ZA GOMEPSIS

Lovec sedi smutny, oci ma plne slz. ,, Zase se mi, dedecku, zdal ten strasny sen o Gomepsis. Porad o nem musim premyslet .... byl tak zivy. Gomepsis je v nem strasidlo, je to bes rozmeru boure. Zaplnuje celou oblohu a ma silu te nejstrasnejsi boure s mraky hrozive nizko, ktere se tahnou od obzoru k obzoru. Utikam pred ni se svymi prateli a ona je kolem me a mluvi na nas, je vsude v tech mracich, je strasna. "

,, A co si o tom myslis? "

,, Duchove mi prozradili jeji skutecnou tvar, prozradili mi, kdo je. Ja jsem chtel divku jemnou, milou a pracovitou, veselou a usmevavou. Tohle je vsak prisera! "

,, Tady mas, chlapce, nadobu a ta musi mit dve strany. Vnitrni udrzi vodu jako telo zivot. I nadoba vsak musi byt pevna a odolna, aby obstala, slouzila nam a kraslila nas stan.

V zivote, abychom uhajili to podstatne, musime mit take misto, ktere nas cini odolnymi, pevnymi a spolehlivymi. Je to jednota opaku, ktera je tajemstvim zivota. Zalezi jen na tobe, zda v ni budes probouzet tu nebo onu stranku. Zadna zena, zadny clovek nemuze byt jen stale mily, usmevavy, prijemny a kamaradsky. Jsou chvile, kdy musi rict ... Dost! Ne! Kdy se musi branit, kdy musi stat pevne a musi byt odvazny a bojovny. Ten sen je o tom, ze vidis lidi kolem jako dite, vidis je tak, jak je chces videt. Ale prijmi i jejich druhou stranu.

Dospej a divej se naopak na ty dospele jako na deti. Vzdyt jake jsou deti? Jsou vzdorovite, palicate uminene, rozmazlene, bazlive a uzkostne, duverive a ziji ve svych vysnenych svetech. Neni v tomto rozdilu mezi detmi a dospelymi. "

,, Mam strach z toho, co rikas, dedecku. ",, Mam strach z opaku, z toho, ze se najednou nekdo laskavy otoci a bude naporad nekym zlym, bezcitnym, bez srdce, bez litosti, bez odpusteni, bez lasky a bude ublizovat a ublizovat a bude mu to delat dobre, bude se mstit za vsechno, co jsem udelal nechtene, za vsechno, za co se stydim, za vsechno, co bych chtel zmenit a za co prosim o odpusteni. A protoze bude znat moje slaba mista , bude me presne do nich zranovat. "

Dedecek sedel a poslouchal vnukova slova. Chvili bylo ticho.

,, Kdyz ty chvile nastanou, jedine co muzes delat, je jit za laskou a mit viru v lasku. To jedine ma na svete cenu. Kdybychom ztratili viru v lasku, nase tela by nas drzela pohromade asi tak, jako deky mrtveho. Byl by jen plouzicim se mrtvym stinem, zdanlive upominajicim zivot. Pros Velkeho Ducha o Dar lasky pro sebe a svou divku. Pros o ten dar. To je jedine, co ma smysl. Pak se veci mohou zmenit k dobru. "

Lovec a ded pak sedeli spolu jeste dlouho. A teprve za hodne dlouho se dedecek narovnal, prinesl si caj, nabidl brezovou naberacku i Lovci a pak oba popijeli a dedecek mu dovypravel vysledek svych nocnich uvah ohledne zmizeni Gomepsis.

,, Ten tvuj povedeny pritel se rozhodl, ze Gomepsis vylaka na dalekou cestu na jih a behem te cesty pak uz uvidi, co s ni dal, "pravil ded zadumcive.

