SPRAVNE DEVCE

Jak mala a krehka jsou ta stvoreni, jak slaba, jak na pohled zdaji se pritezi v drsnem svete mraziveho severu. Kam vsak prijdes, ma lasko, tam se vsechno meni, taji ledy, snih ustupuje, stromy se zelenaji a svet se stava krasnejsim a uplnym. Kvuli tobe hory prenasim, letam jako ptak a hledam kvitek v pousti snehu. Jak jsi mala a krehka a presto mi davas tolik sil. Me cesty uz neurcuje sever, vychod a jih ale jen smer, kterym jsi ty.

Starogatsky epos O lasce, po roce 29 230 pred nami (vysvetlivka: divky a zeny byly daleko mensi a slabsi oproti muzum, nez je tomu v soucasnosti).

Dcera Sala Gomepsis se dnes toulala na sve dalsi samotarske vyprave. Jak jsem se jiz zminil, milovala samotu a odvaha a samostatnost ji nechybela. Hrde snasela odlouceni a tvrde podminky venku v prirode, kterou tolik milovala. Zastavila sve stihle rychle sane, kterym predni, odvazne zatocene oblouky dodavaly umelecky nadsazeny smrnc. Dojem dotvarela postupne se zvetsujici zad, ktera koncila dalsimi dvema obrovskymi oblouky. Ty prechazely do nahore se vzajemne krizicich kruhu, jez byly v mistech prekrizeni pevne spojene. Na techto dvou velkych zadnich obloucich byly navic pripevnene dalsi, vzdy po jednom tencim proutenem kruhu. Zadni oblouky byly pevne a evidentne slouzily jako madla pro ruce. To kdyby prisel kopec a bylo treba sane popotlacit kupredu. Na samotnych sanich mela Gomepsis slozeny dlouhy spaci vak z kozesiny, ktery byl reminky upevnitelny ke kostre sani. Dalsim nezbytnym vybavenim byly vaky s prikryvkami, polstari, odevy a zasobami. Vzadu nahore na obloucich, malem bych zapomnel, visely ruzne pasti.

Nyni Gomepsis sedi na sanich, zahalena do kozesinoveho plaste, v ruce dlouhe bidlo na pohaneni sobu, kteri udychane pofrkuji a snazi se po dlouhem behu uklidnit. ,, No tak, cekam! "Rekla vlidne divka.

,, Uz to bude slecno. "S temito slovy se z jinych sani rychle vrhla na zem jina divka a zacala rozbalovat dlouhy pas sesitych kozesin, aby mohla slecna Gomepsis vystoupit, aniz by se dotkla zeme.

Zatim se na druhe strane motali a pobihali na svych unavenych nohou dalsi tri lide, kteri rychle budovali jiny, tentokrat vetsi stan, aby slecna mela pohodli, na jake je zvykla. Nez male, lehke nozky Gomepsis precupitaly za doprovodu dvou divek kozesinovy pas (no co kdyby slecne uklouzla nozka), stan byl slozen a na zemi rohoze a kozesinky. A kdyz se zde slecna protahovala, uz kolem pobihali chlapci s plastem stanu a oblekali jeho kostru do dokonalosti. Jedna ze slouzicich divek prenesla cestovni ohen spolu s otopem do stanu a sikovne rozfoukala pekny plaminek, ktery se dokazal behem chvilky zakousnout do nachystanych polinek a vonneho susiva (zrejme do suseneho mamutiho trusu). Nahore uz chlapci chystali tyce, aby nasmerovali spravne komin a jedna divka jim zevnitr davala pokyny. To podle toho, jak se choval ohynek uvnitr. Museli byt nad miru hbiti, protoze vyrobit neco malo zbytecneho stiplaveho koure, pekne by to schytali, zvlaste, kdyz jejich pani jeste stoji.

