V ZARI MODREHO ZAZRAKU

Kdyz rano vstava, naplnuje ho Duch neporazitelnosti. Kdyz uleha, ??naplnuje ho Duch bdelosti, kdyz spi, naplnuje jej Duch spokojenosti. Kdyz jde do boje, naplnuje ho duch sily, kdyz bojuje, stava se sam duchem. Kdyz bojovnik zemre, nemuze se ve svete mrtvych ztratit, protoze jej doprovazi jeho verni Duchove. Tak jak byl on statecny, tak jsou statecni nyni i oni a chrani ho, aby velci Duchove podsveti mu dali ve sve risi cestne a zaslouzene misto. Duchove se jej zastanou. Neztrati se a bude mu dan pristresek naplneni, kde bude moci spocinout.

Vstan a zpivej, vstan a tanci, vstan a pridej se.

Vstan a vezmi sebou sve Duchy, at te ucini velkym.

Vstan, Duchove se divaji.

Vstan, uz tanci take.

Vstan, slysis? Uz zpivaji s nami!

Citis svou silu, poslouchej svoji silu, je velka tva sila. Jsi dnes neporazitelny, tvoji nepratele zhynou strachy. Kouzlo jim odejme silu. Kouzlo jim zatemni hlavu. Citis svoji silu, tak zpivej a tanci, vtan a pridej se.

Vstan a vezmi sebou sve Duchy, at te ucini velkym.

Pisen valecniku, male bubny a rohovinova chrastitka, jizni Gatove roku 27 876 pred nami.

Svet se uplne zmenil. Lovec se rychle uzdravuje a nabira sily. Plete pasti na zajice, za tyden je jejich sezona a bude jich plny les, plna plan i plna lesostep. Pak bude vsude roznaset pasti a sklizet urodu zajicu. A pak bude sezona dalsich zvirat a musi se pripravovat zase jine specialni pasti a dalsi sezona jinych zvirat a dalsi pasti a to je jeste kazdy rok jine. Jeden rok je prezajicovano a nasledny rok je mnoho zase neceho jineho. Ten, kdo to presne zna a dovede se vzdy peclive nachystat na to, ceho je nejvic, je clovek zijici v hojnosti. Pleteni pasti Lovci jde, ale vypada to komicky. Velky chlap a dela pasticky na mala zviratka, slavny lovec mamutu a tady s pokorou sedi spolu s nekolika kamarady, taky chlapy jak hora a pletou z prouti a kozenych reminku ramecky s oky, do nichz se zajici chyti a sami se v nich uskrti.

Absurdni, jenze zajicu je letos nejvice a proto se jejich sezona nesmi promeskat. Lovec musi rozhodit desitky pasti, aby mohl sebe a Gomepsis zasobit jejich masem. Pletena past je spis kruh z prouti, ktery se zapichne do snehu mezi krovi a zajic stredem kruhu prochazi. Ke kruhu patri jeste takovy tenky provazek, smycka a ten se mu zacne utahovat kolem krku. Ta pasticka se da naraficit rovnou mezi kroviny, staci jen tuzsi provazek. Ale tohle setri cas a zmrzle prsty. Je lepsi udelat dvacet pasti v teple nez tri pasti v mrazu a vetru.

Kdyz Lovec plete, namaha prsni svaly a vzdy kdyz zaberete, prichazi bolest. A cim je pasti vice, tim je vetsi i bolest.

Uz se to neda vydrzet.

Lovec vypada, ze jde spat, ale vi, ze na poctu pasti zavisi jeho zivot i zivot Gomepsis a tak si na par hodin odpocine a pusti se do pleteni znova. Urcite jich udela jeste pet. Pak si da hodinu pauzu, uvari si silny caj a pak dalsich pet. Sviti mu jen lampy, ale Lovec vidi dobre, tak se to da vydrzet do pulnoci. Pak jeste zkusi jednu varku ... ne uz nemuze. Chce se rychle se svlect a umyt, ale oci se mu zaviraji a je nesmirne pomaly. To co by mu jindy trvalo deset minut, dela celou hodinu.

Gomepsis uz spi, nesmi se moc hybat, plice se hoji pomalu. Nebude smet dlouho tahat naklad, mozna dva, tri roky, nebude moci ani chodit dlouho daleko. Bude takovou snehovou princeznou. Konecne se pritiskl k spici divce, on nyni pekne studeny. "Urcite ji to vzbudi," stacilo mu jeste projit hlavou a pak uz si nic nepamatoval.