,, A jak ji vylakal? "

,, Rekl nejspise, ze se ti stalo neco zleho, ze jsi zraneny nebo nemocny, nemuzes chodit a jestli te chce tva divka jeste videt ziveho, mela by si pospisit a okamzite se s nim vydat nazpet. Neco ve smyslu ... Lovec me posila, abych te k nemu privedl. Nebo ... kdyz jsem jej videl naposledy, ani mluvit nemohl. Nevim jestli jej najdeme jeste ziveho. To by skutecne mohlo tu divku presvedcit, aby jej okamzite nasledovala. "

,, Proto se mily vnuku jeste dnes se vsemi rozluc, zvlaste s rodici a sourozenci, vezmi zasoby suseneho a uzeneho masa, luj na topeni a pust se na jih za nimi. Jed primo na jihozapad, oni se tam budou stacet az za cas. Urcite se snazil alespon ze zacatku sledovat obvyklou trasu, po ktere by ses vracel. To aby nevzbudil podezreni. Az mu po case bude Gomepsis duverovat, pak by to nejak zaonacil. Urcite se bude chtit vyhnout uzemi, kde te falesne obvinil. Nemohl si byt jist, jak to s tebou dopadne a on sazi na jistotu. Pak zamiri nekam cestou k Pyrenejim. Nevim, jestli az za ne, ale myslim si, ze ne. Urcite se s Kanahovym synem znal a meli oba spolecnou cestu a spolecny osud, ale ne tak uplne. Tento vykutalenec byl nejspis vyhnan ze sve domovske osady a nejinak tomu bylo i v daleke cizine a tak bloudil a hledal, koho by napalil dal. Chodi s ocima otevrenyma a dovede se skvele pretvarovat. Tydny ci mesice nepoznas, ze si hraje vlastni koncert. "

Lovec si nanosil veci, nakrmil vlcky, zkontroloval sane a veskerou vybavu. Mel pro Gomepsis i darek, maly vak se skladacim lukem. Ten mu zustal. Asi nikdo netusil, ze by se luk mohl tak zmensit, a ze by sipy mohly byt tak kratke. Zalezl si pod kozesiny, pred cestou je treba se jeste pomodlit a ted uz zbyva jen usnout.

Jindy Lovec rano vstaval jeste za tmy, plny nedockavosti, ted ho nemohl dedecek probudit. Otevrel oci a vubec nevedel, co se deje. Vlasy mel propocene, prilepene k hlave, telo v jednom ohni. Dedecek se na vnuka starostlive podival a pak prilozil do ohniste vrbove prouti. V zari vydatneho ohne si vsiml, jak ma Lovec cervene oci a tvare a vyhlizi velmi nezdrave. Sahl mu na celo. ,, No, jak to vypada, je cas pro caj z brezove kury. Zachranna vyprava se odklada. "Bylo jasne, ze Lovcuv zcela vycerpany organismus je stale jeste oslaben a potrebuje cas na regeneraci. Tech par dni, kdy se jeste snazil zasobit na cestu a jezdil po okoli, aby si zajistil potrebne veci, bylo jen prilevanim oleje do ohne.

Drobotina, kterou mel dedecek v chate, tvrdila, ze Lovec spal nepretrzite vic jak cely den a noc. Pak se probudil a jen pozvolna nabiral sily. Teprve po tydnu, kdyz ho dedecek rano vzbudil, Lovec opravdu vstal a sel zaprahnout psy. A tentokrat nepojede sam. Jeho mladsi bratranec prijel s hromadou psu a proviantu. Oba v kratkem case premistili zasoby na delsi sane, nasedli a ohromna smecka vlcku se rozbehla k jihu. Tentokrat Lovce vyprovodili nejen vsichni z dedeckova stanu, ale i cely tabor.

Jeli nyni zasnezenou krajinou a jakmile narazili na stopy nekoho, kdo miril zhruba jejich smerem, zacali stupu sledovat a snazili se jejich majitele dostihnout, aby se jej vyptali na Gomepsis a jejiho pruvodce. Takovych setkani nebylo zatim mnoho, vlastne narazili na ctyri ci pet lidskych stop a z toho jen dvoje sly tim spravnym smerem.

Cesta prvni den neuveritelne rychle ubihala, oba muzi znali svou praci perfektne, i kdyz Lovcuv bratranec byl na praci s vlcky primo specialista. Zatimco Lovci staci tak jeden vlcek jako spolecnik na lovu, jeho bratranec s potesenim velel smecce jako koncertni mistr celemu orchestru.

Meli v planu, ze spolecne zajedou tak daleko, jak to snezna cesta dovoli a pak se bratranec vrati zpet domu a Lovec bude sam pokracovat po svych.