Mezi tim druha divka nachystala pro svoji pani nocni odev a nocni plast a ona, slouzici, cupitala od sani do stanu samozrejme uz po snehu, nebot koberecek byl jiz davno srolovan a poklizen. Mezi tim vsim jiz prvni divka rozdelala ve stanu poradny ohen, rozvesila po stenach textilni, nadherne vzorovane zavesy a na strop zavesila lehkou, dnesnimu igelitu podobnou, nepromokavou folii proti desti a snehu, ktera kryla predevsim protejsi cast vchodu, tedy misto, kde se jiz divky navrstvily polstare a neuveritelne teple pizmoni kozesiny. A uz se ohrivaji kameny v ohnisti a venku se zaklada dalsi ohniste pro sluzebnictvo. Na ohni uvnitr obydli se pecou vonave rizky masa, ktere jsou zahy nakrajeny na kousky a dany do misek z brezove kury. To uz se dopekaji velke chlebove placky a dalsi divka vytahuje specialnimi klestemi rozzhavene varne kameny z ohniste a klade je do vodou naplnenych nadob upletenych z prouti a rakosi, ktere maji uvnitr potah z kuze. Rychle je treba dat do nekterych susenou bylinnou cajovou smes, do jinych specialni aromatickou smes a do dalsich se uz sype rakosova mouka a susene primesi pro rychlou, ale pikantni polevku. A tak slecna nabira zdobenou brezovou naberackou polevku, prikusuje velky chleb a dojida se stavnatym masem. Pak je treba rychle, ale opatrne slecnu svleci a na radu prichazi ocista ve vonavem a dozajista exotickem odvaru namocenou textilii. Voda je tepla a i kdyz ji neni mnoho, ona koupel jiste udela svoje. Pak si divka sedne a popiji horky caj. Najednou ho vyprskne a zacne kricet a nadavat, ale to uz zvenku bezi nejaky hoch a v misce nese trochu sobiho mleka. Evidentne se opozdil a jeho nepritomnost stala jeho pani drahocenny klid. Ted, jak mladik vtrhnul dovnitr, aby vse napravil, jeste prilil oleje do ohne, protoze jeho velitelka a velevazena pani zde stoji, pochopitelne v ramci totalni toalety jen tak, uplne, ale uplne bez jakehokoli odevu nebo alespon hromady sperku a draheho oleje dalneho puvodu vetreneho do kuze a tudiz prechazi z kriku do neuveritelneho jekotu spolecensky zcela znemoznene obeti. Z jinak nesrozumitelneho jekotu bylo zrejme, ze se nektera slova opakuji stale dokola a tudiz bychom ze zatatych pesticek, kopajicich nozicek jinak roztomile postavicky lezici na brise a propinajici se v krecich provazenych bedovanim a nadavkami mohli vycist, ze toto divcino chovani miri rovnou do horoucich pekel hysterickeho zachvatu. Teprve cesani rohovinovym hrebenem krasnou Gomepsis uklidnilo. Zase sedela u ohne a tentokrat popijela caj s mlekem. Zbytek mleka z misky byl rozmichan se specialnim olejem a byl ji pak jemne vetren do kuze jejiho nadherneho tela. Ze se vse v dobre obraci, bylo jasne patrne z uz jen ojedinelych vzlyku divciny.

Po vzoru sve velmi odvazne, hrdinne a otuzile pani se chovalo i jeji sluzebnictvo. Sluzebnictvo byl takovy super sehrany tym, ktery dnes vidivame u zavodu formuli F1, ale s tim rozdilem, ze tomuto tymu zavody nikdy nekonci a take u toho vseho se musi postarat i sami o sebe. Vsichni se musi rychle ucesat, do varici vody u venkovniho ohniste nasypou obycejnou susenou koprivu na caj, ale mleko do caje si neodpusti ani oni. Pak je potreba se umyt a presto, ze je tesne pod nulou, divky i chlapci, kazdy v jinou dobu, se svleknou, vlezou do stale jeste nezamrzleho potoka a tam se umyji. Je nutne se pak dobre utrit, hodit pres sebe plast a zkontrolovat odev jestli jej neni treba nekde opravit, nebo vycistit. A je treba se najist, uteci na zachod, ktery je velky, nebot je vlastne vsude kolem. Mlade sluzebnictvo si stan dnes zase nestavi, spi venku na sanich. Straz bude spat oblecena pro pohotovost a ostatni si zalezou do hromad neuveritelne teplych kozesin. Konecne je Gomepsis upravena a nachystana na spani. Ma na sobe jemnou nocni halenu z pruhovanych textilii, privezenou z velke dalky. Zcela evidentne pro divku tato kosilka znamena trochu vice, nez jen jeden z mnoha odevu, dokonce je z blizka videt, ze je na nekolika mistech spravovana. U tak malicherne a noblesni damy? Proc?