Rano vstava prvni Gomepsis, nejprve zapali jednu lampu a prilozi nachystane vetve na ohen. Za chvili je vsude teplo a tak ze sebe muze sundat kozesinu. Uz nema nocni kosili, nikdo ji neobletuje mimo jejiho muze. Jeji jizvy nejsou videt, protoze pres ne visi zdobne reminky, ktere ma omotane kolem hrudi. Ruce ji zdobi ctyri naramky, dva v zapesti a dva nad loktem. Jako vdana zena ma mit kratsi vlasy. Ty si dala za usi do copanku, kterych ma nyni plnu hlavu. Prece je v ni trocha Katarijskeho ducha a ona nechce prevzit zas tak uplne uplne vsechno od Gatu. Hlavne, kdyz ji takto vlasy nejvice slusi a naoko vypadaji take kratsi.

Lovec take vstava, to uz voni cerstva polevka a k ni bude dnes susene konske maso. ,, Hodna zena! "Pomysli si Lovec. Vezme si sane a pujde na drivi, jak bude pasti ukladat v terenu, tak misto nich nalozi drivi na otop. Ma to logiku, kde jsou zajici, tam jsou i male stromky.

,, Jeste si musim vzit dlouhy, ustepovy nuz. Bude dobre par stromku podrezat, ale je mozne, ze mamuti nejake seslapali a nyni budou stromky uz seschle, proste nachystane na odriznuti a nalozeni na sane. "

Lovec se bali a obleka a Gomepsis stale v domacim se mu snazi pomoci. Jeho ruce toho zvladaji oproti drivejsku malo, spolecne to ale dokazi. Usmev a polibeni. Gomepsisin vlcek radostne vystekl, sanky zasustily na snehu a za nimi muz na lyzich vyrazil pryc od chaty. Gomepsis si sedla k ohni, znovu prilozila a rozhlizela se, do jake prace by se mohla pustit. Vytahla si pruhy latek a zacala je k sobe sesivat tak, aby vytvorila nove barevne vzory. Mozna se kolem poledne oblece, zajde na zachod a pro vodu. Zrovna se muze umyt. Premyslela, jestli ma cenu se vubec oblekat, jestli neni lepsi se jen zabalit do kozesiny. Ale nechtela by se ted nachladit, bylo by to nebezpecne. Na druhe strane rozmazlovat se clovek nema. To jsou pekne starosti. Je tu nyni s Lovcem sama, ostatni odcestovali, aby nemocnym nebrali korist. Tak se to nekdy dela.

Lovec se vecer vratil domu s nakladem otopu a hromadou prazdnych pasti. Dva zajici. Katastrofa.

,, Tady se uz neuzivime. Je to spatne, zajici jsou tu uz prilis vybiti, musime pryc, "rekl, ukazujice na mizerny ulovek. Manzele meli jednoho soba a vlcka. Sob se pasl pobliz, mel nedavno polamane nohy a nedokaze jeste drzet krok s ostatnimi. Je to spis takova ziva zasoba masa. Ma na kratko svazane nohy, aby se nikam nezatoulal. Lovec si sel prohlednout nohy zvirete.

,, No, zadna slava, ale tebe urcite uveze a naklad potahne za sebou. "Zadni zavodnici z vas nebudou, ale to nevadi, alespon nam neutecete," zasmal se.

Hned druhy den si sbalili veci, Gomepsis si sedla na soba, ale prilis v klidu na nem urcite nebude. Za nej nalozili balik veci na sane. Vlcek take tahl svuj naklad na vleku a dalsi sane mel za sebou Lovec. Jediny ze ctyr poutniku byl skutecne zdravy jen vlcek.

Trojice se rychle vzdalovala od sveho puvodniho taboriste. Patnact kilometru dopoledne, pet odpoledne, rozhodit pasti, rozdelat stan a spat. Rano prohlednout pasti, zpracovat ulovky ze vcerejska, neco nechat zmrznout do zasoby, neco pripravit pro sebe a pro vlcka na ten den, pak se sbalit a zase o kousek dal. Na lyzich se jelo dobre a tak druhy, treti a ctvrty den uz byli daleko na severozapade. Rovinu vystridaly kopce a pak kolem kanonu reky, ktera tekla od zapadu. Tu jiz obklopovala cela horstva. Jeden kopec stihal druhy, vse pokryto tundrou a lesostepi.