Lovec jel se svym bratrancem na sanich plne tri tydny. Vlcci tahli zasoby masa pro sebe i potraviny pro oba muze a take prikryvky a male rukavovite stany. Protoze Slunce bylo na obloze promeneno v rozplizly, svitici kotouc v mlecnem koktejlu mracneho havu, dalo se stale dobre orientovat. Podle postaveni Slunce muzi odhadovali cas a smer vypravy. Kazdy den si svuj odhad mohli prekalibrovat v poledne, kdy Slunce dosahlo nejvyssiho mista na obloze. To se to panecku cestovalo. Vlckum se nohy jen mihaly, vodni toky neznamenaly prekazek. Byly zamrzle a silny led je dobre drzel. Dokud bude snih, jejich sane je mohou dovezt velmi daleko. Nemuseli tak jet az k Mamuti rece, ale podel ni mohli smerovat primo na jih k Velike rece. Ta tece od zapadu napric Evropou. Jeste nejaky den se dalo jet i po vrstve snehu na zmrzlem krunyri Velike reky. To bylo dulezite aby neztratili smer, protoze v tu dobu seda mracna zaclonila oblohu a nebylo mozne najit slunce a zorientovat se. Pri prvnim, sebemensim naznaku nepevnosti ledu okamzite muzi sjeli z reky a pokracovali podel ni. V teto dobe byla Evropa tvorena hlavne tundrou, stepi a lesostepi, teren byl proto dobre pruchozi a kdyz jste jeste nasli nejakou tu stezku zvere, meli jste o pohodlne cestovani vystarano.

Tady vsak muzum neslo jen o to, projet na zapad, ale najit a dohonit Gomepsis, kterou zrejme velmi podvodne vylakal nekdejsi Lovcuv spolucestujici na pout smerem k Pyrenejskemu poloostrovu. Ale ti dva jsou touto dobou jeste tisice kilometru daleko. Lovec se svym bratrancem ted spolehaji na to, ze jsou dobre vybaveni a jako muzi maji vydrz a tedy prirozene navrch nad pronasledovanou dvojici. Byl si jist, ze je brzy dostihnou. Lovec si neuvedomoval vycerpanost sveho tela po dlouhe ceste. Zapomnel, ze se zdrzuje hledanim stop a take zodpovednost za mladsiho bratrance mu svazuje ruce. Musi ho vcas propustit, aby jej nevystavil nebezpeci uvaznuti pri tani snehu. Zapomnel dokonce i na to, ze jeho vlcci musi tahnout mnohem tezsi naklad, nez je lehka a krehci Gomepsis. Lovec musi casto sesedat a bezet vedle sani, nebo je do kopcu i tlacit, zatimco Gomepsis vlcci vytahnou sami snadno a rychle. I Sprymar byl drobnejsi postavy s dlouhyma nohama a pazemi a ani on nemel zapotrebi casto skakat dolu ze sani a tlacit je.

Vysledkem bylo, ze sane Gomepsis a Sprymare kazdy den ujely dal a vzdalenost mezi obema dvojicemi se rychle prodluzovala o nekolik dalsich dnu.

Nepomohlo ani to, ze Lovec se hnal za svou laskou. Bohuzel i Gomepsis davala sve ceste kridla. Pohanela ji tataz laska, tentyz cit.

Jiz je to temer 20 dni, co Lovec pronasleduje svou divku. Den za dnem se za ni zene, vymenuje vlcky v zaprahu za sane, splha na vrsek sani, aby z vysky sledoval stare stopy sani v krajine, balancujic na vrcholku konstrukce lyzin, udrzuje u toho bravurne rovnovahu. Pres cestu jim prebihaji ohromna stada koni, ktere se stehuji za prislibem zelenych pastvin nekam k jihu. Jejich dlouha zimni srst jim vlaje ve vetru na vsechny strany a kraticka, stojata hriva ukoncuje obtekani kolem krku proudiciho vzduchu, stejne jako konec odtokove listy na kridle letadla. Hnedorezave ci okrove letni zbarveni koni koncem leta vystridaly svetlejsi, zimni barvy. Nekdy maji kone barvu spinaveho, zazloutleho snehu. Jejich lov je pak velmi obtizny, protoze splyvaji s krajinou. Ale jakmile slunce se sklonilo k zapadu a nasvetlilo kone zezadu, jejich tela ztmavla a byla jasne zretelna a citelna v tom kontrastu tonu. Tmava proti svetle.

