Probuzeni Ducha 1

  1. 1
  2. 1
  3. 1
  4. 1
  5. 1
  6. 1
  7. 1

Dakavan se snazil provazet sveho pritele a byt mu napomocen. Zahanel zle sny, naseptaval mu nejkrasnejsi pocity, predvadel mu nejoptimistictejsi vize, dodaval mu odvahu, doleval sebeduveru. Ucil se ovladat svoje nove schopnosti tak, aby neskodil. Uz vedel, ze prilis krasny sen o Gomepsis a tanec ve volne prirode u nich doma na louce znamena tvrdou ranu pri konfrontaci s realitou. Bolest pak muze byt neudrzitelna a lame i nejvetsiho Ducha. Dakavan se snazil, aby v sobe mel jeho pritel sveho Ducha nezlomnosti, velikeho jako stozar ohromne ??lodi, ktera se plavi pres ten nejvetsi ocean. A to ani nevedel, zda se pres ocean lide vubec plavi a jestli vubec takove lode jsou. Snad by se mel podivat sam po svete, aby nabyl zkusenosti. Ted prece staci, aby se soustredil a dokaze vsechno na svete. Privrel vicka sveho duchovniho tela a obratil svuj vnitrni zrak k predstave plavby na sirem mori na velikem plavidle. Pak se stalo neco zvlastniho. Jako by sam ze sebe vyklouznul v podobe jakehosi dlouheho cerva s jeho vlastni hlavou a ohromnou rychlosti se provrtal zemi na druhou stranu. Cestou slysel kvileni snad milionu ztracenych Dusi. Na druhe strane sledoval opravdu velikou lod s napjatymi plachtami, jak si rychle prorezava cestu skrze vlny. Rostlina, ze ktere byl trup lodi zhotoven, byla zpracovana jako svazek jakychsi sirokych, obrich, rakosovych stebel.

Takovou rostlinu Dakavan nikdy nevidel. Jen tusil, ze uvnitr ve stoncich jsou vzdusne komurky, ktere cini lod lehkou. Pak nasel jine lode, ty vypadaly zase jinak. Nektere mely trup z vydlabaneho kmene z velmi lehkeho dreva a na nem pripevnena prkna, aby vlny nemohly hned dovnitr a uprostred jediny stezen. Dakavan do te doby netusil, ze lide mohou byt tak dobrymi moreplavci. Ti, ktere pozoroval, byli cerni, ale jejich deti mely naopak svetlou kuzi a blond vlasky. Dakavan nemohl prijit na to, jak je to mozne. Nevedel, ze je to jiz tisice let, co do sve zeme kdysi tito lide pripluli prave na podobnych lodich, ktere pred chvilkou pozoroval v okolnich morich. Ani ho nikdy nenapadlo, ze by mohli byt nekde tak tmavi lide. Ziral na tento svet horkych plani s narudlym piskem, prohlizel si obliceje zdejsich muzu a zen a podivoval se nad jejich vyraznymi nosy. Pak se otocil a zamiril zase skrze zemi zpet ke svemu telu. I na zpatecni ceste potkal hromady upicich Dusi. Ted se odvazil zpomalit a pootevrit oci.

Prekvapive nevidel zadna lidska tela, jen v ohromnem zaru a tlaku se zde mackaly na sebe kameny a skaly a stlacovaly vzduch v dutinkach ze strany na stranu, az to vsude skripelo a upelo. Z dutin jako by vychazelo volani o pomoc i narek, to nejsrdceryvnejsi bedovani, jake kdy slysel. At se vsak rozhlizel, jak chtel, zadne lidske bytosti zde nebyly.