Venku zatim pobihaji mladi, rychle sundavaji plaste, aby mohli vklouznout do kozesin. Jeden mladik jmenem Tergapon jeste cvici s dvema plnymi tezkymi vaky, aby si udrzel krasnou, svalnatou postavu. Az kdyz vsichni lezi, si Tergapon uvedomi, ze vsechno neni v poradku a pobizi jineho, ??mladsiho hocha, aby rychle vstal, dal na sebe plast a utikal za jejich velitelkou. Ten s vyrazem oddaneho sluhy, jehoz jedinym smyslem zivota je slouzit verne a zcela oddane vstava a se slovy plnymi nehy a obdivu ke sve pani kraci k jejimu stanu. S vyrazem nevyslovneho stesti v obliceji odchazi sve pani slouzit. Je mozne zaslechnout jeho mezi zuby procedena sluvka jako napriklad ... ,, blba ... pitoma ... prastena ... panovacna ... hloupa ... namyslena ... lenosna ... nevychovana ... drza .. . neomalena ... svehlava a posledni slovo bylo rozumet velmi dobre, totiz ... ,, Bestie ". Bylo neuveritelne, kolik laskyplnych nazvu tento mladik za tak kratky cas a kratkou vzdalenost vyslovil. Bylo zrejme, ze ma neuveritelny dar reci a vymluvnosti , ale take dar hrat si se slovy a skladat z nich ty nejbarvitejsi pribehy, jake se jen daji vypravet. A tak tento ... vlastne profesionalni vypravec usedl k ohnisti Gomepsis. ,, Co to bylo za nadavky? " obratila se Gomepsis na mladika velmi tvrde a primo. Mladik se zamyslel a suverenne spustil. ,, To jsem nadaval na jednu zlou a panovacnou damu, ktera spolu s jinymi kumpany kdesi daleko a davno rozpoutala krutou valku. Tito zlosynove ublizovali mnoha nevinnym lidem a tim se bavili ..... "... a zacal sve pani vypravet o dalekych krajich, zlych carodejich a temnych silach, hodnych, pracovitych lidech a jejich stesti, ktere jim zly carodej zavidel a rozhodl se jim ho vzit. Vypravel o velkych bajnych zviratech, o lidech zijicich pod zemi a pod vodou, vypravel o velke lasce deti a rodicu, kteri zlym carodejem od sebe odlouceni, k sobe prilezou na rozedranych kolenou i pres to, ze je od sebe delila obrovska vzdalenost. Jejich laska prekona vsechny nastrahy, ale zly carodej se vsech malem znovu zmocni. V rozhodujici okamzik je vsak ustknut hned nekolika zmijemi, ktere si chystal pro sve obeti veznene pod zemi a kdyz si jednu takovou komurku prohlizel, nevsiml si, ze zde tito jedovati hadi prezimuji. Zly carodej umira, uz mu nepomohlo zadne kouzlo. Rodina se opet shleda a vydava se na cestu domu. ,, To je pekny pribeh "najednou povida Gomepsis. "Jestlipak se neco podobneho opravdu stalo? ,, Ano stalo. Muj dedecek zazil neco velmi podobneho, ??ale zadne nadprirozene cestovani vzduchem, pod zemi a pod vodou, zadne rise mrtvych i ten konec byl jiny. Jen loupezivi Heletite. Jejich nacelnika bavilo oddelovat od sebe ty lidi, kteri se maji radi a posilal je jako otroky do ruznych casti sveho kmene. Dedecek byl maly chlapec a jeho tatinek pry pred shromazdenim toho zlosyna proklel a rekl, ze zemre pomalu, ve strasnych bolestech a nebude mu pomoci. On se mu smal, ale kdyz sahnul pro zbran, aby ho ztrestal, v pouzdre byla take zmije. Asi si tam zalezla kvuli teplu. Zly nacelnik loupezivych Heletitu umiral v strasnych bolestech a Heletite ze strachu pred tatinkem meho dedecka a celou rodinu propustili. Zpatecni cesta vsak byla dlouha, deti byly jiz zbedovane utrapami a nejmladsi chlapecek zemrel. "

,, Je nutne Gomepsis, aby jeden clovek nepovysoval sve rozmary nad zivoty druhych. "Mladik se na ni podival, ale jak zjistil, slecna uz spala. Snazil se ji svymi pribehy obmekcit a probudit v ni toho lepsiho cloveka. Vzdyt nyni, kdyz spi , vypada tak neskodne a krasne, ba dalo by se rici, ze nezne.

A copak touto dobou delaji v sirych planich a lesostepich severske divociny lite selmy, napriklad vlci, lvi, hyeny ci medvedi? Brousi si zuby a drapy ve svych brlozich? Co se s nimi stane, az noc prikryje celou krajinu svym temnym havem? V zari mesice pobezi krajinou, oci jim budou planout v zablescich svetla uplnku, jejich rozsirene nozdry bude drazdit pach koristi a udalosti predesleho dne vyrytych do zeme pachovymi stopami na pamatku vcerejska. V krajine nejsou jen velici lvi s jaguari kulatou hlavou, ale i velici medvedi s kratkym cumakem a malym srazenym zadeckem. I kdyz zcela duverne mezi nami ... relativne malym, slovo relativne bych podtrhnul. Kdyz si tamhle v te hromadce kameni najdete lebku obycejneho hnedeho medveda a porovnate ji s lebkou jeskynniho medveda odnekud ze stredu Moravy, zjistite, ze ve skutecnosti nosni kosti medveda jeskynniho urcite nejsou mensi nez nosni kosti medveda hnedeho. Takze cich medveda jeskynniho patrne nebyl o nic horsi, nez cich medveda hnedeho. To jen ten zbytek hlavy je tak obrovsky. A tak muzeme predpokladat, ze zatim co sedime a pozorujeme jednoho medveda jeskynniho, ze i on je obdaren vyjimecnym cichem a nyni, kdyz nasava vzduch nosem, citi vse, co se delo mozna plnych patnact, dvacet, ale dokonce i tricet kilometru odtud. A najednou to prislo. Uzasna vune smazicich se rizku a peceneho masa. Sliny se okamzite derou ven, hrdlo naprazdno polyka a predstava plneho talire a obrovskych vonavych rizku zde oziva v plne nadhere gurmanske kolosalnosti. Tedy alespon na nasi strane. Ale co medved?

Evidentne vaha, je si zrejme zcela vedom, ze je to pach z produkce Homo sapiens a to znamena potize. Ale rychly utok na zapomenuty kousek od obeda ci vecere, to je neco, co by se mohlo vyplatit. Proto se zdviha a miri rovnou za nosem.

