VE ZNAMENI DALEK

  1. Povidka ctvrta - Ve znameni cesty

Lovec projel velka uzemi, rozlite, klidne vodni plochy i prudke, bourlive pereje, nescislnekrat prenasel svuj clun, mnohokrat spal ve stanu, mnohokrat v lodi. Poznal na sve ceste radu milych lidi z kmenu a narodu lovcu sberacu. Mnozi byli vynikajicimi rybari, remeslniky a pastari. Povidal si s kouzelniky, nacelniky i valecniky. Vyptaval se na jakehosi Imebireje Dakavana Plapolajici Ohen. Lidem po teto otazce zvaznel oblicej, mluvili najednou uctiveji a tiseji. ,, Co mu chces? "Obratil se jednou na Lovce prudce jeden muz, kdyz se znovu uz pokolikate vyptaval na cestu k Dakavanovi.

,, Nesu mu pozdraveni a veci od jeho syna. "Neznamy upustil naberacku s polevku, kterou mel v ruce. ,, Pospes si, Dakavan pojede rano do vychodnich lovist. Je nutne ho zastihnout jeste dnes!" Ted tento domaci sam provazi Lovce a popohani ho, aby Dakavana zastihli vcas. Jdou rychleji proti proudu mensi ricky. Tady zanechali Lovcovu lod, Lovec vzal tajemny, pomalovany balik, rozdelal dlouhe tyce ve vlek, ulozil na nej cely svuj naklad a spolu se svym pruvodcem tahli pak toto brime kilometry podel rychleho potoka plneho ryb az ke vzdalenemu jezeru. Nad jezerem se vznaselo nekolik bilych prouzku koure, ktere bezpochyby stoupaly odnekud z lidskych obydli.

Lovci zbyva projit nekolik poslednich stovek metru, jde uz sam podel drobneho potucku, lemovaneho sumicimi, stale zelenymi stromy. Jeho pruvodce zustal stat v patricne vzdalenosti, jakoby mu najednou chybela odvaha. Tam pred Lovcem je tabor, vpredu stoji tri velke, predsunute stany a ten nejvetsi uprostred bude asi jednaci sin, spolecny stan. Lide jsou ruzni a jejich zivoty a zvyklosti maji tisice a tisice podob a kdyz se pohybujete krajinou od jednoho naroda ke druhemu, nestacite se divit. Lovec byl prirozene inteligentni, ale i velmi vzdelany mlady muz, kteremu jeho dedecek, ktery zcestoval kraj sveta, vypravoval podivne pribehy z cest sveho mladi. Na druhe strane byl vychovavan, aby si byl jist, ze jen jeho narod a jeho kouzelnici jsou ti skutecne opravdovi a nejmocnejsi lide pod sluncem. Lovec si prohlizel stale se zvetsujici detaily tabora. Uz vidi susaky na ryby a na ptactvo, sleduje vypnute kuze mensi zvere. Tady se lovi jina zvirata nez tam na severu kolem Mamuti reky. Sledoval trofeje srncu a jelenu, ktere mu pripominaly soby a jeho vzdaleny domov. Lovcovy oci se sklopily. Vi, co nese, vi, co se bude dit, vi, ze svuj ukol musi splnit a vi, ze to nebude jednoduche.

Kde to jen vsechno zacalo ...

Nekde na rozkvetle obrovske louce ... tundra rozkvetla a promenila se v nejnadhernejsi krajinu sveta. Mech pod nohama je tak mekky, ze se noham jde jako po nebeskem oblaku, je teplo a svezi vzduch, zivot se zda najednou tak krasny, ze se chce cloveku tancovat, valet se po zemi a sledovat tu krasu kolem. Tehdy se Lovec setkal s Dakavanem Vychazejicim Sluncem. Proste najednou tu byl. Vlastne to byl nesikovny cizinec, ktery pusobil lehkovazne a komicky.

,, Co tu delas? ",, Snazim se vypatrat, kam odletaji cvrcci na zimu." To byla prvni slova, ktera od neho slysel. Radoval se tehdy z krasy sveta spolu s nim. Vecer byl cizinec Dak jeho hostem. Druhy den uz nerozkvetly jen kvetiny, ale vyrojily se musky a komari a jestli bylo kvetin do milionu, musek byly miliardy. ,, Tak co, jak se ti tady libi dneska? Je to porad krasne? "

,, Jiste, ale ti cvrcci o tom povidali tem muskam a ty to rekly svym kamaradkam a ty zase svym kamaradkam a prileteli sem vsichni. "Pak se tomu smali a smali a polykali u toho stovky much, ktere byly vsude kolem. Dak byl nekde od jihu, pohadal se s rodinou, rodem a svymi a odmitl jejich zpusob zivota. Chtel byt prostym lovcem.

,, Chci byt lovcem, "prohlasil odhodlane. Stal pred nasim Lovcem a myslel si, ze mu lovecke schopnosti snad pricaruje, anebo mu to za pet minut vysvetli. Trvalo to tri roky, nez ho trochu naucil cist v krajine, pozorovat zvirata, hledat vodu, rostliny, stopy. Prvne se musel szit s krajinou a rozumet ji. Sblizili se za tu dobu a nyni byli nejlepsimi kamarady.