Tady by mohlo byt zajicu daleko vic. To se ukaze rano, protoze Lovec testoval prave nocnim lovem. Konecne se mu vse zdalo, jak ma byt. Zustali na plosine u svahu jednoho kopce, ktery byl nedaleko soutoku dvou rek a potoka. Neni sice odsud videt do siroke krajiny, ale lov je zde dobry a jejich jediny sob se zde take snadno uzivi. Vlcek nekdy zustaval s Gomepsis, jindy pomahal Lovci. Nekdy mu nadehnal zvire nebo nasel jeho stopu, jindy za tmy bezpecne miril domu a jeste mohl tahnou mensi stromky. Lovec se naucil zachazet i se sobem. Nakladal na neho naklad a dokonce s nim i nekdy cestoval. Ale melo to sva omezeni, sob se musel hodiny past a kdyby nemel moznost pastvy, rychle by uchradnul. Vlcek je naproti tomu idealni, rychle se naji, pri tom si prilis nevybira a je pak k dispozici tak, jak clovek potrebuje. Sobovi se musi stale clovek do znacne miry uzpusobovat a Gomepsis Lovce poucila, ze ne kazdeho soba lze ochocit, jsou mezi soby rozdily. Jsou sobi ruznych plemen a jen jedine z nich lze ochocit a to jeste ne vsichni to umi. Nektere oblasti Evropy maji takove soby, kteri vubec ochocit nejdou, ale sem tam se najde nekdo, kdo tvrdi, ze i to je mozne, ale musi se pry na to uplne jinak.

Lovec se za par dni zorientoval a nasel jeste idealnejsi misto pro tabor. Kdyz se posunou jeste trochu severneji, jednak budou vys a bude tam pro Gomepsis lepsi vzduch, ale navic uvidi i na Palavu. Kdyby se neco delo, uvidi i signalni ohne.

A tak spolu zamirili asi patnact kilometru na sever. Prvni noc byla jasna, hvezdy svitily a bylo videt do velike dalky. Nyni oba jasne vidi, jak na kopcich sviti velky ohen a o kus dal druhy. ,, Zitra se jim ozveme. Nasbiram hromadu stromku, aby o nas take vedeli, "rekl Lovec.

,, Co znamenaji ty ohne? "Zeptala se Gomepsis. ,, Nevim, premyslim, ale urcite se neco se deje!"

Lovec se rozpomina: ,, Dva ohne hned po zapadu slunce znaci pohotovost. To znamena, ze musime byt sbaleni behem pul hodiny! Ale proc? "Lovec si nachystal vetvicku, kterou peclive zameril na ohne. Po ctvrt hodine se rozhorela dalsi signalni hvezda tentokrat nalevo od stavajicich. To podle tycinky Lovec snadno presne odhadl." Ted ohen zhasl, ted sviti, ted zhasl, ted sviti a sviti porad. Prvne se zhasi ten dole, pak prostredni a nakonec ten treti, ale ten hori porad. Co to znamena? "Uvazoval nahlas.

,, Od zapadu jde nebezpeci a toto nebezpeci je stale! Obavam se, mila Gomepsis, ze uz jsme ve valce. "Lovec mluvil smutne a vecne: ,, Kdykoliv muzeme narazit na nepratele nebo oni na nas."

Gomepsis se podivala na Lovce a zeptala se: ,, A my jsme kde a kde jsou oni? ",, Myslim, ze nebudou daleko." Gomepsis si lehla na rohoz a zabalila se do kozesin. Lovec pak jeste dlouho pozoroval krajinu a hledal v ni svetla ohnist.

Rano Lovec zjistil, ze asi dva kilometry severneji je shromazdeni vsech Gatskych bojovniku. Menaurove jsou pry jen asi sedm kilometru odtud a chystaji se Gaty pobit. Pujde s nimi. Muze pouzivat luk. A take kopi a ... kouzla!

Necha tady Gomepsis? Ta by se mela nekam schovat. Vapencova hora, ta kde jsme predtim bydleli, ma desitky drobnych jeskynek. Snad se do jedne vejde kozesina, veci a devce. Ale co sob, co pes? ,, Vlcka si vezmu ja, "rozhodl Lovec. ,, Na sobu muzes v nebezpeci ujet a opacne, nikdo na dalku nepozna, ze je sob zkroceny a kvuli osamelemu sobovi nikdo do kopce nepoleze." Bylo rozhodnuto.

Hora plna jeskyni a jeskynek Gomepsis prijala. Nasla si zde ukryt, jeste si musi nachystat vodu. Zase se musi oblekat, na bolestivy hrudnik to neni nejlepsi prace. Z vyhrate kozesiny se ji nechtelo, tak ji napadlo, ze si ji necha na sobe. Na obranu si radeji vzala ten maly toulec se skladacim lukem a pak jeste tohle a tohle a tohle a mohla konecne sejit ze svahu dolu k malemu potoku v soutesce dvou vapencovych hor.