Tak a zustali jsme zde uplne sami. Kolem je tma, protoze jsme ve stinu maleho, borovicoveho hajku, jen kdesi vzadu probleskava svetlo, odrazejici se ze snehovych plani. Kdyz se vydame ven z bludiste korenu a vetvi, brzo najdeme stopy naseho medveda, jednoho z poslednich, co se jeste neulozili k zimnimu spanku. Brzo i on se zahrabe hluboko pod zem do sveho zimovistniho brlohu. Nekteri medvedi davaji prednost prespavani v jeskynich. Neni to problem, je to jen a jen jejich vysada. Nikoho zde nepotkaji, nikdo jiny zde nebydli, jen cas od casu dojde k jiste udalosti, ale to medvedi nevedi. Zmeni se pocasi, pak zarachoti velka voda a vmete se do podzemnich prostor, aby vykonala sve dilo zkazy. Chodby samy svym tvarem a spletitosti prispeji a vysledkem je, ze se nektere casti jeskyni casem meni v opravdove medvedi hrbitovy, kde se na sebe vrsi kosti medvedu tak huste a v takovem mnozstvi, ze se lidem jednou vyplati tezit tyto kosti pro prumyslove vyuziti.

Zase jsem se zapovidal, jak ten cas leti, medved touhle dobou bude uz zrejme obchazet nocni tabor krasne Gomepsis a premyslet, z ktere strany do neho vtrhnout, co popadnout a jak se zase rychle ztratit.

Takze medved premysli, premysli a ... konecne na to prisel! Je to snadne. Popadne prece to, co nejvic voni po rizcich a pecenem mase a pryc. Rozbehl se jako maly tank. Jeho predni vysoke nohy jsou v kontrastu s malinkym zadeckem jak vypujcene od starsiho bratra, ale uz nam bezi, miji sane, dobiha ke stanu, narazi na jeho stenu a ta se povazlive prohyba.

... A ze stanu vybiha nas mladik. Zcela evidentne je vsechno jinak. To neni tabor Gomepsis, ale naseho mladeho lovce sobu, ktery mel kolem tabora signalizacni provaz, vzbudil se a nyni s revem hleda medveda. Ale medved je predni casti tela jiz ve stanu a druhou venku. Mladik bere ostep a ted se radeji nedivejme. Jinak bychom videli, jak spicka ostepu pronika zezadu do tela medveda, brichem do hrudni oblasti a do plic. Bylo to velmi kratke, ale hned bylo jasne, ze tento medved letos uz neprezimuje. Mladik nadava a nadava, jen stezi vytahuje mrtvolu medveda pryc ze stanu. Zjistuje skody na stanu a hleda po okoli nahradni material, kterym by vse nejak opravil a mohl zase spat. Medveda zitra odvlece na nejake sikovne misto, kde bude tak dlouho, nez se udobri duchove medvedu. Jinak by naseho lovce mohla stihnou Buh vi jaka strasna kletba. Jedina radost, kterou ma, je fakt, ze je zvire plne zasob na zimu, a ze tedy bude plno medvediho sadla. Konecne se rozhostil klid a nas mlady muz uz zase spi. Spi i tabor Gomepsis i sama krasna Gomepsis a tak muzeme spat nyni spokojene i my.

Je rano? Nebo snad uz hluboke dopoledne? Je to mozne? Slunce dnes nevyslo. Tedy vlastne vyslo, ale neni vubec videt. Kde muze byt? Celou sirou oblohu, ci chcete-li nebeskou klenbu, prekryl jeden jediny, souvisly mrak. A co tabor Gomepsis? Zcela evidentne zde neni. Je to uz rada hodin, kdy se jeste pred rozbreskem vstavalo, umyvalo, zachodovalo, prevlekalo, balilo, varilo, povidalo, cesalo a cancalo, ale take honilo a nadavalo a bylo zde vubec velmi protivno. Gomepsis zcela rozespala, uz zase odena v teplem, zdobenem kozesinovem odevu s kapuci, sedi ve svych sanich, ale dnes jeste neridi. Rizeni se venuje jeden z mladiku jejiho soukromeho doprovodu. Ostatni dvoje sane je nasleduji. Chlapci se domlouvaji na trase cesty, protoze by dnes meli narazit alespon na dvoje sobi stada patrici Katarijum a oni chteji jet sikovne tak, aby svoje trasy vzajemne spojili a sance na setkani se stala jistotou. Jestlize se divite, jak se tito lide domlouvaji na dalku presto, ze nemaji mobilni telefony a nemohou si zanechat zpravy ani maily, poslouchejte. Staci, kdyz ten, kdo jede prvni, zde na snehu zanecha viditelne stopy, protinajici pricne koridor tahu sobu. Ostatni dobre prectou, jak jsou stopy stare, dovtipi se, co se deje a zaridi se podle toho. Opacne, ten kdo jel prvy a prohledava pricnou cestou zasnezeny koridor, brzo zjisti, ze je zde prvy a rovnez se tomu prizpusobi.

Gomepsisin pruvod tak takovy jeden koridor stop zrovna protinal. Videli zde stopy sobu, ale bez sani. Videli i krev a zcela jasne podle stop zjistili, ze zde nekdo vcera lovil divoke soby. Za okamzik uz pred sebou uvideli osamely stan u maleho hajku, sestavajiciho z par borovic, na kterych byla zrizena provizorni leseni s povesenymi ulovenymi soby. Zastavili pobliz sane a Tergapon se sel podivat blize. Uz z dalky volal nekolika jazyky, kdoze zde obyva tato mista, ale nedostavalo se mu odpovedi. Konecne se Tergapon rozhlednul kolem a uvidel nezretelnou stopu po tazeni neceho velkeho a tezkeho a mezi tim mnozstvi otisku lidskych rukou a nohou promichanych s medvedimi otisky.

