere padaly na jeho netecnou hlavu. Presto, ze slovum nerozumime, museli jsme se dovtipit, ze jeho zena cekala snidani. Cekatal byl velmi spatny lovec a nedobry clovek. Myslim, ze jeste kousek a hranice trpelivosti by pretekla a byl by vyhnan pryc jako exkomunikovany, sobecky budizknicemu. Ale tato spolecnost je trochu jina, ma jak svoji honoraci, tak svuj odpad pekne na ocich. Honorace tak alespon muze urovnavat spory, ktere by vyhnanim takovych parazitu nebyly. A tak je honorace dulezita, stejne jako pri rozhodovani a veleni u lovu takovych druhu velke, stadove zvere, kde se prilis svobodymyslny pristup nevyplaci.

Cekatalova zena tedy vyzebrala neco pokrmu od jinych zen, ktere mely za muze lepsi lovce, spakovala deti, nalozila na sane co slo a sama se vydala objizdet siry kraj a vyhledavat rodinne, nastrazene pasti. Alespon ze jeden z rodiny pracuje, jinak by jiz davno pomreli hlady. Jako kluk dostaval Cekatal od vrstevniku casto nabito. Nemohli jej vystat a tak se spratelil se synacky smetanky a spolecnymi kratochvilemi, jez hranicily s otravovanim zbyle populace, ziskal socialni postaveni, ktere mu umoznilo balancovat mezi neprijemnostmi, jen aby si mohl pospat, polezet pres den v posteli ci nemusel prilis daleko chodit.

Dnes se probudil skoro az v poledne, jeho zena s detmi byly na vybirani pasti a sberu otopu ale vyzebranou snidani nachystanu mel. Nahy, jen zabalen do kozesiny, zapasil v duchu sam se sebou, zda ve sve lenosti by mel jit na stranu za obydli nebo radeji jeste hodinku, dve tu ma sedet v poloseda v pololeza, oci napuchle, jen z puli otevrene, vlasy zplihle a necesane. Bricho tak znatelne a previsle, jake nema siroko daleko nikdo, nez prave Cekatal.

Uhliky jeste zhnuly a tak si rybu ohral, aby si ji vychutnal. Jidlo a zahalka, to bylo neco, co bylo pro tohoto nepekneho cloveka predni. Pak se snazil koketovat s divkami, kdyz opoustel obydli a narazil na ne na chodbe u velikeho, spolecneho ohniste. Jakmile zmizel ze dveri dlouheho domu, ozval se smich divek, kterym byl skutecne tento tvor jak protivny, tak k smichu. Jen si na nem zkousely svou moc, kterou nad nim svym zenstvim mely. Tesilo je to a dodavalo jim to sebevedomi, ale zaroven jim byl tak protivny, ze by se jej ani nedotkly. Jeho zena byla nepekna, prumerne inteligentni zena, ktera platila za svou nekdejsi manyru ziskat muze majiciho vlivne pratele. Tehdy byl Cekatal jeste mlady a stihly, nosil krasne ucesy, jeho matka mu vzdy pripravovala to nejlepsi obleceni z kuze cinene sobim mozkem a tak nosival nadherne belostne odevy a vypadal jako romanticky hrdina divcich srdci. Krasny a zadouci, s preziravym a hrdym chovanim slechtice, zajimajici se predevsim o sve veci a kratochvile, ke kterym tehdy patrila i krasna devcata a takova byla tehdy i jeho zena. Stihla, s dlouhymi vlasy a zarivym usmevem.

Dnes uz Cekatalova matka nezije, jeho zena ztloustla a starosti i staly pobyt na mrazu se ji podepsal na kuzi obliceje. Nikdo by dnes nepoznal jeji nekdejsi puvab. A protoze je vsechna prace o domacnost a obzivu na ni, neni cas cinit nove a nove kuze navic a udrzovat jejich belost a tak i Cekatal chodi v odevech z hnedave zauzene kuze, ktere dokonce vypadaji misty i zamastene a beznadejne zasle.

Jaka to karikatura, jaka to postavicka je dnes z nej. Dokonce jeho byvali kamaradi z lepsich kruhu se jej stiti a vyhybaji se mu. Ale on se prece jen tu a tam snazi, alespon o slavnostech, udelat si pekny a narocny uces, obleci neco zanovnejsiho a nazdobit se necim nevsednim. Dokonce si pasem kuze stahne bricho a pak se snazi vyniknout jako nevsedni tanecnik, protoze i tanec ho bavi tak, ze sledujete-li jej, mate pocit, ze mu snad zaprodal svou Dusi.