Muzi mijeli i zbytky hostin, kdy lvi nebo vlci strhli kone, soby nebo tury a jejich zmrzle zbytky roztrhanych tel zde lezely jako neprehlednutelna mementa zivotniho kolobehu vsednich udalosti.

Nekdy se i Lovec otrepal pri pohledu na zle zrizene tvory. Jinde jiz na ulovcich paberkovaly hyeny ci lvi a snazili se do sebe hltave dostat vse, co se dalo jeste zkonzumovat. Nad mrchozroutskymi lvy mely v tomto ohledu navrch hyeny, protoze jejich chrup byl nesrovnatelne vykonnejsi a zaludecni stavy silnejsi, pripravene rozpustit kazdou pozrenou kost.

Nejaky chudak zde vypustil Dusi na ceste, snad na lovu. Take jeho kosti byly rozmetany po okoli, jen zbytky odevu a znalost lidske anatomie umoznovala Lovci rozeznat skutecnou podstatu hruzneho nalezu. Muzi prochazeli okoli a do prazdneho pytle se snazili sesbirat to, co z nestastnika zbylo. Bratranec dokonce nalezl pod hustym kerem zakutalenou hlavu. Vous nenechal na pochybach, ze slo o muze, zuby zase prozrazovaly, ze to byl clovek v plne sile.

Mladik si prohlizel nejaky kus kozeneho odevu. Smutne pokyval hlavou. Byl to kus rukavu nestastnikovy parky. I Lovec musel uznat, ze je vse vice nez jasne. Svy z nasite rukavice byly ledabyle a dirky zamazane i uvnitr. Rukavice se od parky uvolnila jeste za muzova zivota a konec rukavu se stacil urousat a radne umazat. Nepravidelne svy byly znamkou toho, ze parka byla usita nekvalitne. Snad zena tohoto muze byla starsi dama, ktera na svou praci jiz nevidela, ale podle stari muze se dalo spis soudit, ze nejspise za tim stoji ledabyla prace lenive zeny, ktera chtela mit siti rychle za sebou.

Oba muzi pytel s ostatky zahrabali pod snih a zasypali hromadou kameni a pri tom premysleli, jaky pribeh mohl nestastnika provazet. Jeho Duch stale dlel v techto mistech a teprve nyni mohl odejit do sveta Dusi. Prvni, s kym se tento Duch setkal byl Duch Dakavana, ktery verne provazel sveho pritele Lovce, aby mu byl napomocen. Duch mrtveho muze mel radost, ze sveho vysvobozeni, protoze zde jeho telo lezelo jiz tri dlouhe roky. Oba Duchove sedeli na vetvi nedalekeho stromu, divali se na nedalekou, ohromnou Velkou reku (dnesni Dunaj) a pritom se Dakavan vyptaval na pricinu skonu sveho prisediciho. Slysel dohadovani tech dvou zivych a byl take prirozene zvedav. Duvod byl az tragikomicky. Muz nebyl za zivota zrovna nejrychlejsi a nejodvaznejsi. Zustaval rad doma u rodicu a pribuznych, kteri jej v mladi ucili dovednostem zivota na severu. Nijak nespechal se zenenim, nijak nespechal k osamostatneni se, zvlaste kdyz zemrel otec. Nechtel, aby jeho maminka zustala sama. Ale jak sel cas, mamince se zhorsoval zrak a nebylo mlade zeny ani vnoucat s orlima ocima, ktere by sidly pichaly male direcky do okraju kuzi a nebylo sikovnych, jistych rukou, ktere by peclive spojily materie tenkou, dlouhou slachou. Protoze pak matka zasobovala syna nekvalitnimi a nespolehlivymi vecmi, nejednou si zazil na dlouhe lovecke vyprave prave peklo, kdyz se mu tu odparala rukavice ci kapuce, tam mu povolily kalhoty. Dosud mel vsak stesti. Vzdy si sebou nosil navic kus kozesiny, kterou nehodu vyspravil a zazehnal tak nejhorsi. Ale bylo cim dal vic jasne, ze tudy cesta nepovede. Tak souhlasil, kdyz mu pribuzni domluvili snatek s jednou prijemnou, taktez jeste nezadanou damou. Take byla spise stydliva, ale sikovna a pracovita. Vypadala docela sympaticky a tak se ani jeden z nich snatku nebranil. Bylo zvykem, lovec ukaze svoji zdatnost a priveze nejaky cerstvy ulovek rodine nevesty. Bohuzel, prave na teto vyprave shodou nestastnych okolnosti prisel o plast i rezervni kousek kozesiny a kdyz mu pak zase odpadla prava rukavice, byl v mrazivem pocasi vzdalen dny cesty od taboru odsouzen k pomale smrti. Za nekolik hodin mu jiz zacala ruka omrzat a prvni noc pro ni byla zcela tragickou. Bez ruky nebyl lovec nicim. Pak povolily uzliky na slachach, drzicich pohromade jeho kalhoty a sev na boku haleny se take zacal parat. To se mu stalo osudnym. Hrudnik mu v tom miste zacal rychle vychladat. Jen ospalost a jakysi pocit tepla jej primely si na chvilku lehnout do hnizda z nasbiranych smrkovych vetvi. Jen na chvilku si zdrimnout a odpocinout si a pak se vyda domu. Pak prisel sen, ze ktereho se jiz nikdy neprobral. Nikdy nedorazil k neveste. Nikdy o nem uz nikdo neslysel, nikdo jeho kosti nenasel.