,, Neco se tu asi stalo, srazte sane dohromady a at je pani uprostred. Vypada to, ze nekoho ze stanu vyvlekl obri medved. "

Gomepsis, do te doby ospala, se pri tech slovech najednou probudila.

Tergapon si vzal zbran a pomalu se vydal po dramaticke stope, sledovan ocima sve vypravy. Za chvili se ztratil v terenu. Na sanich ubihaly dlouhe minuty plne napeti. Vsichni se divali smerem, kde pred chvili zmizel Tergapon.

Daleko odtud a prave tou dobou se probouzel stary Sal Katario. Dopraval si, obletovan slouzicimi, horkou koupel. To diky desitkam rozpalenych kamenu, vhozenych do nekolika veder vody. Jeho stare, revmaticke klouby a upony se trochu uvolnily a pote, co se postupne rozhybaval, mizela jeho nocni strnulost a bolesti. Nechal si vsak radeji udelat caj s pripravkem proti bolesti, protoze prece jenom by rad, kdyby slo vsechno rychleji. Stary Katarijec se dnes oblekl sam, sbalil si velkou tasku na vypravy, naplnil ji proviantem a vsim podstatnym, vzal si plast a dva toulce, jeden s lukem, druhy s sipy. Katario se dival na toulce s vybavou vrhace ostepu, ktere kdysi take pouzival, ale uz je to dlouho. Severske klima mu znicilo zdravi a revma mu pak pri metani strel vrhacem ustedrovalo nesnesitelne bolesti. U vrhace je nutne silne a velmi rychle vymrstit projektil, bez ohledu na to, jak sama paka pomuze. Rychlost a silu strely udava jen a jen rychlost a sila samotne ruky. U sipu je to jine. Pomalu, velmi pomalu natahujete a pak jen pustite tetivu. Jak genialni a ucinne pro stare pany s revmatem v rukou. Bez luku by clovek nikdy nedobyl sever, protoze sever znamena revma a revma znamena problemy. Katarijec nemel obycejny luk a jeho luk nebyl ani z obycejneho dreva. Byl to tisovy luk, slozeny z mnoha dilu, zalaminovany slachami a navic i slachami podelne vyztuzeny. Protoze byl tento luk pomerne dlouhy, sel i dobre natahovat a nebylo casto ani nutne ho natahovat po jeho pracovni mez. Jedinou nevyhodou byly delsi a tudiz i tezsi sipy, ale celkove vlastnosti teto zbrane prevysovaly jeji nektere nedostatky a tak si Sal vzal tuto zbran s velkou duverou a jistotou. Vzal si take sneznice pro jejich lehkost a pro pripad, ze by letosi prvni snih roztal tak rychle, jak napadnul. Nosit totiz na zadech po trave sneznice je porad snadnejsi, nez se zbytecne plahocit s tezkymi lyzemi. Sal si sedl na sane ke svym pastevcum, kteri prave vyrazeli do prace. Jel s touto malou skupinkou nekolika ze svych zamestnancu na obycejnych sanich, ale pod sebe si dal lvi kozesinu, aby si prece jenom udrzel od ostatnich lidi odstup, ktery, jak veril, byl plne prirozeny a plne zaslouzeny.

Sal veril, jak ostatne vsichni Katarijove, ze je predurcen zit v pohodli, protoze je lepsi nez ostatni, jelikoz si to prave oni spravedlive zaslouzi. Katarijove veri, ze maji zazracnou schopnost starat se o lidi, rozdelovat praci a vladnout jim. Dukazem pro jejich tvrzeni byly predmety, ktere dokazali shromazdit jen oni, a ktere take vznikly mnohdy jen a jen kvuli nim samym a jim podobnym.