Jakmile byl zpet ve svem tele, oddechl si. Takova cesta skrz zem byla silnym zazitkem. Kdyby na vlastni oci nevidel, ze tam zadni lide nejsou, neveril by. Zamyslel se: "Co kdyz jsou Ti lide pro nej jen neviditelni, co kdyz jsou proste rozpusteni a prave ten vzduch v cetnych podzemnich dutinkach jsou oni, uvezneni a drceni ohromnym tlakem a spalovani nesmirnym zarem. Dakavan se vydal k dedeckovi Lovce a zustal pak u nej nekolik tydnu, aby se dozvedel co nejvice o desticce, kterou mel Lovec pri sobe. Vyuzil snu, aby mohl s dedeckem mluvit. Vydaval se v nich za Lovce, za rodice Lovce i za jine lidi, ci zvirata. Dakavan se tak pomalu dostaval k poznani, ze Lovec je nositelem desticky, ktera ma nejen moc ochranovat sveho nositele, ale ma v sobe silu zachranit jejich svet. Sama to vsak nedokaze. Je jen indicii, ktera ma vest toho, ktery je k tomu predurcen, aby tak udelal. Dakavan v klidu prijimal tyto informace, az jednou, asi o ctyri dny pozdeji, kdyz se honil po stromech za veverkami, si opakoval slova Lovcova dedecka: "Jen jediny clovek se dozvi vse o desticce. Dozvi se to ve spravny cas, na spravnem miste av dobe, kdy ziska nadlidske schopnosti a prijde o sve lidske. "Dakavan se najednou zarazil a pleskl se do cela:" To nemluvil Lovcuv dedecek o nejakem vzdalenem hrdinovi, o nejakem nekonkretnim, moznem konci jejich sveta. To mluvil o mne, o Dakavanovi. Ja prece uz nejsem clovekem, moje telo je telo Ducha a ma nove vlastnosti, ktere lidske telo nema. Umim veci, o kterych zivi jen sni. Je skutecne mozne, ze je predurcen pro takovy ukol? Jestli je to tak, mel by dokazat zjistit vse potrebne, ale jak? "Nevedel, jake nebezpeci hrozi jeho svetu, ani jak mu pomoci. Sedl si zase na spicku vysokeho stromu a pozoroval kolemjdouci velke mamuti stado.

Napadlo jej, ze samani ve vytrzeni odchazeji do sveta Duchu. Kdyby sledoval nejakeho samana a pronikl na takove misto plne Duchu, treba by mu nejaky Duch mohl pomoci. Ale uz vi, ze by mel byt opatrny a nemel by nic uspechat, aby se veci nezvrtly a nekracely presne jinak, nez maji.

Dakavan si stoupl na spicku stromu, vztahl ruce pred sebe, zavrel oci a snazil se soustredit na samana, ktery se zrovna nyni chce vydat na pout do sveta Duchu. Slysi bubny, v jejich rytmu bije i jeho srdce, na tonech bubnu leti vstric sve dalsi ceste to tajemnych hlubin zahad sveta nejodvracenejsiho. Citi pritomnost samana, nebo presneji Duse samana, jako by saman plul svetem podzemi na bubnu a vesloval palickou. Jen takovy pocit, nic jasneho. Dakavan se opatrne skryva za zady samana, aby nebyl spatren. Jakmile saman pristava u brehu v zemi Duchu, Dakavan se ukryje a schovavajic se za kameny a ve skalnich prurvach, pomalu pronika do nitra zeme, aby v hlubinach objevil jeji velke tajemstvi.

V ZEMI PUVODNICH EVROPANU

Slunce jim sviti na hlavy, zahriva jim cele telo a vybeluje konecky jejich vlasu. Jak bezstarostny zivot. Nalovit slavky, nasbirat drevo na ohen a jede se dal. Uz si zvykli nosit minimum obleceni. Staci jen bederni rouska a ozdoby. Gomepsis si upletla ozdobne reminky do pasu a na hrudnik, ruce si zdobi kozenymi naramky. Dlouhe vlasy si nechala rozpustene tak, jak se to tady na jihu nosi. Oba jsou do bronzova opaleni, Lovci hraje telo nespoctem silnych svalu, jeji telo je jako ladne telo kocky. Piti ve vaku, slavky na dosah ruky, ryby ani krabi nejsou nikdy daleko a kazdy vecer romanticky, zamilovany zapad slunce u ohne.