Jednoho dne Dak prohlasil, ze ma v sobe Demona, se kterym musi kazdy den bojovat. Pochazel z daleke jizni zeme a to od nejakeho kmene jiznich Imebirijcu.

Byl ze slechtickeho rodu a tedy byl vychovavan k povysenosti a k ??ceste vladnuti ostatnim. Neco se vsak stalo a on tak odmitnul zit dal. Nesikovna sluzebna upustila tehdy dite, jeho sestricku, kdyz byla jeste docela malicka. Spadla na zem a cela hlavicka se ji hnula na stranu. Kdyz to zjistila jeji matka, hned ji hlavicku narovnala nazpatek, ale detatko breci a kucka se vlastni krvi, ktera mu tece z nosu i usi. Holcicka prezila a uzdravila se ... tedy zdalo se, ze se uzdravila. Dlouho to vypadalo, ze je vse v poradku. Vlastne se na ten desivy davny uraz zapomnelo. Jeho sestra vsak neni uplne dusevne zdrava. Neni jako ostatni, neumi pocitat, nenaucila se cizi jazyky, mnohdy nerozlisi fantazii a sny od skutecnosti. Je stale malym ditetem. Kdyz byl Dak mensi, nekdy si ji dobiral, bavilo ho rozcilovat ji, drazdit ji hloupostmi a nesmyslnymi podnety, ktere by kazdy hned poznal, ze jsou hloupe a mavl by nad nimi rukou, ale jeho sestra vsechno brala doopravdy a hned se rozcilila. Pak drzela v ruce kamen a vyhrozovala, ze nekoho zabije a dospeli ji museli dlouho uklidnovat. Lide pricitali Dakove sestre agresivitu a nevedeli, ze ji vydrazdil jeji bratr. Jak se ted Dak stydi. Jak by to rad vzal vsechno zpet. Kdo je vsak opravdu jeho sestra? Chodila a pomahala lidem v tabore s drobotinou, hlidala je, chovala a dobre se o ne starala. Nevideli jste hodnejsiho cloveka. Kdyz ji doma karali, aby nehlidala deti slouzicich, nechapala proc. V cem by mely byt jine? Jednou prizvala Daka k jednomu pokusu. Svlekla dve deti, jedno od Imebiriju a druhe od slouzicich z vedlejsiho kmene a nebyl na nich zadny rozdil. Obe byly stejne roztomile, obe se stejne smaly a stejne plakaly a i se stejne pocuravaly.

Kdyz bylo Dakovi sedumnact, dostala se jeho sestra do sporu s nejakou vazenou spolecnosti slechty pri dnech setkani celeho kmene, zase slo o postaveni a vyjimecnost Imebirijcu. Jeji rodice ji pri slavnostech "uklizeli" pred vazenymi hosty a posilali ji se slouzicimi hlidat "lepsi deti". ,, Pojdte se podivat, deti jsou vsechny krasne a musime je mit stejne radi. "Zase michala deti chudych a bohatych, vazenejsich a obycejnych rodicu dohromady. Hlidala tenkrat zase po svem jak deti Imebirijcu, tak ostatni a kolem byly dalsi, vetsi deti, ktere ji pomahaly. Nanosili si tehdy deti ze vsech moznych okolnich stanu a zacali napodobovat dospele. Delali si svoji vlastni slavnost. Kdyz to dospeli zjistili, vypukla velka hadka a rodice a pribuzni chytili jeho sestru a bili ji. Najednou tam klecela na zemi az nosu ji tekla krev jako tenkrat, kdyz spadla sluzce. Dak se rozbehl proti cele sve rodine a chtel je snad v tu chvili vsechny do jednoho zabit, ale v posledni chvili si to rozmyslel. Udela neco jineho, ??co je jeste vice ranni, co jim udeli lekci, co je probudi.

,, Bijete ji? Bijete toho nejlepsiho z Imebirijcu. Bijete ji? Bijete Dusi naslednika Velkeho Imebirije. Svymi pestmi jste dnes rozprasili jeho cestu s Imebirijci. Z okolnich narodu nikdo na ty, kteri maji mysl jako deti, nikdy ruku nevztahne, protoze jsou posvatni pro svoji propojenost se svetem Duchu, ale vy jste to udelali, vykvete Imebirijcu. Zabili jste Vychazejici Slunce. Dnes Slunce zaslo a videli jste je naposledy. Jmeno Imebirijske, co budu ziv, neponesu a tim navzdy vymre rod prvni rodiny tohoto naroda! "

Dak uz nevidel co se delo v tabore. Obratil se a odchazel pryc, pryc od nadutych, namyslenych lidi, kteri se jeden pred druhym tak ukazuji a predvadeji, ze zapominaji na bezne, ale dulezite veci kolem. Sedmnactilety kluk, ktery se mel odvahu postavit proti vlastni, pohodlne budoucnosti. Pohrdal jimi a zaroven mu jich bylo lito. Pripadali mu neuveritelne bezcitni a chladni. Masky lidi, v nichz je jen studeny kamen. Stali se temi nejdulezitejsimi sami v sobe. Kdo je vetsi blazen? Ten, ktery se narodil jako blazen, ci prodelal nemoc nebo uraz a byla tak poznamenana jeho duse, nebo ten, kdo veri, ze slunce rano vstava jen kvuli nemu?