Stary Sal, nekdy zvany i Katario, uz sedel na velkych sanich, vitr mu cechral bile vlasy a on mhouril oci, divaje se kupredu na cestu. Pak si ale radeji natahnul snezne bryle jen s malymi skvirkami pro oci. Sal se jednou rukou drzel stredni vodici tyce sani a druhou rukou spodni bocni tyce, na ktere jsou upevneny popruhy pro sezeni a naklad. Sledoval krajinu a po hodine jizdy zacal patravym pohledem hledat znamky pritomnosti maleho tabora. Brzo je nasel. Bylo to snadne, kour stoupal vysoko k obloze a jeho hustota prozrazovala, ze se zde udi o sto sest. Pastevci pribrzdili, on vyskocil a sane tazene mnozstvim sobu letely lesostepi dal nekam k velke tundre. Sal sledoval kour, ktery se vznasel ve vzduchu a obchazel kopec, za nimz tusil tabor. ,, Jaka to vzacna navsteva, "ozvali se mistni, sotva stareho Katarijce spatrili. Dobre uz vedeli, koho hleda. Bylo to vzdy stejne. Slo se trochu stranou, kde bydlel tmavy, vousaty muz, zijici se svymi dvema dcerami. Byl to Imebirejec , muz s podivnou minulosti a starobyleho rodu, ktery si zakladal na svem puvodu a na nesmirne vzdelanosti, ktere se mu diky tajnym ucenim dostalo. Imebirijove pred dlouhou radou tisicileti ochutnali tepleho pocasi a vsech jeho vyhod. Zacali sami vysazovat rakos tam, kde predtim nebyl , rozsirovali pomalu tekouci a stojate vody rozebiranim brehu a tak disponovali bohatstvim susene namlete ??mouky z korene rakosu a orobince, ktera se dala skladovat. Dokonce podnikali i valecne vypravy. Obsadili velka uzemi, kterym vladli a jako dan vybirali mouku a ruzny proviant. Jejich uzemi se rychle zvetsovalo, pocet obyvatel rostl a tak Imebirejove ostatnim brzo zakazali vlastnit zbrane a snazili se je drzet jen u nesmirne nejisteho a otrocky vycerpavajiciho zemedelstvi. Imebiriove tak ziskali velice cenne informace o tom, jak vladnout, o hospodarstvi, vojenstvi, politice, mytologii ao lidech. Rychle se vzmahajici rise vsak doslova pres noc zmizela. Prudce se ochladilo, zeme promrzla, stromy spalil mraz a vodu pokryl led. Vegetacni obdobi se zkratilo a nebylo moci, ktera by mohla silu prirody prekonat. Zbyl jen lov a beze zbrane se lovit neda. Zkuste pak vnucovat sve predstavy o posluhovani vam vyzbrojenemu cloveku, zvyklemu zabijet. To nejde. Muzete ho zabit, okrast ho, tu a tam zotrocit, ale ne na trvalo jej ovladnout. Sice pry Imebirijove zpocatku nutili sve poddane lovit jen sitemi, oky a jinymi pastmi, ale mraz rychle zmenil nejen krajinu, ale i lidi. Uz je nebylo mozne drzet dlouhodobe na jedinem miste, alespon na cas lide museli zmenit loviste, nebo alespon cast z nich musela za zveri na radu mesicu jinam. Imebirijove uz na jejich kontrolu nestacili a brzo je nikdo nebral vazne. Lide si vsak ponechali ve svych zvycich jak trvala sidliste, tak hojne uzivani pasti a i svuj um vytezit maximum z toho mala, co priroda a podminky nabizely. Posledni nepocetni Imebirijove zili na malych uzemich severovychodni Moravy a venovali se lovu koni, zivotu na planich, prilezitostnemu obchodu a hlavne udrzovanim svych prastarych tradic.

Zdejsi zapomenuty a ojedinely Imebirij se jmenoval Kanah, coz udajne znamenalo skala.

Uz s usmevem a pevnym stiskem ruky vital Kanah Sala.

,, Co privadi tak vzacnou navstevu do meho skromneho zivobyti? "Ale uz na prvni pohled bylo jasne, ze stan i misto pred stanem skryva velmi starobyle kusy vybavy. Nadherne torny, krabice a tasky z velmi lehkych, velmi odolnych, ale i neobycejne umne zpracovanych materialu. Sal si uvedomil, ze pres vsechen svuj luxus ma jeho - Salova vyzdoba - urcitou roztristenost stylu. Tady vsak vsechno bylo sjednoceno jedinym duchem a jedinym stylem. Zavistive pomrkaval po vybaveni, ale i po Kanahovych divkach, ktere jej bez poznamek a prupovidek obsluhovaly.

,, Potrebuji radu, "priznal se Sal pote, co z maleho vaku vyndal malinkou, velmi pracne spletanou skrinecku, nebo spis pouzdro. Kanahovi zajiskrilo v ocich a prijal nabizeny dar. Zatimco oba popijeli caj, Sal se zeptal Kanaha, zda nevi o nekom , kdo by misto jeho nedavno zemreleho syna vedl obchodni vypravu na jihovychod. ,, Uvazoval jsem io tobe, mily priteli. Jsi stale silny, tvuj vlas i vous jsou stale cerne jako peri havrana a pritom mas nesmirny obchodni talent. " Kanah byl nabidkou zaskocen, znamenalo by to opustit ruzne teoreticke recicky a skutecne poroucet lidem na vyprave, skutecne jimi manipulovat a skutecne je motivovat a povzbuzovat. To nebylo nic pro nej. Doba imebirijske nadvlady byla dlouha tisicileti pryc a Imebirijci rozpraseni po cele Evrope si ziji dnes spise kazdy sam za sebe, jen s malym prilezitostnym obchodem. Na druhe strane by to mohla byt prilezitost ziskat nejaky majetek navic. Kanah zmlkl a usilovne premyslel.

Vzdy Salovi radil, ze vudce kupecke vypravy musi uzavirat takove obchody, ktere budou vyhodne pro vsechny strany. Takze on sam bude muset pri obchodovani myslet nejen na svuj zisk, ale i na zisk Katariu. Starost navic .... ale i prostredky navic a k tomu se mu nabizi cesta na jih az k mori. Zacal uvazovat, ze by mohl navstevovat i jine Imebirijce a od nich ziskavat informace uzitecne k obchodu, a ze by to mohl byt nakonec vyhodny obchod pro vsechny. Takovy obchod je dobry a je i duvodem obchodu pristiho. A Imebirijci dnes uz o zitrku uvazuji.