Mezi tim Lovec dorazil s vlckem do shromazdeni bojovniku. Sem prijde jejich protivnik. Jsou zde a za nekolik dni se vyroji Imebirijci na jizni strane uzemi a bude jich mnoho. A i kdyz Gatove tuto bitvu vyhraji, mnoho jich padne a budou chybet v pristim boji. Spatne vyhlidky. Tak dlouhe mirove souziti a najednou jako by se vsechno dalo do pohybu, jako kdyz se utrhne kameni. Tady je jeden Lovcuv stary znamy. Zdravi ho a hned se pta: ,, A jak to vlastne dopadlo s otcem tve zeny? "

,, Nevim, jestli spatne nebo dobre. Nikoho nepoznava, uplne se pomatl a dela pomocnika jednomu samanovi. A ne ledasjakemu samanovi. "

,, A co na to pomateni rikal ten saman? "

Lovec sklopil zrak. ,, Rikal, ze Saluv Duch odesel do rise mrtvych, kde ma syna a zenu a je mu v podzemi dobre. Az si uvedomi, ze jeho dcera je nazivu, tak se vyleci. Ale potrva to. "

,, A vynesla rada nejaky trest? "

,, Blazny netrestame a vlastne neni za co. Kdyz jsme prezili, je to vule Velkeho Ducha a proto vule velkeho Ducha je, aby zil i Sal a tak ho nevyzeneme. Bude vsak zit jako Gat. Bude z nej stary traper, bude plest pasti, lovit zajice, lisky, belokury a ryby! "Smal se Lovec.

,, Ted je na tom urcite lepe nez my, "dodal Lovcuv znamy a bylo videt, ze ma take starosti, co bude s Gaty, kdyz se na jejich uzemi tlaci dva kmeny.

Lovci si pomalovavali oblicej, nekteri si nasazovali masky, jini si narychlo vyrabeli rezervni stity a shaneli do nich nejaka ta ochranna kouzla.

V poledne toho dne sviti slunce na plne obratky. Prokresluje kazdicky modry stin na bilem snehu. V mrazivem vanku se vsem oddeluji od ust chumace pary. Na jedne strane bojovnikum ze zapadu, na druhe strane Gatum. Mezi Gaty jsou i domaci Imebirijci a dokonce sem prijeli i jizni Gatove i Taketove ze severu az od velkeho severskeho ledovce (od Krakova). Z vychodu dorazil princ s posilou vlastnich dobrovolniku a od jihu prijeli sousedni slavni sikotsti valecnici. Sami ocekavaji kazdym dnem utok jiznich Imebiriju a presto sem vsichni dorazili. Najezdniky si nikdo nepreje a rady nacelniku, slechticu a starsich se dohodly na spolecne obrane. Mezi pritomnymi to zasumelo. Od ust k ustum se nesla zvest, ze je tu Lovec. Jediny, kdo stale neznal povest o sve nezranitelnosti, byl on sam. V chapani okoli byl povazovan jeho a Gomepsisin pribeh za ukazku moci kouzla, ktere je s Lovcem spojeno. Velky Duch chtel ukazat, kdo ze je to Lovec a ten, kdo je s nim, je chranen take jeho kouzlem i proti vystrelenemu sipu a prezije. Pritomni veri, ze kdyz budou bojovat po boku takoveho muze, budou nezranitelni a prinejhorsim, budou-li prece jenom zraneni, nezemrou a tak hyri vtipem a optimismem. I kdyz nekteri by prijali i ten zivot v Podzemnim svete.

Tak tu stoji dve armady proti sobe. Menaurove a Gatove se svymi spojenci. Bojovnici si hledi do oci, vzdyt je to z jednoho kopce na druhy sotva sto dvacet metru. Predvadi se, krici, zpivaji, tanci a snazi se protivniky zastrasit. Napeti stoupa.

Gomepsis nabira vodu. Vtom ji napadne, ze kdyz si sedne na soba a pojede se podivat tamhle za kopec, uvidi, co se deje na bojisti. Snad se tak nic moc nestane, bude opatrna, nikdo ji neuvidi.

Bere sebou veci a stale jen zabalena v kozesine, jede na sobovi. Po chvili sob zpozorni a zastavi. Ted to slysi i ona, nejake hlasy. Tam za temi trnitymi keri se bavi dva cizi bojovnici. Maji bazen pred jakousi Modrou Bohyni, kterou tam jeden z nich urcite pred nekolika roky videl. A mistni veri, ze je ta Bohyne ochrani a Zixis je presvedcen, ze je jeho osudem. Dokonce si je jist, ze se s ni tady opravdu setka. Gomepsis se usmala. Neco naprosto sileneho ji probehlo hlavou.

Sehnula se a z brasny vytahla nejakou tubicku. Za nekolik dalsich minut uz mela natrene cele nahe telo palivou emulzi s praskem, po kterem ji zmodra kuze, tak jako kdysi u potoka, kdyz tam prisli ti skautici. Natrela praskem i sveho soba a nikym nepozorovana rozdelala opodal ohen, aby rozpalila kameny, ktere tady u potoka nasbirala. Vsechno stacila nachystat tak jak chtela a kdyz zacala tusit rozmisteni bojovniku, odhodila kozesinu. Najednou jste mohli videt na snehu modre nahe devce na modrem sobu, jak se vynoruje z oblaku pary. Tak se zjevila pred bojovniky, nachystanymi k boji.

