VUNE JIHU

Tak nadherne je divat se na more. Po tolika letech ho mnozi znovu videli a na ten pohled nedokazali zapomenout. Nadherne, nedozirne. Ale jen z tohoto mista, z vysokych hor, ktere musela vyprava Katariu prekonavat. More je totiz plne ostrovu, ktere se jako hory vynoruji z vln. Vitr zene masy vody k pobrezi a tak se po nekolika stech metrech prebytecna voda vraci do more nazpet uzkymi rekami slane vody. To jsou ony zname proudy smrti, kdy nic netusici plavec zacne byt najednou unaseny na sire more a brani se proudu tak, ze plave proti nemu zpet k pobrezi. Souboj s morem vsak malo kdo vydrzi a pak se utopi. Pritom staci jen zaplavat par metru nalevo nebo napravo a more vas opet obklopi masou vody, ktera se pomalu tlaci proti pobrezi.

Jaka nadherna modr, jak obdivuhodne vlny. Je to zazracny svet, tak odlisny od toho, ktery zname ze zeme od Mamuti reky. More je jako obloha, ale obloha, ktere se muzete dotknout a misto ptaku v mori pluje nepreberne mnozstvi ryb. Vyprava zahajila sestup po stezkach vyslapanych divokou zveri. Se zatajenym dechem prochazeli nosici se svym nakladem nad roklemi a propastmi v nadherne scenerii bilych vapencovych skal a modre oblohy s tmavomodrym morem kdesi v hloubce pod sebou. Prosli celou Istrii a presli po dne soucasneho Jaderskeho more az temer do jeho poloviny. Kolem nich rozprostrene hory jsou dnes jednotlivymi ostrovy jako Hvar, Brac, Krk. Tehdy to vsak byly jen velike hory v krajine.

Do Italie se tak clovek dostal suchou nohou z takovych mist a takovymi cestami, ze bychom dnes zasli. Touto krajinou tedy prochazi vyprava Katariu, aby se dostali az k male ricce, ktera specha k mori. Tady se na chvili utabori, rozdelaji ohen, ohreji vodu a vybavi se na dlouhou cestu po vode. Konecne je vsechen naklad snesen dolu do tabora. Uz se podarilo ziskat radu skvelych a na severu zadanych surovin a zbozi. Kanah ukazal, ze je dobry obchodnik. Navic kupuje i stare zbozi. Nechce jen ten a ten druh zbozi, ale zajima ho i jeho historie, pribehy, ktere za nim stoji. Zajimaji ho veci s Dusi. Zvlaste zajimave kousky si dava do sve vlastni sbirky. Neni jich mnoho a jsou to vlastne jen drobnosti, ale remeslne bravurne propracovane a vytvarne dokonale.

Kanah jako by chytil druhy dech. Vsemozne se snazil zabranit novym incidentum a byl i sam osobne tim, kdo zachranoval spadleho nosice, ktery zustal viset uprostred skaly na beznadejnem miste.

Kanah se sam nechal na lane spustit dolu a pote, co zachranil mladika, nechal se spustit znovu a vysbiral vsechen vysypany naklad. Zdrzeli se sice o den navic, ale vse dopadlo nad ocekavani. Kanah si tady v horach na jihu vybudoval respekt a uznani. Teneka, ktery se vylizal jako zazrakem ze svych zraneni, pozoroval Kanaha a videl ho jinak. Kanah byl doma velmi upjaty, uzavreny sam do sebe, sesnerovany konvencemi a vyhlizel unavene. Tady ho kocovny zivot zmenil. Uz nebyl zdaleka tak namysleny a odtazity k ostatnim. Videl, ze na vyprave jeden druheho navzajem potrebuji, ucil se duvere a zvykal si na skutecnost, ze se muze na vsechny plne spolehnout. Jeho divoka povaha se den za dnem mirnila a zklidnovala jako po terapii. I Kanah se umensil pri pohledu na ohromne ??hory, ktere cestou mijeli a nyni je i Kanah uchvacen krasou more.

Teneka vzpominal mnohokrat na Lovce, ktery mu zachranil zivot, ale kdo vi, kde touto dobou muze byt. Lovec se vydal na jihovychod po Dunaji, kdezto vyprava Katariu se pak stocila primo na jih kolem Alp, aby se dostala az k Jadranu.

Teneka uz sedi v lodi mezi ostatnimi a odpociva. Jeste nemuze veslovat, ale nosit bremena uz mnohokrat zkusil, i kdyz se nevracel pro nove a nove jako ostatni.

Voda je rychle nese kamenitou krajinou keru a stromu dolu, niz a niz a blize k mori. Najednou se rozbusi kameni do dna lodi.