Tak vypadala cesta Lovce a Gomepsis, az jednoho dne minuli velike pohori na pravoboku. Pokracovali dal rovnou na jih, az stanuli v tabore, kde rostly podivne stromy, ktere vubec neznali. I zde byli opaleni lide, ale jejich plet byla nezvykle tmava a nekteri z nich meli podivne kratke ruce i nohy a smesne, siroke nosy.

,, Gomepsis, vis kde si myslim, ze jsme? "

,, Ano, v zemi, kde zije Kanahuv syn! V zemi poslednich potomku Hybacu! "

Tady se nasi severane brzo aklimatizovali, jednak si uz zvykli nosit jizni odevy a take se naucili dobre plavat a potapet se pro dary more. Nejaky cas pobyli se zdejsimi lidmi, podnikli malou cestu hloubeji do vnitrozemi a nasli zde dokonce starou jeskyni plnou maleb. Pry jsou jich zde stovky. Lovec se podivoval takove praci. Malby na neho silne zapusobily, ale nechapal, proc jsou tady tak hluboko v podzemi, kde je nemuze nikdo videt. Kdyby byly namalovany na kuzi stanu, bubnu, odevu nebo kabele ci na detskych nositkach, ale takhle? Nic takoveho z domova neznal a take v Zemi Mamuti reky jeskyne obyvaji Duchove a nikdy by do nich zadny soudny clovek nevlezl, aby se nahodou neocitl trebas rovnou mezi mrtvymi!

Mozna, ze to jsou malby urcene podzemnim Duchum. Asi to tak bude. Jeste, ze podzemni Duchove u nas zakazali lidem navstevovat svoje pribytky a jeskynim se kazdy radny clovek vyhne. ,, Nechtelo by se mi sem tak krkolomne casto prolezat a malovat tady. Mam tady strach. "

,, My jim tady tak obetujeme, "usmal se mistni pruvodce. Lovec ani Gomepsis si neodpustili, aby zde nezanechali alespon nejakou drobnost. Lovec, jak jinak, nakreslil uhlem mamuta. At vidi zdejsi lide, jak vypada opravdovy seversky mamut oproti zdejsim malym, vypelichanym, kratkosrstym obludam, ktere tu vzacne potkavali.

Lovec zde take obchodoval s vecmi, ktere si privezl ze severu a skutecne se mu darilo veci vymenovat za to, co mu dedecek oznacil jako dulezite. A zase nasi hrdinove miri dal na jih, az k rychle proudicim vodam Gibraltaru. Tady konecne nasli mladeho syna Kanaha - Karse. Kars zde prijal jmeno Tantika a zil s poslednimi opravdovymi davnymi Evropany. To uz nebyla smesice znaku davneho Evropana a nasince, ale byli to opravdu zvlastni lide s na prvni pohled nevsednimi rysy obliceje. Deti byly roztomile boubelate, jen silny nos jim vycuhoval z jejich dopredu vybihajicich, stihlych tvari, ktere davaly obliceji podivne uslechtily raz. Divky vypadaly jeste hezky, ale zeny se Lovci v obliceji vubec nelibily, o muzich ani nemluve. Sice se s nekterymi spratelil po case i on, aby ocenil jejich dobrosrdecnou povahu, ale porad mu pripadali velmi, velmi exoticti. Prirozenou inteligenci oplyval zvlaste jeden, asi padesatilety muz, zvany Darkman. Jeho synove jej casto provazeli i s rodinami na cestach. Tantika se od Darkmana dozvedel radu cennych informaci a pribehu. Doslechl se o minulych dobach, kdy techto lidi bylo podstatne vice, kolik ze meli slavnych lovcu, velkych kouzelniku a krasnych zen.