Odpoledne Sal vyrazil na zpatecni cestu. Spokojene si mnul ruce a hledal misto, kudy by se nyni meli vracet nekteri z jeho pastevcu. Do pul hodinky uz sedel na ujizdejicich sanich, zabalen do kozesinoveho plaste a mel na tvari velmi spokojeny vyraz.

Ale vratme se k Tergaponovi a krasne Gomepsis. Opustili jsme je, kdyz Tergapon sledoval stopy zapasu cloveka s medvedem. Tyto podivne stopy jej zavedly az k mladikovi, ktery prave stahl sam medveda z kuze a jeho kozich zacal cistit, zatimco telo medveda se bude nekolik dni loucit se svoji dusi a musi zustat do urciteho ritualu nedotceno. Medvedi kozesina vsak bude slouzit svemu novemu majiteli podstatne drive. Tergapon vysvetlil mladikovi celou situaci a sdelil mu take, ze v pruvodu je take jedna velmi vznesena pani, kterou by mel mladik co nejuctiveji pozdravit a pohostit ji. Mladik se evidentne s necim takovym setkal poprve. Vyrustal jen mezi lovci a presto, ze i nekteri lovci si byli rovnejsi nez druzi, takova slechta, ktera se nechava opecovavat, byla pro nej evidentne novinkou, na kterou byl zvedav.

A tak se poprve uvideli ON a ONA. Jejich pohledy se stretly, v jejich ocich to zajiskrilo, zaludky se stahly, hrdla nemohla vydat jediny hlasek. Zirali tu na sebe, ON hnedovlasy, stihly, silny a vysoky s medvedi kozesinou v ruce, s odevem zdobenym liscimi ohony, horizontalne v radach nasitymi na tmavy podklad odevu, jez mel srst dovnitr.

ONA krasna, vyrazna, jemna i energicka zaroven. Jeji peclive ucesane vlasy mely na sobe nekolik pletenych ozdob a dodavaly ji dojem nevsedni pece a bohatosti. Jeji vyrazne oci svitily svetlou modri na tmave tvari. Ackoli kolem vsichni mluvili a neco vysvetlovali, pro NE neexistoval zadny vnejsi svet, nic nevnimali, nic nez jen jeden druheho.

Ostatni si povidaji, prohlizeji kuzi medveda, pozoruji mladeho lovce, ale i svoji trapitelku a sleduji jeji promenu a zakleti. Clovek se najednou meni, stava se nekym jinym a naopak svet kolem vidi jinyma ocima a posuzuje jinou hlavou. Samozrejme, ze by se velice sikovny lovec a charakterni muz nikdy neskamaradil s rozmazlenym namyslencem, ale pokud jde o lasku, vse je jinak a vse je mozne. Ani ona by se nikdy nechtela sblizit s nekym neurozenym a nebohatym. Mozna, ze on ani nepochopil jeji spolecenske postaveni, byla to pro nej jen mlada neobycejne krasna a zajimava divka na sanich.

Vzal kozesinu, pristoupil k ni, sundal z ni jeji plast a prehodil pres ni novy, nadherny plast z medveda. Pokud jej divka neodmitne a nevrati, muze toto prijeti takoveho daru povazovat pomalu i za zasnoubeni. Predevsim tehdy, pokud uz nejaky plast sama na sobe mela. Kdyby zadny nemela a dostala by plast, mohlo by to byt povazovano jako dar chudym a nemajetnym. To by nemelo pak zadnou zavaznost. I kdyz ti, co maji nadbytek a rozdavaji majetek dokonce do te miry, ze sami maji jeden odev jeden plast a skromny uzlik veci, ti byvaji nejcasteji voleni za nacelniky. Ale tak je tomu v obrovskem svete lovcu severu. Jinde v jinych narodech zase maji svou slechtu, ktera sice majetek take rozdava, ale predvadi se s nim a dokonce dokazuje, jak ho ma dost a jak ji na nem nezalezi a pri velkych hostinach jej dokonce rozbiji.