,, Nizka voda! "

A to uz vsichni skacou do vody a utikaji vedle lodi, ktere odlehcene snadno proplouvaji korytem reky. Bila, zpenena voda reky leti pres kameny uz snad jen par desitek metru pred nimi. Najednou ji znovu rychle pribyva, kameny mizi a obchodnici znovu nasedaji do svych lodi. Pod nimi je misto zarovnane naplaveninami, ktere zde misty narustaji do malych ostruvku, ale evidentne je priliv a vody je zde dost, takze pohled do hloubky pod lodi predstavuje uchvatnou scenu tajemne se prohybajicich vlaken a proudu sladke a slane vody, ktere se zde spolu michaji . A pred poutniky lezi cele more. Modry obzor lemovany ruzne vzdalenymi ostrovy. Nejprve pojedou na teply jihovychod, kde uskutecni nektere dulezite vymeny zbozi. Pak pojedou rovnou na jih, nebo spis uz na jihozapad na Italske pobrezi a znovu nazpet podel horni hranice tehdejsiho Jaderskeho more.

Vyprava jede na lodich, sleduje more, jezovky v nem, cervene hvezdice a spousty ryb. Muzi se divaji i na vrcholy hor kolem a na okolni krajinu. Je to neskutecne, ale nikdo z nich by si urcite ani ve snu nepredstavil, ze za tricet tisic let budou nad jejich soucasnou pozici plavat lode o plnych sto metru vyse. Sto metru vodniho sloupce navic, jaka ohromna energie je vazana v ledu, ktery sviral sever tehdejsi Evropy. Proto tehdy byla Morava severskou zemi se vsim vsudy, co k tomu patrilo. Zdejsi mirne pocasi bylo take chladnejsi nez dnes a urcite byste tady na severu Jadranu nenasli zadne palmy. Nicmene zde rostla spousta listnatych stromu, ktere lidem od Mamuti reky pripadaly velmi, velmi exoticke.

Po dvou hodinach veslovani se vyprava vylodila na pobrezi severovychodni casti Jadranu. Vylezli z lodi a vytahli je z vody. Ta byla jeste relativne tepla a otuzili muzi ze sebe shodili odev a utikali se radne umyt do nejslanejsiho ziveho more sveta. Ti, co jeste na podobne vyprave nebyli, ochutnavali horkoslanou chut tohoto pro ne nepochopitelneho zivlu. Katariove tak daleko na jih necestovali. Byl to az vysledek nekolika poslednich desetileti, kdy vyuzili rady priznivych okolnosti.

Delsi a vetsi vypravy vsak skryvaly v sobe riziko, ze se nekomu neco neblaheho muze prihodit. Je to pouha statistika, nic vic a stin takovychto udalosti se vznasel nad minulou i touto vypravou. I kdyby vse dopadlo dobre, zivot trem mladym muzum uz nikdo nevrati.

Slunce zacalo toho dne palit, jakoby se vratilo na chvili leto, muzi se brouzdali ve vode, hledali skeble, pod kameny lovili kraby, prohlizeli si meduzy.

"U vsech Duchu ... Demon! Tady, podivejte se! Skutecny Demon!" ukazuje nekdo na nejake misto u velkeho kamene. ,, Uz zmizel. Ne, je tady, tady! Vidim ho! "Stredem hloucku muzu, stojicich po pas v chladne vode, proplavala majestatni, velka chobotnice. Nekteri hned ustrasene utekli na sous, jini hlavonozce pronasledovali, aby si jej mohli prohlednout. Nikdy o takovem tvoru neslyseli a jestli pro ne jsou Duchove opravdovi , tak takto si nektereho urcite predstavuji.

Tady si odpocinou, rozdelaji ohne a budou peci slavky, ktere zkuseni od minula dobre znaji a mohou se za touto delikatesou doslova utlouct. Rozdelali si stany kousek od vody a chystali se na noc. Jaky to vsak bude spanek po takovem prozitku. Dostali se do uplne jineho sveta, ktery ma jine zakony, uplne jina meritka a je tak zahadny. Urcite se nekolika lidem bude v noci zdat o neprebernych masach slane vody, o tajemne chobotnici, o vsetecnych krabech, rychlych garnatech a prapodivnych morskych jehlach. Lovci vecer v udivu chytili platyse a jeho anatomii vubec nepochopili. Domnivali se, ze Velky Vodni Duch, ktery vytvari morske ryby, se asi zamyslel a zapomnel rybu promodelovat ze vsech stran. Vdechl ji zivot presto, ze neni vlastne z poloviny hotova. Radeji ji hned pustili, co kdyby ji chtel Velky Duch nazpet, aby mohl napravit co evidentne zanedbal?




Venuse s rovnymi vlasy Venuse s vlnitymi vlasy | Dekujeme za pozornost a nashledanou | ZVIRATA SEVERU | O autorovi | Libor Balak | SPRAVNE DEVCE | VYPRAVA | Prva slova pisne oslavujici boj, valku a bojovniky, Etereskove, kolem roku 29 385. | AS BOJE | VE ZNAMENI DALEK |

© um.co.ua -