Nyni Kars - Tantika vypravi tyto pribehy svym krajanum. Poslouchaji pribehy, ktere maji zvlastni, cizokrajne kouzlo a prichut davnych, pradavnych casu. Jako by snad byly z nejakeho praveku lidstva.

Lovec Tantikovi vsechno veril, jen ne to s temi krasnymi zenami. Kdyz vsak zde pobyli nejaky mesic a navstivili nekolik dalsich, podobnych komunit, museli sve nazory ponekud radikalneji poupravit. Nasli zde asi dve devcata, ktera byla opravdu krasna a dokonce i jednu zenu kolem 35, ktera vypadala stale velmi puvabne. Bud si zvykame na odlisne tvare, nebo je vsechno jinak, nez se na prvni pohled zda. Urcite si na silne koreny nosu zvykli, ale dulezite bylo utvareni cela, tvar rtu a brady. Tito lide zde take lovi v mori slavky, ryby a ptaky. Lovec se sblizil hlavne s temi, kteri mluvili neco o velkem lovu na mamuta. Pujde s nimi. Obrad, ktery byl smesici obou kultur, mel radu podobnosti a Lovec zacal tusit, ze i jeho kultura urcite v davnych dobach prejala velmi podobne ritualy, ktere se casem upravily. Gomepsis vyrezavala spolu s divkami a zenami ozdoby na telo. Byly to metry a metry kozenych reminku, ktere se pak stacely a klizily, aby drzely tvar. Pak se jich omotaly metry a metry kolem krku, nebo kolem pasu. Pekne, jen si je nezapomente sundat driv, nez pujdete do more. Kuze lidi vysousena sluncem a nicena slanou morskou vodou se promastovala rybim tukem a tukem z tulenu. Nasi pratele tu jezdili na lodkach a s pribuznymi Darkmana hledali zelvy a tulene.

A lov na mamuta? Nic z nej nebylo. Mamut se nedostavil, odesel pry nekam jinam.

A tak se vsichni sli koupat a chytat kraby. Dnes bude krabi hostina. A bylo rozhodnuto. Zeny se potapi i do velkych hloubek, jen aby bylo dost masa. Lovci lezou po skalach a hledaji cerstva ptaci vejce. Jini se snazi ulovit nejake ryby. Tady Lovec harpunoval svoji dalsi velkou rybu. Vypustila evidentne zleho cerneho Ducha! Tohle jeste nikdy nevidel a kdyz ji vytahl nad vodu, byl jeho udiv jeste vetsi. Byla to jeho prvni sepie. Velke oci, chapadla, ptaci celisti. Vecer sedeli u ohne a pletli spolu s ostatnimi velike rohoze. Je to pekne. Nedivime se, ze Tantika, utekl tak daleko a zustal tu zit. Musel o zdejsich lidech neco vedet, ze mizel rovnou az sem. Je to uplne jiny svet. ,, A co je tam na druhe strane? "Zvedave pohlizeli Gomepsis a Lovec na severni pobrezi Afriky, vzdalene jen nekolik kilometru.

,, Tam musime take na vypravu za obchodem, "smala se Gomepsis. A Lovec s radosti planoval: ,, I Tantika pojede s nami" a pojedou s nami i synove naseho pritele Darkmana. Staci si jen prichystat zasoby vody a trochu jidla.