Dnes je veliky den. Nacelnik a urozeny pan v jedne osobe zaveli a muzi budou poslouchat jako hodinky, aby zbytecne nepoplasili stado koni, ktere bloudi nedaleko odtud. Nahonci si jiz davaji cele dny praci, aby je zahnali na ta spravna mista a nyni prijde ten spravny okamzik. Vsichni jsou uz davno pryc, veliky dum osirel a my se tedy muzeme podivat, jak je postaven. Je to z drevenych, kliny stipanych prken sestaveny dum obdelnikoveho pudorysu, pekne bytelny. Medved se do nej nedostane, i kdyz v nem zustanou jen deti a par zen. Z vnejsku je dum pekne nazdobeny malovanim a je jiste chloubou teto komunity, stejne jako dum, ktery stoji hned opodal.

V lesostepi se pohybuji zeny a deti tak, aby zamezily konim zahnout za potok a nahaneji zvirata, aby bezela rovnou mezi dva male lesicky tvorene par desitkami stromu. Zde na kone uz cekaji muzi a doufaji, ze se jim podari skolit hned nekolik kusu zvirat.

Honaci uz pred sebou zenou stado konecne otevrene. Predtim kone lidska pritomnost primela nanejvys presunout se vzdy jen o nekolik stovek metru dal. Ted vyuzili honaci terenu a spoluprace domacich lidi, aby dostali stado do nepretrziteho pohybu. Stadu nyni lemuji cestu dalsi lide, kteri krici a mavaji dlouhymi, rovnymi tycemi, opatrenymi mnozstvim barevnych tkanicek a praporku a usmernuji stado, kdyz vyboci na tu ci onu stranu. Velky hrebec vpredu se rozebehl s tim, ze prorazi stadu cestu, miri nyni primo mezi dva ostruvky stromu. Cestou probehl par krovisky a malym hajkem, kde pod par stromky na cosi narazil, vysoko se vzepjal nad zem a prednimi kopyty do neceho zurive busil. Pak se spustil zase na vsechny ctyri a to uz jej dobiha zbytek stada a spolecne se dostavaji presne mezi dva lesiky. Za kopyty zustava jen poslapana trava a polamane vetve.

Hrebec vidi, ze pred nimi se otevira zase volna krajina a snazi se rychle vybehnout ven. Vtom uciti bodnuti v boku. Do teto chvile ukryti lovci berou nachystana kopi, zasouvaji jejich konce do vrhacu ostepu a okamzite zbran vymrsti a za ni dalsi a dalsi. Za okamzik je i sedm, osm kopi pryc. Zasazeni kone sice odbehli pryc, ale hroty slozene z drobnych silicitu v pilecky, rozrezou diky tlaku a pohybum v rane tkan na maximum. Ratiste trcici ze zasazenych zvirat se houpaji sem a tam a uvnitr tela zvirat konaji svou smrtici praci. Prorezavaci hroty. Jak desivy vynalez!

Za okamzik staci vyrazit, doslova posbirat zasazena zvirata, ktera padnou ruzne, podle toho, kde podlehnou svemu zraneni. Co nedohledaji, lide jiste dohledaji vlci. Tak lide pomalu prichazeji k prostoru mezi dva lesiky a blahopreji si. Opravdu se jim podarilo dostat kone zase tam, kde bylo treba a lov se zdaril. Najednou nekdo vola, nerozumime co se deje, vzdyt je to cizi rec, ale ozyvaji se vykriky a pak osamoceny plac.