V kosicich po stranach soba ma hromady malych, rozpalenych kaminku, ktere z nich propadavaji na zem do snehu, kde se rozzhavene ihned vpijeji do zeme a vypuzuji ze snehu oblaka pary. V teto mlze se tedy pohybuje, podobna zjeveni, naha zenska bytost, cela v modrem s modrym lukem na modrem sobu. Jede presne uprostred mezi obema nepratelskymi tabory podel potoka. Vsichni onemeli a s bazni ji sleduji. Vudce nepratel dava pokyn, aby se nikdo ani nehnul.

"Toto je muj osud, ktery se ma nyni naplnit," septa plny uzasu a jde k Modre Bohyni dolu. Citi sice obdiv a nejistotu, snad i lehkou bazen, ale jeho arogance jej ani nyni neopousti. Ve sve domnele nadrazenosti a plny zpupnosti, ktera jej naplnuje falesnym pocitem, ze si muze dovolit vse a vsichni mocni mu budou nakloneni, tak stanul tvari v tvar pred skutecnym preludem. Sycici kameny a para kolem, modra naha divci kuze.

Na jeho tvari se objevil usmev nekoho, kdo si sahl na zazrak. Mel v ocich vyraz cloveka, kteremu se splnily vsechny sny a od nynejska uz vse bude jen a jen po jeho. Jako by uz dosahl vseho, po cem touzil. To byla chvile jeho zivotniho triumfu.

Vsechny oci hledely na neho a Modrou Bohyni. Nepratele s udivem a vitezoslavne, domaci se strachem a obavami. On, veliky valecnik zde stoji, aby si odvedl ochrankyni teto zeme. A ona ho zde vita, copak mu nevyjela v ustrety? Vzdyt ho nezahnala, nenaplnila oblohu blesky a snehovou vanici. Jede mu naproti, aby mu vydala svoji zemi. Najednou to tizive ticho, kdy se stovky oci upiraly na jedine misto jeviste, prerusil rychly a zcela necekany dej.

Ve zlomku vteriny mela Modra Bohyne v ruce luk a v druhe sip. V dalsim zlomku vteriny obe spojila a v jedinem rychlem a ladnem pohybu, jez trval jako kratky zablesk oslniveho svetla, vypustila sip proti ...

Ticho.

Zixis stal jeste na nohou a teprve nyni, kdyz je Modre Bohyni tak blizko, ze muze pozorovat cele jeji nahe telo, si uvedomil, ze ma tvar, kterou vlastne zna. Ano, je to tvar Gomepsis! Tvar Modreho Kvitku. Az ted si vzpomnel, co mu kdysi rikal ten muz z katarijskeho doprovodu: "Ale take je to v reci Hybacu Modra Smrt!"

Jako by si Zixis ani nestacil uvedomit, co vsechno se ted stalo. Otocil se ke svym, pak jeste k modremu sobu, na nemz sedela Modra Bohyne a zhroutil se k zemi. V ten okamzik vyrazili domaci s ohromnym revem proti nepratelum a ti vydeseni tim, co videli a zazili, nebyli schopni se ani hnout z mista ani utikat. Vsechno bylo jinak. Bohyne ocarovala jejich vudce, privabila jej k sobe, aby ho z oci do oci zabila svym pohledem. Kdyz se Menaurove otaceli a prchali, mnohdy po sobe zanechali sane, lyze, sprezeni, ale nekdy dokonce i zbrane. Nechavali zde cele vybavy a utikali, aby si v posledni chvili zachranili alespon holy zivot. Postupne si uvedomovali, co ze se stalo. Jejich samani byli premozeni, jejich kouzla zrusena, jejich moc skoncila!

V oblacich pary zmizela i Modra Bohyne. Nikdo ji uz nevidel. V lese asi dva kilometry odtud pomahaly divky polozmrzle a polomrtve Gomepsis ze soba dolu. Trasla se vysilenim a zimnici. Rychle ji balily do nejteplejsich kozesin, celou otiraly teplou vodou. A take otiraly jejiho soba. Jeden ze zbloudilych sipu, ktery nahodou nekdo vystrelil, ji probodl stehno a zpusobil velkou ztratu krve. Bylo by to vazne i bez predchoziho zraneni, ale ted, kdy hrud jeste nebyla zcela vyhojena a sil bylo malo, sesunula se na zem a prosila o teplou vodu nebo caj. Sotva hybala rty. Nekdo ji dal nohy nahoru, aby hlava byla niz a nedoslo ke ztrate vedomi. Po chvili padl k zemi i Gomepsisin sob. Sip, ktery ji prostrelil nohu, skoncil v jeho plicich a zvire se zacalo dusit vlastni krvi. Vsechny jeho tri plice se naplnily krvi a hroutily se. Do peti minut sob prestal jevit znamky zivota. Jeho pani na tom nebyla o moc lepe.