Kdyz sli mladici kolem Velike reky, vubec netusili, ze jejich pout sleduje Vodni Duch. Mel s nimi hodne prace, nekolikrat svym telem podlozil tenky, praskajici led, aby oba muze podrzel, ale ceho je moc, toho je prilis. Desticka stesti je spatny radce. Alespon nejake varovani by mel k muzum vyslat. Proto jednou povolil tlak, na okamzik odlepil zada od ledove plochy a hned je zase k ledu pritisknul. Muzi se radne vylekali, kdyz ucitili pod sebou zjevne zahoupani ledoveho prikrovu a uslyseli varovne zapraskani. Neradi by meli nad sebou desku ledu misto mamuti lopatky radneho hrobu pro vyjimecne lidi.

Vodni Duch spokojene sledoval oba muze, jak okamzite a zodpovedne odchazeji na breh a nehodlaji pokouset stesti a jeho trpelivost a zle riskovat. Oba mladici znali spoustu historek na tema prolomeni ledu a smrti pod ledem nebo pri promrznuti po tom. Bratranec Lovce jako chlapec vytahl sveho mladsiho bratra z takove situace. Sam aby neriskoval, lehl si na breh a natazenou rukou podal tonoucimu konec dlouhe hole. Asi to mel i jako hoch dobre spocitane, protoze jej mrznouci nestastnik nestahl za sebou, ani se pod nim neprolomil led, ale sveho bratra skutecne vylovil. Ten vsak misto vdeku rekl rodicum, ze jej tam starsi bratr - zachrance naopak hodil. A tak hrdina dostal jeste na zadek, protoze hnev rodicu, ktere jinak nebiji sve deti, byl vskutku strasny. Nastesti tato udalost mela sveho svedka, ktery rodicum povedeneho mokreho synacka popsal, co se opravdu delo. Led je realita jejich zivota, musi mu rozumet stejne jako snehu, ktereho sice neni hodne, ale je soucasti jejich chladneho sveta.

Pout obou tedy pokracovala proti proudu Dunaje stale smerem na zapad. Nyni vsak koncila. Pro Lovcova bratrance nadesel cas navratu. Musel stihnout cestu domu jeste za dostatecne snehove pokryvky. A Lovec sel dal sam. Atlantik prinasel az sem mnozstvi teplych a trvalych srazek a kousek od mist, kde se rozloucil s bratrancem, uz po snehu nebylo ani pamatky. Dest rozpustil i led na Velike rece, nebo na ni vytvoril alespon velike kaluze. I breh byl totalne promokly a hlina rozbredla. Lovec pres sebe prehodil plastenku, na nohy navlekl nepromokave nohavice a navleky na boty a vse peclive naolejoval.