Jak rekli, tak udelali a rano druheho dne uz mala vyprava na plachetnici rozrazi rychly povrchovy proud, ktery je protivahou spodniho hlubokeho proudu smerem k africkym brehum. Tezka, slana voda se vyleva spodem ven ze Stredozemniho more a na jeji misto se tlaci lehci, mene slana voda Atlantiku. Proto plavit se tady na protejsi breh znamena temer to same, jako jet lodi z jednoho brehu rychle reky na druhy. Ale spravny vitr a spravne volena cesta, dobra lod, dobra posadka a spousta zkusenosti je zarukou, ze plavba probehne bez potizi. Lovec se za pobytu na mori naucil vyborne ovladat plachtu a pocitat se zatezi, vlnami a naklonem. Tantika ho jeste poucoval, jak vyuzit k orientaci hvezdy, ale pak se zastydel. Vzdyt takhle se da orientovat i pri nocnim pochodu na planich severu a Lovec byl v takove orientaci mistr. V tuhle hodinu a cas by se vratil spolehlive domu raz dva, kdyby ovsem byla noc a svitily hvezdy. Jednodussi je orientace podle slunce a okolitych skal. Lovec mu to ale nemel za zle, bezstarostne se smal na Gomepsis a vlasy mu cechral morsky vitr. Kuzi na dne lodi davno sundali, upletli prouteny rost a na nej vypnuli kuzi znova, ale tentokrat ji pevne sesili a nastrihali tak, aby nikde nevytvarela zahyby. Pak ji natreli vrstvou tuleniho oleje, aby byla dobre impregnovana proti morske vode. Slunce a teple pocasi rozpustily tuk tak, ze se dokonale vpil do hloubky. Ted je lod velice solidni, i kdyz tohle je spise severska konstrukce a rozdily teplot staremu skladanemu trupu lodi urcite nesvedci. Nejlepsi by bylo udelat lod z jednoho kusu dreva a pridat po stranach latky, aby se zdvihly bocni steny, jak je to tady na jihu zvykem. V soucasnem stavu je vsak lod docela lehka a da se vytahovat daleko na breh, teda kdyz to umite.

Plachta se napjala a prid zacala prorezavat vlny. Kolem rackove, kdesi vzadu za nimi Gibraltarska skala. Pred nimi nekolik kilometru hluboke vody. Ackoli hladina more byla o sto metru nize nez dnes, dno prulivu bylo stale o nekolik set metru nize. Nechci malovat certa na zed, ale tenhle proud je opravdu silny.

Na africke strane Stredomori pobyla posadka jen nekolik hodin. Pobrali odsud nejaka zvirata, ktera neznali a prochazeli se po krajine, kterou dosud videli jen pres more. Piknik, odpocinek. Jen pruzkum a vychazka. K veceru posadka zase nasedla do lodi, napnula plachtu a vracela se zpet. Jen takova drobna epizoda, ale ruzna zviratka jako brouci a plazi, ktere zde nachytali, mohou na evropske strane zdomacnet, pokud se jeste parkrat podobna "Noemova archa" uskutecni. Jako ze se uskutecnovala uz statisicileti pred nimi.

Tantika mohl byt spokojeny. Konecne mohl rici, ze ten pruh zeme, ktery v dalce pred sebou vidal, neni jen nejaky tajemny prelud, ale zase jen skutecna, obycejna zeme. To si myslel Lovec, ale Tantika takovy vylet uskutecnil pred tim uz nekolikrat, vzdy se stejnym objevitelskym nadsenim.

"Cizi kultura, ktera nas obklopuje, nam nevadi. Dava nam vydechnout, naplnuje nas procesem poznavani, ukojuje nasi zvedavost a my jdeme spat s tim, ze zitra prijdou veci nove, ktere nas obohati o zkusenosti a zazitky a po nich prijdou dalsi a dalsi , "promluvil Tantika smerem k Lovci, jako by mu cetl myslenky.