Trvalo par hodin, nez se Gomepsis vzpamatovala. Mela na sobe cisi pujcene saty a citila pobliz cerstvy, teply caj. Otevrela oci. Prehodila pres sebe jeste teplou kozesinu a nazula si boty. Venku kousek odtud nekdo neco ryje v zemi. Zem jeste shora uplne nepromrzla, tak dotycny hloubi melkou jamu. Uplne v ni hrklo. Vedle lezi jeji sob, je docista mrtvy a uplne ztuhly. Stale je modry a vypada posvatne. Tolikrat ji nejaky sob zachranil zivot. A tento ve sve barve a tim co dokazal, vypada velmi svate, jakoby z jineho sveta. Asi proto se k nemu chovaji tady ti lide tak podivne a jdou ho pohrbit, jako by pohrbivali kouzelnika nebo nekoho jineho, ??provazeneho kouzlem, ktere ma pokracovat. Telo soba ulozili na dno jamy na starou rohoz, shora jej prikryli kameny a pak vse zase zasypali hlinou. Gomepsis zde stala a loucila se snim. ,, Mysleli jsme, "rekl muz, ktery soba s pritelem zakopaval ,, ze budete lezet jeste dny, tak jsme jej schovali pod zem, kdybyste se chtela na nej pak jeste podivat. Zemrel rychle a nahle a jeho Duch se urcite nestihl rozloucit se svym telem. Navic je to telo valecnika. Valecnika, ktery nam vyhral valku s Menaury. A to je jen nase tajemstvi. Ale bezte se schovat do stanu, at vas nikdo nevidi, mate jeste modry oblicej. " Teprve kdyz prisli dve divky k temto dvema muzum, uvedomila si, ze je zna. To jsou jeji byvali sluhove a sluzebne. Divky rychle poznala, ale chlapci mezi tim vyrostli a zmenili se v opravdove muze. ,, Stydim se, ze jsem mezi vami. Chovala jsem se k vam mnohdy primo otresne, "rekla a sklopila oci. ,, Rada bych to napravila. Rikejte mi jen Gomepsis, pokud to prijmete." Divky slozily otop, ktery prave prinesly a take dva zajice. Teprve nyni si Gomepsis uvedomila vsechny souvislosti a obratila se na muze.

,, Jak to, ze jste tady? Nepronasledujete nepritele? "

,, Pochytano, zlikvidovano, Gomepsis, "usmal se jeden z muzu.

,, Lovec me bude hledat. "

,, Dojdeme pro neho, takhle te nemuze nikdo potkat. Lide by prestali verit kouzlu v Modreho Ducha potoka. A lide tomu musi verit, aby neztratili odvahu a bazen pred vyssi moci! "Jeden z muzu si oplachl v potoce ruce a vydal se na cestu za Lovcem.

Lovec nekde sehnal dalsi tri psy a zaprahl je za velke sane. Na nich jede Gomepsis, tazena dvema pary vlcku. Jede se ji pohodlne, spolu s malou kolonou, ktera cestuje k vychodu. Az tam se mezitim dostal pruvod Imebirijcu, kteri chteji opanovat roviny kolem Mamuti reky. To je opravdu uzemi, kde zili Imebirijci, ale v poslednich desetiletich mnozi prejali zpusob zivota od Gatu a ziji spolu s nimi na kopcich, odkud maji prehled po krajine. Zbyli Imebirijove se venuji odlisnemu zpusobu zivota. Lovi v jinem terenu uplne jinou zver. Nemusi si konkurovat a jejich uzemi se muze prolinat, ale pruvod Imebirijcu z jihu je pry ohromny a pry prevysuji Gaty. Urcite jim nebude uzemi stacit a expanduji dal na vetsi cast uzemi Gatu a ani se tim zamerem netaji.

Imebirijci vyslali posly a znovu zadali Gaty, aby se odstehovali pryc, ze toto je uzemi, ktere jim vydal jejich jediny a Nejvyssi Duch. Lovec se techto jednani take ucastnil, protoze byl gatskou radou vybran jako expert, ktery v jizni Imebirii skutecne byl. Lovec byl vuci imebirijske vire, promenene v nafoukanou aroganci, ktera je opravnovala zabijet, obrnen jejich vlastnimi zakony a proroctvimi. Ty znal od Dakavana. ,, Nesahnes na stan, zenu a deti tveho souseda. Nesahnes na jeho majetek, jinak propadas vyhnanstvim z tve zeme. "

,, Ale my uz jsme na ceste z domova, takze jsme si jiz trest vybrali dopredu a muzeme loupit a zabijet, co je nam libo, "usmival se pri sve zpupne odpovedi jeden imebirijsky diplomat. Sami Imebirijci se rychle snazili najit neco, cim by ospravedlnili vyhnani Gatu ci valku s nimi. Hledali nejaky prohresek, ktery by obhajoval jejich vpad jako trest Velkeho Ducha.