Svou vystroj si nesl na zadech, stejne jako zasoby, takze se jeho tempo vyrazne zpomalilo. Ale co hure, nebylo stopy, kterou by mohl sledovat. Jeste pred par dny i tady mohl byt snih a Gomepsis tak bude mit jeste vetsi naskok. V Lovci se probudil vzdor a vztek a tyto pocity pridaly rychlost jeho noham. Nerezignoval, nezoufal. Byl panem nad sebou samym a vice toho clovek neni sam schopen, to vedel dobre. Jestli se neco da zmenit, budou to Duchove, kteri ted mohou mit posledni slovo a treba primeji stary ztrouchnively strom aby spadl pres cestu, aby prisla nejvetsi vichrice, aby prochazelo nejvetsi stado nebo vypukl veliky pozar.

Tak se Lovec prokousaval kazdy den kousek po kousku dal na zapad, stale proti toku Dunaje, az z reky byla ricka, z ricky potok a z potucku pramen. Sel stale na zapad, protoze dobre vedel, ze jit za pramenem teto obri reky neznamena dojit do suche poustni oblasti, ale naopak, ze jej tam nekde ceka ohromne, vnitrozemske more. Ohromne ??jezero, ve kterem se zrcadli horske masivy Svycarskych Alp.

Musi postupovat velmi rychle a pri rychlosti, jakou pokracuje, zapomina prohledavat stopy po okoli. Kdyby narazil na stopy Gomepsis, asi by je minul. Na snehu se jim to nepodarilo a tady na travnatem porostu asi nadeje nebude vetsi. Mel stesti. Prece jenom narazil na jine lidi a podarilo se mu nejak domluvit. Tam pred nim zacina tajga a da se ji vyhnout pres lesostep kolem velikeho jezera, ktere je jako more nebo pres samotne jezero. Dalsi moznost je dat se po jeho jizni strane a pak podel hor az na jih k mori a nebo dal rovne na vychod a pak po velike rece primo do more. Vybirat z tolika moznosti Lovce desilo, ale vedel, ze naskok Gomepsis je v teto chvili asi tyden a to mohlo znamenat rozdil sto padesati kilometru. Kdyz vyzkousi vsechny tri trasy napric, treba najde nejake indicie. O dedeckove predpovedi vyvoje udalosti nezapochyboval. Jen hromady nove napadleho snehu mu zamezily jakekoli opravdove stopovani, jeste kdyz ho doprovazel bratranec. Na severovychodnim cipu jezera byla osada, kde se susilo mnozstvi velkych ryb a Lovec zacal tady. Chodil od jednoho cloveka ke druhemu a vyptaval se, kreslil na zem, na kuzi, do vzduchu, ukazoval rukama, pitvoril se v ruznych grimasach, naznacoval prsty a dokonce hral male divadlo. Snad je vsichni pochopili. Vysledek byl jasny. Ano nejaky muz s divkou se nechali vzit na protejsi jihovychodni cip jezera. A zitra tam vyrazi i zdejsi rybari. ,, Nebo si vezmi tamtu lodku a nech ji na protejsi strane, jestli to tedy umis s plachtou, "padl docela jasny navrh od jednoho z rybaru. Lovec zalapal po dechu pri pohledu na tu spoustu vody, ale protoze neco o plachte a vode znal , tedy o te plachte spis jen teoreticky a ze sve soukrome nevsedni zabavy pri jizde na oplachtenych sanich, nabidku prijal. Za necele pul hodiny se uz nechaval unaset svezim odpolednim vetrem a zkousel prijit na vztah kormidla, ktere zde bylo ve forme bytelneho vesla a plachty z lehke pletene rohoze. Nekolikrat nasel takovou polohu, kdy se lod ritila vpred, ale protoze jeho plavecke umeni nebylo nijak presvedcive, coz je velmi lichotive oznaceni plaveckych schopnosti lidi ze severu, tak to bylo akorat tak na to, aby se trasl strachy a zivot mu rychle probihal pred ocima. Ale musi Gomepsis dohnat stuj co stuj.

Nekdy vitr zafoukal docela zbesile a nez Lovec pochopil, jak nastavit plachtu, aby jen naprazdno vlala, lod ztracela stabilitu a smer a Lovec zivotni perspektivu. Princip byl nakonec pochopen a zdanlive nelogicke a neviditelne sily byly spoutany. Za nekolik hodin plavby pri bocnim vetru v idealnich podminkach urazil Lovec svou trasu jeste driv, nez zacala padat na krajinu tma.