,, Kdyz se ti, Tantiko, tolik libi jina kultura, co kdyby ses vratil s nami domu a zil mezi nami Gaty? Je to urcite neco jineho, ??nez zit mezi Imebirijci a nebo Katarijci, "otocil se na Tantiku Lovec. Tantika se nesouhlasne zamracil: ,, Ne, to je neco jineho. Tady je teplo, more, tahle kultura je v jinem prostredi a ja jsem zde znovu malym ditetem, ktere se nedavno narodilo a je udivovano zazrakem poznavani stale novych veci. Poznavani je mym ukolem a moji novou naplni. A kdyz poznam dobre tento svet, pujdu treba nekam vic na zapad nebo na sever ci na vychod nebo dokonce tam naproti do Afriky. "

,, Cestovani se mi libi, i kdyz, jestli mne o to pozadate, urcite vas milerad doprovodim na ceste domu, obejmu sve sestry i otce, se kterym se s radosti usmirim a s potesenim prinesu mnohe nashromazdene dary pred jeho stan. "

Gomepsis i Lovec byli prekvapeni. Tantika nasel klid a silu k navratu domu a k usmireni se se vsemi. Pojede s nimi! Uzasne! Gomepsis uz velmi touzila po domove, stejne jako Lovec. Vlastne toto mela byt nejlepsi alternativa moznych scenaru navratu domu, ale pachut rozlouceni a jakesi vzdalenosti a predzvest pristiho rozlouceni a budouciho dlouheho odlouceni zustala.

,, Ja uz nejsem Imebirijec, rekl Tantika, jsem take Sanik, Bening a jsem take Volmana. Ale v budoucnu budu i necim dalsim. Ja jsem hlavne ja a kazde nove jmeno me omezuje a vymezuje a cim vice poznavam kultur a cim vice v nich nalezam pro mne vyhovujiciho, tim se stavam vice sam sebou. Mozna, ze jsem jen svobodnejsi Imebirijec? Nevim a je mi to jedno. Moje imebirijske hodnoty jsou mym meritkem, ale takto se mohu take zamyslet nad meritkem samym. "

,, Katariove cestuji, aby zbohatla jejich kapsa, ja cestuji, aby zbohatla moje Duse. "

Sedeli pak jeste dlouho u ohne, zpivali pisne Gatu, Sikotu, Eteresku, Imebirijcu a Katarijcu. Mistni si k nim prisedli a pridali jejich pisne. ,, Zvlastni, tak odlisne svety, "zamyslel se Lovec." Jeden jizni, pusobici tak bezstarostne a uvolnene a druhy severni, uzavreny, pro cizince kruty a nehostinny. Jeden ve znameni Ducha mrazu a druhy ve znameni Ducha Slunce a tepla. My se koupeme ve skafandrech v mori snehu a abychom se jim mohli pohybovat, musime mit lyze, sneznice a sane a vy tady, take obklopeni vodou, ale v jinem skupenstvi, nemusite mit nic. Jen lode, ale ty my mame take. "A smali se tomu jako male, bezstarostne deti. Dva svety. Maji spolecnou vodu, ale kazda je v jinem skupenstvi ... A smali se az tak, ze jim tekly slzy.

Slzy Gomepsis vsak nebyly jen slzami smichu. Smala se a zaroven plakala steskem po domove.

Lovec vi, ze se vrati do jineho sveta, nez odesel. Podle gatskych zakonu, kdo pujde takto hledat svoji divku, smi zabit nepritele, ktery mu ji vzal a kdyz se s ni vrati, usporada se prichozim svatba. Je to zakon a proto muze pocitat s tim, ze doma jeho lide, jeho pribuzni a pratele uz dohodli se Salem jejich svatbu. Pro ne, Gomepsis a Lovce je cesta domu vice nez spojnici vzdalenych bodu. Je to spojnice zivota jich samych. Zacina jim tam novy, spolecny zivot. Jsou si toho oba dobre vedomi. On to vidi v jejich ocich, jak se na neho nyni diva, jak ho sleduje a naopak, ona to pozoruje na nem, v jeho gestech v jeho vyrazu.




VOLNY JAKO PTAK | HISTORIE | TVANICE | Smlouva s Dablem | TVANICE II | NAVRAT | LOV NA MAMUTA | OBR A STAREC | ZA GOMEPSIS | V MOCI MOCNYCH |

© um.co.ua -