Lovec k nim promluvil: ,, Velky Duch slysi, jak se mu rouhate a nasi samani pripravuji kletbu, ktera dopadne velmi tvrde na vase hlavy. Jestlize hledate ospravedlneni pro vasi invazi a dovolavate se Vaseho Ducha, nelzete ani jemu ani nam nebo sami sobe. Jinak on sam povola proti vam naseho ochrance, ktery zahnal zapadni narod, zabil jeho vudce a jeho bojovniky nam vydal do rukou. "

Zitra odpoledne na tomto miste! Nato se delegace Gatu zvedla a odesla. Imebirijove vzdy vypadali v ocich Gatu jako velmi pragmaticti lide, ale jizni Imebirijci takovy nebyli. Slova Lovce na ne pusobila a evidentne je nekdo takovy zaskocil. "Kdo to vubec je ten mlady muz, ktery se vyzna v imebirijskem pravu a imebirijskem nabozenstvi? Demoni nam ho dluzili!" nadavali clenove imebirijske rady a vubec netusili, ze je to vlastne jejich novy vladar.

Nebo uz neni?

V momente jeho zraneni na svatbe prisla k Imebirijcum zprava, ze jejich gatsky vudce byl zabit a ti velice radi tuto zvest prijali za svou. Zvest se mezi Imebirijci sirila rychle dal. Zitra si vezmou imebirijsti muzi zbrane a pujdou se utkat v boji s Gaty. Pokud tedy proti nim samym nezasahne mistni Duch potoka. ,, Nemeli jsme pripustit, aby bylo bojiste rozdeleno potokem! "

,, Prosim te, priteli, "obratil se jeden clen imebirijske rady na druheho," ty snad veris, ze existuje nejaky Duch, ktery se opravdu jen tak zjevi mezi lidmi, zmeni dej udalosti a pak zase zmizi? To je nesmysl! "A dodal: ,, Beze strachu tam vtrhneme a nebudeme hledet na zadne modre panny. A take tam zadne nebudou, rozumis?"

Gomepsis se dozvedela, co se na zitrek chysta. Je slaba, moc slaba, cestovani a posledni vystup na bojisti ji vycerpal. Takto se nemuze natrit na modro a znovu vystoupit proti nepratelum. Minule sedela na sobovi a ten uz je mrtev. Jak by se na bojiste dostala a jak pryc. A cestou by jen omdlela slabosti, nepratele by to videli a s Gaty by byl amen.

,, Ne, to byla tva chvile pod tvou hvezdou stesti. Zachranilas nas od strasneho boje, ale ted je na case, aby svou stastnou hvezdu nasli i jini lide a doufejme, ze to budeme my, "rekl Lovec.

Druhy den sedi vsichni Gatove na zemi na rohozich jako na divadle. Ze sve strany svahu pozoruji protilehly svah a pod nim, hluboce zariznuty potok. Dole na svahu na strane Imebirijcu je jen podemlety breh, par klad, ktere tu zustaly jako zbytek bobri hraze a nejaka zapomenuta, zpola zasnezena kozesina. Zato protejsi svah zacina byt pestrejsi. Ozyvaji se hlasy a uz prichazeji Imebirijci. Jsou pomalovani a nesou si zbrane. Imebirijci jsou zaskoceni, jejich nepratele sedi na rohozich a na kolenou maji bubny Pak to zacalo. Cela obloha i zem zacina dunet, stovky bubnu vydavaji zvuk, ktery bije do tel Imebirijcu, pronika skrze kuzi, svaly a kosti, tepe jim v mozku a do vnitrnosti a plni je hruzou. Jejich vlastni stity a zbrane jim brni v rukou. I voda v potoce se zda, jakoby se chvela.

Najednou se zatahla obloha a vsechno se zacalo topit v seru. Imebirijci ani nevi, jak se to stalo, ale stoji. Proste se zastavili, uz nepochoduji, jen ziraji pred sebe na sedici a bubnujici Gaty. Pak se odspodu z koryta potoka vyvalil veliky sloupec pary.