Dnes nebude vesely den. Lide nejsou jako bezni dravci nebo selmy, nemohou se pri lovu koristi spolehat na dva smysly, ale jen na zrak. Usi maji stale jen do stran a nevi nikdy docela presne, v jake pozici je korist pred nimi. Nikdy ji dokonale nepochopi. proto se k ni radeji ani nepriblizi, jsou spis jako kobra plivajici svuj jed na dalku, jako rybka strikloun vystrikujici z ust proud vody na nebohy hmyz, pohybujici se po listech nad hladinou. Lide radeji zabiji korist, aniz by se ji dotkli, je to ohromna uleva pro jejich zdravi. Takovy lov vylucuje kontakt s koristi a velmi snizuje ohrozeni urazu nebo dokonce umrti lovce. Lide velmi, velmi dlouho dospivaji, dlouhy cas sbiraji zkusenosti a take se dlouho staraji o sve deti. Nemohou si proste dovolit plytvat svymi zivoty, nebot jsou prilis drahocenne. A nyni zde vidi na zemi nejakeho muze zabiteho kopyty koni. Lezi na planince v hajku pod malou skupinkou stromu, kudy pred chvili bezel rozzureny vudci hrebec. Hlava a ramena muze jsou uplne rozsekane udery kopyt a zbytek tela je tu a tam proslapnuty, jak pres nej prebehl zbytek stada. ,, Duchu dobry, co tady vubec ten muz delal ?! "rozcilene zvolal nacelnik. ,, Nikdo se zdravym rozumem by se sem nikdy nepostavil!" dodalo dokonce nejake starsi dite. Jedna starsi zena ale spustila lavinu. Hned poznala podle oduleho bricha, co se stalo a kdo ze to pred nimi lezi v trave ,, Tento muz vubec nelovil, neobtezoval se tim! Proste si delal svoje, lehl si zde do travy a mozna i usnul. Pak jej vyrusil ryk pronasledovanych koni. Vystrcil tedy hlavu, aby zvedel, co se to deje. Vubec nemel tuseni, co to vsechno ma znamenat! Ano nelezi tu nikdo jiny nez nestastny lenoch Cekatal!

Ubehla uz preci jen nejaka ta doba od nestesti na lovu koni. Cekatalova vdova na tom nakonec existencne vydelala. Podle zvyklosti si ji vzala k sobe jeji sestra, ta ma jen jedine dite a ona se svymi tremi pracovitymi detmi bude jen vitana. Jeji manzel a nyni jiz i manzel vdovy je vazeny a peclivy muz, vse u nej musi mit svoje misto. Vse musi byt presne udelano a tak prinasi on domu velmi casto zver, kterou sami ani nezkonzumuji. Vdova sama poprve v zivote chodi podarovavat ty domacnosti, kterym se zrovna nyni nedari. Jak zvlastni pocit. A najednou ma spousty casu. Staci jen zajet pro drivi a naklast par pasti jen kolem tabora a muze si pak sedet kolem ohniste, vysivat, tkat, sit a vypravet si s ostatnimi zenami. Zcela nove je pro Cekatalovy deti, ze si mohou jen tak hrat, jen tak si pres den poslouchat vypraveni starsich. Podivne, jak zaslepena byla laskou k tomu muzi, ze vubec nevnimala, co se deje. Jiz davno jej mohla vypudit ze sveho koutku obydli. Nyni se ji dycha volneji, i kdyz stesk a litost kdesi uprostred jeji Duse, nekde velmi hluboko stale vezi. Nyni ma na sobe tato dama take krasne, ciste, zarive bile saty. Jeji vlasy jsou pekne upravene zastrihem, jak se na vdanou zenu slusi. Pod odenim ma na hrudi a v pase jemne, zdobne pasky. Jeji oblicej jako by zkrasnel a cela tato dama nyni vypada pekneji a moudreji.

Cas zase bezi a chysta se slavnost navratu Slunce. Je dobre jiz nyni zacit sit nove saty a nasivat nova zdobeni. Zena prohledava, co by se dalo nevsedniho pouzit po jejim byvalem muzi. Nejhorsi bolest je jiz pryc a nyni ma silu otevrit jeho nejosobnejsi tasky s nejruznejsimi nejdulezitejsimi osobnimi predmety. Mezi mnozstvim drobnosti upoutala jeji pozornost pekna hromadka tezkych kaminku, ktere vypadaly jako brousene hroty do ostepu. Ale hroty do ostepu to nejsou, protoze jsou krehke. Novy manzel pozoruje svoji druhou zenu a uzasle sleduje, co ze to drzi v rukou. ,, O dobry Duchu, vis-li vubec, co to je? "S udivem se vrhne k zene a pokracuje. ,, Tohle je hotovy poklad! Tohle zde v zemi zanechavaji Duchove. Jsou to stare hroty zbrani z valek starych jako sama Zeme . Nyni jsou jiz zkamenele a krehke a nedaji se pouzit do zbrane. Ale kouzlo v nich zustalo! A jake kouzlo! Nesou si pamet a silu casu i Duchu, jez jimi vladli! " prekotne vysvetloval uzasle zene. ,, A tolik techto tycinek! "Za chvili jiz muz vynal svoje nacini na opracovani kosti a slonoviny, ktere se bude hodit i nyni as detmi se pustil do rozrezavani tycinek na male kotoucky, ktere pak provrtaval. Velika a dlouhodoba prace. Jali se vyrabet tisice koralku, aby jimi mohli nazdobit sve slavnostni odevy a opatrit je tak i mocnym, ochrannym kouzlem. Budou mit kouzelne saty!