Vytahl lod daleko od vody a otocil ji dnem vzhuru. Vznikla tak provizorni striska, ktera ho chranila pred studenym destem, ktery se nahle spustil z tezkych mracen. Kolem lode vyhloubil v zemi kanaly, aby jimi voda mohla odtekat, na odev si navlekl plastenku a vymenil si boty za uplne nepromokave. Pak si lehl pod lod na svoje dobre zabalene veci a usnul.

Rano, jeste za sera, ho vzbudil ruch kolem. To mistni rybari vyjizdeji na jezero.

Lovec sel dal za svym cilem. Tu pesky, tam jej nekdo svezl na lodi. Hlavni pro nej bylo, ze je Gomepsis bliz a bliz. Kdyz opustil krajinu Velkeho jezera, hned zamiril k jihu po stopach pronasledovanych. Stopa mu vsak nahle zmizela u nejake velike reky, ktera uhani na jih. Dal si veci na vlek a sel pesky, nez narazi na nekoho, kdo by jej kousek svezl. To se nestalo. Ted pocita tak deset, nejvic patnact kilometru denne a Gomepsis se mu tak k jeho zoufalstvi rychle vzdaluje. Vzdyt od nej byla mozna uz jen minuty chuze. V jedne zatocine reky nasel vybelenou kostru stareho, maleho clunu. Lovec si ji pozorne prohledl, pak vytahl svuj nepropustny plast, do ktereho si balil veci, rozestrel jej a uvazal na dno lodi. Materialu na pridi bylo malo a tak sem nasil i svoji plastenku. Za dve hodiny uz pluje na lodi, kterou nesmi za zadnou cenu prevrhnout. Jeho veci i zbozi na vymenu nejsou ted totiz vodotesne zabaleny. Ale prace s veslem mu jde skvele, vzdyt co se uz jako kluk najezdil na Mamuti rece.

Konecne alespon vi, ze mu Gomepsis s tim podlym ,, sprymarem "neujizdi. Lovec si odpocal noham, kdyz uz ne rukam a tak s ulevou sedi na hromade svych veci dole v zadi a zvyka velky kus suseneho masa. Od rybaru dostal i susene ryby a nebude mit urcite jeste dlouho nouzi. Tak bezi cas, dny se meni v tyden, z dalsiho tydne uz je jen pul a Lovec se kvapem blizi k mori. Zase ma pocit, ze by uz mohl dostihnout Gomepsis. K veceru ma uz veslovani dost . Vylozil tedy veci z clunu a odnesl je do male soutesky, vedouci do postranniho, uzkeho kanonu. tady je muze ukryt do nenapadneho skalniho vyklenku a zaskladat balvany. Necha je tady a dal pujde pesky jen nalehko s nejnutnejsi vybavou. Citi, ze nyni bude bojovat o Gomepsis, nadesel spravny cas. Lod vytahl vysoko nahoru na breh a otocil dnem vzhuru. Rad by ji jeste natrel horkym sadlem, ktere za chvili na ohni ziska ze zasob speku.

Zatim hodil do vody nekolik vrsi a zkousel lovit na udici. A opravdu, za chvili se mu na hacku mrskal pekny ulovek.

Vecer Lovec rozdelal ohen, vyudil na nem nekolik cerstve chycenych ryb a zatimco vychladaly, vybehl na kopec, podivat se, jestli neuvidi nekde dalsi ohen smerem po proudu. To by mela byt Gomepsis.

Najednou vidi v dalce ohen a ne jeden. Tam dalsi, tam taky a tam a tam ... a ta velka, cerna tma, to je more!

To jsou taborove ohne pobreznich sidlist rybaru a lovcu vodnich alek, tulenu a zelv a sberacu slavek.

Co bylo dal, to si Lovec uz nepamatuje.




BOURE | SOUMRAK MOCNYCH | SNEHOVA PRINCEZNA | VOLNY JAKO PTAK | HISTORIE | TVANICE | Smlouva s Dablem | TVANICE II | NAVRAT | LOV NA MAMUTA |

© um.co.ua -