Vsechny zraky sleduji, co se deje. Tam dole, odkud stoupa para, lezi stara kozesina. Ta se vsak hyba a zdviha, odpadava z ni snih, ktery na ni predtim ulpel. A nyni leti kozesina na stranu a v koryte stoji naha, modra zenska postava. Pomalu se k nim otaci a sleduje je svyma do siroka otevrenyma ocima. Jsou stejne modre jako je ona sama. Imebirijci ztuhli hruzou. Pak se Modra Bohyne sehnula, otocila se k Imebirijcum zady a udelala klackem pred sebou na zemi caru. Pote vzala do rukou kozesinu, prikrcila se a zahalila tak, jak byla prve. Kozesina dopadla na zem.

Jeden z Imebirijcu, ktery stal nejblize, se rozbehl dolu k potoku a kozesinu zdvihl. Nic pod ni nebylo. Jiny Imebirijec se snazil prejit caru a dostat se az k samemu brehu. Tady jako by nahlizel pod vykotlany breh potoka, kdyz najednou bez hlesu prepadl dolu do koryta, voda vzala jeho bezvladne telo a unasela ho pryc. Imebirijove zacali couvat. Vzduch naplnilo jeste hlasitejsi bubnovani stovek bubnu, az usi bolely a tela se chvela vibracemi, strachem a hruzou!

Imebirijove hranice potoka uz nikdy neprekroci.

Valka nebude!

Nove prichozi Imebirijci zustanou na malem uzemi starych severnich Imebiriju, ale i tak prisli severni Gatove o primou cestu dal na sever pres spratelena uzemi. Jak nyni budou ziskavat posvatny cerny silicit ze severu? Z ceho budou nyni vyrabet hroty, noze, skrabky, rydla, vrtacky a dalsi kamenne predmety? Vychodni princ vyresil tuto situaci velkorysou nabidkou. Od nynejska mohou Gatove cestovat na sever pres jejich vychodni uzemi. Svet se bude koulet dal a dny prijdou stejne jako noci. Ale ne tak docela. Tou dobou si Duch Dakavana kdesi v hlubinach prostoru sundava destickovy naramek s velikou moci a predava jej velike zasnezene krasne pani. Ta vyleti na svet a obejme jej ve sve ledove naruci. ,, Ale jen tak jemne a s citem, jen aby lide byli zodpovednejsi, rozvaznejsi a vic si vazili jeden druheho, "poprosil a podival se Dakavan na Ducha zimy. Velika dama se pousmala.

Lovec se mezitim vratil domu, kde jej uz ceka Gomepsis. ,, No, tak jsem si myslel, ze te tady nenajdu! "

,, Proc? Co se stalo? "

,, Zadna valka nebude, "mluvil a jeste si u toho z ucha soukal maly zapomenuty kousek tkaniny. ,, Zase prisel Modry Duch potoku a urcil hranici Imebirijcum. Asi jsme prisli o nejake uzemi, ale mam radost, byla to jen mala cena. V boji bychom prisli o vic. Jeste ted se mi mota cela hlava a to jsem mel uplne zacpane usi. "

,, Co jste udelali, bojovali usima? "

,, Vlastne ano, zacpali jsme si usi a mlatili do bubnu, co se dalo! "

,, Ten svah naproti je uzavren tak, ze vlny zvuku tam po nem behaji sem a tam a vsechno, co reknes na nasi strane, je tam slyset trojnasob a tak jsme bubnovali a bubnovali a bubnovali. "

,, A to je vse? "

,, Ne, jeste tam prisla ta Bohyne. Kde mas ten luk? "

,, Tady, za posteli! Neni tady. Tomu nerozumim ... "Gomepsis hledala uz nejenom svuj toulec s malym skladacim lukem a sipy, ale hledala i svoji tasticku, kde mela modrou barvu a palivou emulzi. Konecne ji nasla, ale co to ...?

,, Emulze je pryc a modra barva taky. Co to znamena? "

,, Asi mi ty veci vzala nejaka divka a sama se vydavala za Modrou Bohyni. "

"A nebo ti ji vzala sama modra Bohyne proto, aby ses za ni uz nikdy nemohla vydavat." Mezi reci se zacal vrtet a sacovat i Lovec. Zjistil, ze postrada svuj naramek od dedecka. ,, Nikde neni. Jak to? To by mi ho nekdo musel sundat z ruky! "

,, No nic. Takze jak to rict? Od nynejska jsi jenom moje obycejne neobycejna Gomepsis! "

,, A ty jsi od ted muj obycejny a neobycejny Lovec! "




V MOCI MOCNYCH | ZAPAS | Probuzeni Ducha 1 | Probuzeni Ducha 2 | Probuzeni Ducha 3 | Probuzeni Ducha 4 | PREROZDAVANI KARET | HORICI ??HORA | Na UsvitU Velkeho kouzla | HORICI ??HORA II |

© um.co.ua -