Nejstarsi hoch Cekatala, tehdy jiz asi ctrnactilety, pohledl na otcima a s usmevem ze sebe pomalu vypravil: ,, Netusil jsem, ze toto je takova vzacnost, ale myslim, ze by nebylo spatne, kdybychom nazdobili saty velmi hojne a to vsem i male Kirym. Myslim, ze vim, odkud jsou tyto hrotite tycinky! "Hned druhy den zavedl chlapec muze k jednomu svahu, kde v lete, kdyz puda rozmrzne, lze ziskavat ony hrotite tycinky. Chlapec se totiz jednou ptal sveho otce, odkud ze jsou tyto podivuhodne predmety a tatinek takove misto chlapci dobre popsal. Byl to velmi nevsedni zazitek, proto si vse chlapec dobre zapamatoval. A tak dedictvi, ktere vypadalo, ze bude po otci velmi skrovne, melo alespon nyni prichut neceho uzitecneho. Takto cela komunita ziska moznost tezit z naleziste a nasit na sve odevy takove ozdoby, ktere ji budou chranit pred zlymi Duchy.

Prichazi slavnost. Byvala Cekatalova zena je jako promenena dobrym Duchem. Cela zestihlela, jeji oblicej zkrasnel, vlasy ji jen zari a ve zdobenych satech positych tisici perlickami je nyni k nepoznani. Na tvari ma klidny a stastny usmev. Jak krasny je zivot!

Tento stary pribeh dovypravel starecek skupine posluchacu, kterymi byli jak deti, tak dospeli. Odvedl je na okamzik od jejich starosti do deje sveho pribehu. Stary muz ale jeste uplne neskoncil. Z kazdeho pribehu musi byt i pouceni do zivota, to je udel vypravecu loveckych kultur. Dobre se musi ocenit a to spatne odvrhnout, protoze to se u nich deje i v dennim zivote. Oni skutecne ziji svymi pribehy a hrdinove nenaplnuji jen jejich srdce, ale i jejich ciny a praci.

,, Parazite nejsou jenom v kozise zvirat, ale take v spolecenstvi lidi. Jsou to nebezpecni tvorove drzici se schopnych a zdrzujici schopne jako hroudy mazlaveho a lepiveho blata na nohou, kdyz prechazite mokrou plan plnou hliny. Svoji zivnost si stavi na vysluni prace jinych. Lenost a zle myslenky privolaji zle, mocne Duchy, kteri pak zatemnuji mysl i chytrym a vsimavym lidem a tak zneuzivaji dobroty a umu jinych. Ti by normalne takove parazity hnali svinskym krokem pryc!

Naopak, kdyz pilny clovek zada takoveho parazita o vypomoc, s prazdnou se potaze. Tu jsou tito parazite najednou hlusi a slepi. Ale az si dotycny pilny clovek nejak poradi a sveho cile dosahne, prijde pak znovu cas pro lidske parazity a ti jsou nahle ochotni udelat vse, aby si zajistili takove misto ve spolecnosti, aby z takoveho pramene koristit mohli. Varuj se tedy takovych lidi a nebud sam jako oni. A nemiluj take takovou spolecnost, ktera si hycka sve Cekataly. "

Dedecek dovypravel, deti dojedly kasi ze svych sufanku a mnohe z nich jiz spaly. Matky rozebraly svoje ratolesti a poukladaly je do postylek. Starecek se zadival na svoji rozdelanou dilnu pilneho vyrobce koralku. Nevidel jen belemnitove koralky, praci, kterou daly a cas, ktery bylo nutne zaplatit. Ale videl predevsim, kolik vypraveni a naslouchani je za jejich vznikem. Kolik pohody, pouceni, napeti a ocekavani tyto koralky prinaseji lidem v pribezich, jenz vzdy provazi jejich zrod.




V ZARI MODREHO ZAZRAKU | K O N E C | MALA OCHUTNAVKA | PROLOMENI CASU | BREMENO LASKY | PAD | Sungirske povidky | Uacute; vod | Povidka prvni - Pan sveta | Povidka druha - Navsteva |

© um.co.ua -