Dak zil se dvema tvaremi, premahal se a snazil se chovat jako jeho sestra. Radovat se z malickosti, z cerveneho brouka, bilych, leticich mracku, z jejich tvaru, ktere pripominaji kuzlatka. Jini se raduji z toho, ceho dosahli, na co mohou byt pysni, z nejakeho oceneni, vyznamenani. On chce jen rozveselit lidi kolem a predevsim deti.

Jednou se Dak vratil z dlouhe vypravy. Lovec sedel pred stanem a spravoval sane, kdyz uvidel prijizdet cele procesi, mozna 8 - 9 lidi. Dakavan nekde pobral nejakou drobotinu. Dak zastavil s detmi kus od Lovce. Musim s tebou prvne mluvit a to na dalku. Stali pred sebou nejakych dvacet metru a volali na sebe.

,, Nasel jsem domy, kde dospeli pomreli na nejakou epidemii, nabral jsem toho, kdo prezil, spalil domy i s nemoci a jel cestami, kde na nas Duch nemoci nemohl. Ale je mozne, ze sidli stale v tech detech, nebo uz i dokonce ve mne! "Volal Dak. ,, Dones nam nove odevy a prikryvky, zustaneme zde, spalime stare veci a umyjeme se vodou a kourem." Lovec se nesmel k novemu taboru priblizit, jen se o ne staral, nosil jim jidlo, vodu, otop, kozesiny. Od nedalekych sousedu ziskal odevy pro deti.

Dak spalil i sane, na kterych vsechny privezl. Vsichni se zdali byt zdravi, jen zeslabli hladem a zimou, kdyz se dospeli uz nedovedli postarat o jidlo a otop. Ted nabiraji sily, placou pro sve rodice a pribuzne a boji se, co bude. Jen ty dve nejmensi jsou porad slabe a uz maji i horecky. Dak je ale nemuze nechat samotne plakat odriznute od ostatnich v malem stanu, nekdo jim musi zatopit, mluvit s nimi, dat jim zapomenout na prozite utrapy a nahradit jim aspon trochu domov. Dak premyslel, vahal a nakonec se rozhodl zustat s nimi. Jeho sestra by se nerozmyslela. Stydel se sam pred sebou, ze vahal. Kazdy den spolu s Lovcem mluvili na dalku. Lovec obstaraval jidlo, sehnal i leky, kouzla, hracky. Jeden vecer Dak detem vypravel pohadku, deti usnuly a rano se jiz neprobudily.

Pak zustal v izolaci sam. Znal presne ritualy, ktere se musi dodrzovat v blizkosti nebezpecne nemocnych. Dak zrejme dlouho hral s Lovcem komedii, ze je zdrav, a ze nic nepotrebuje, ale netrvalo dlouho a nemohl to jiz pred nim utajit. Kdyz na sebe zase volali, tak uz jen sipal. Nemel silu. ,, Za dva roky se sem vrat pro moje kosti, pomaluj je mym vzorem a svaz do balicku. Ten take pomaluj a pomaluj i svou lod a sebe a zavez je na jih po Dunaji Imebirijcum, kmeni Kadmo. Tam se ptej se po Dakavanovi Plapolajicim Ohni. Tomu odevzdej moje ostatky k pohrbu.

Ted tedy nese Lovec kosti sveho nejlepsiho pritele do jeho zeme, jeho tabora, jeho rodine. Dakavan Vychazejici Slunce je mrtev a tak se muze opet vratit domu. Jak prijme rodina Dakavana Lovce? Lovce, obycejneho cloveka, zvestovatele spatnych zprav, ale i cloveka, jenz je vlastne prvnim v pohrebnim pruvodu jejich syna?

Dakavan, ktery ve skrytu sve duse zil mezi dvema svety, si zaslouzil Lovcovo nejvetsi uznani. Sam se chtel naucit zit jako obycejny, dobry a spravedlivy clovek a stat se vzorem pro ostatni.

Lovec si vzpomnel na Gomepsis, ktera mu jeho pritele tolik pripominala, gesty, rozpaky, smichem, reci. Kdyz byl s ni, jakoby byl se svym nekdejsim kamaradem. Moje Gomepsis, moje mila Gomepsis ... co asi ted dela?




Prakticke uziti venusi - Malta | HOLOCENNI KULTURY I. - kultury poslednich 12 000 let | Venuse s rovnymi vlasy Venuse s vlnitymi vlasy | Dekujeme za pozornost a nashledanou | ZVIRATA SEVERU | O autorovi | Libor Balak | SPRAVNE DEVCE | VYPRAVA | Prva slova pisne oslavujici boj, valku a bojovniky, Etereskove, kolem roku 29 385. |

© um.co.ua -