Vsude znamena jedno a to same gesto trochu neco jineho. Tergapon si vysvetlil predani tepleho kozichu jako ,, Nebud tak chladna a studena! Nestuj stale na jednom miste, zahrej se, otevri se zij s nami. "Pro Tergapona, ktery pochazel az odkudsi z temperamentniho jihu, to znamenalo jedine. ,, Bude se dnes slavit a tancit!" radostne vykrikl. Seskocil z kamenne plosiny a zacal vybalovat. Jeho seversti pratele byli pravda podstatne rezervovanejsi, ale jeho nadsenim a promenou sve pani v solny sloup se take nechali strhnout a jali se hledat paradni odevy a ozdoby. A to uz jeden chlapec drzel bubinek, na ktery okamzite zacal vytukaval rytmus posledniho hitu, ktery si vsichni mladi predavali od tabora k taboru tisice kilometru, napric celou Evropou. Tergapon tak mel najednou vlasy v jednom copu, oblicej natreny z pulky na bilo, pistalku a uz tancil v platene barevne halene posite trasnemi, na jejichz koncich byly drevene a kostene kulicky, ktere do sebe vzajemne narazely a vyluzovaly chrastive, rytmicke zvuky. Mlady lovec si uvedomil, ze drzi neznamou divku za ruce, rozhledl se kolem sebe a uvedomil si, ze se chysta tanecni chvilka. Gomepsis se usmiva a povida si s lovcem, zertuje, sama si vybira tanecni saty a ozdoby, lovec dava nad ohen sobi maso a rozpaluje mnozstvi kamenu, aby je pak vyhazel na hromadu, do ktere da jedle vnitrnosti sobu, vse zahazi vetvemi a prikryje starou kuzi. Za hodinu, dve bude pochoutka na svete, mladi vybali mouku, narezou vnitrnosti a male kousky speku a vmichaji je do testa a z toho vseho upecou placate chleby. Lovec se umyl v potoce a take se prevlekl do cisteho. Cervenou barvou si pomaloval oblicej, cernou nakreslil linie symbolizujici valici se jarni vodu a vytahl veliky buben s plnym dnem, ktery ohrome duni, takze zvuky vam prochazi celym telem skrz naskrz. Mladi lide si povidaji, ji spolu, divaji se na sebe. Pro takovou prestavku v jejich zivote bylo uz uz na case, jinak kdo vi, co by se stalo. Gomepsis sedi u ohne s mladym lovcem a pokud si nevypravi, divaji se jeden druhemu do oci a u toho poslouchaji Tergaponovi pisne a melodie, kterym ostatni vytleskavaji a vyzpivavaji refreny. Mluvi se v tech davnych pisnich o Duchu lasky, ktery ma silu menit lidi, povznaset je, davat jim silu a smysl zivota a o tom, jak velke veci se v zivote stavaji. A Tergapon znal mnoho pisni oslavujicich zivot.

ZEME KATARIU

,, A daroval jim stvoritel celou zemi, aby na ni hospodarili. Osadil ji lidem, aby jim slouzil a pracoval pro ne tak, ze jim bude prinaset bohatstvi. Proto nenamohou svoji ruku a neunavi svoji nohu, jejich kuze neokusi chladu, ani potu. Budou hodovat na vybranych pokrmech, popijet lahodne napoje a odpocivat v prijemnem plynuti casu zahrnuti pozornosti svych sluzebniku. "

Prislib stvoritele, legendy O stvoreni, Katariove kolem roku 26 800 pred nami.

A jsme zase na uplne jine strane uzemi Katariu a naskyta se nam obraz tabora profesionalnich bojovniku v cele s nezapomenutelnou postavickou drobneho Rifoa. Zrovna cvici plizeni ve snehu, zahaleni do bilych vlcich kozesin, ci bilych plastu sesitych ze zajecich zimnich kozisku. Katario vse predvadi a pak bojovniky sleduje sam z mista pozice fiktivniho protivnika, nadava a vydava povely jako ,, Schovej ten zadek! "" Nemel sebou! ",, Pritiskni se vic k zemi!" Bojovnici sleduji sve plizici se kolegy a pote si cvici strelbu z luku, ktery je vodorovne naklonen.

,, To je moc pekne! Vazne vam to skvele jde! "Ozvalo se z protejsiho svahu.

Nebyl tam nikdo jiny, nez Mrakovou nemoci stizeny Katarijec zvany Blaznivy. Zcela evidentne byl zrovna plny neuveritelneho optimismu a vysoka hladina serotoninu mu davala pocit, ze neni nic, co by nedokazal. Mel velike plany a i on chtel jet s velkou obchodni vypravou na jih, aby si vylepsil financni profit. ,, Tak co? Uz vis, stary brachu, ze co nevidet bude velka vyprava za obchodem? "Optal se Blaznivy Rifoa. ,, To je pro mne novinka, ale bylo nacase!" odpovedel mu starecek Rifo hodne nahlas na druhy kopec.

,, To znamena hosi, ze nekteri z vas budou delat doprovod karavane a dostanou se tak do vzdalenych exotickych kraju, "obratil se na sve muze Rifo.

To bylo neco, kvuli cemu sem nekteri nastoupili do sluzby a tak se nyni zvedli, aby se dobrovolne prihlasili na vypravu. Rifo dovedl sikovne vybirat lidi, dokazal je motivovat, ale dokazal take uz motivovane lidi dal podporovat a dal u nich drzet zajem. To rada vedoucich a nadrizenych nedovede, budto takove lidi prilis zahlti a znechuti jim jejich plany, nebo casto nadrizeny ignoruje prani druhych a prosazuje radeji vlastni predstavu, protoze pak ma pocit vlastni dulezitosti a opaji se chuti moci. Rifo vedel, ze nikdy nic takoveho nefunguje lepe, nez kdyz se posiluji veci prirozene. Lide jsou pak spokojeni a i jen mala skupina s malymi prostredky pak dokaze udelat velke veci. Rifo nema zadnou velkou armadu, proboha, kdo by ji zivil? Ma jen nekolik malo chlapcu, ktere dobre zna a oni znaji jeho. Pres jeho komicky vzhled a drobnou postavu, kazdy z nove prichozich rychle pozna Rifovy neuveritelne znalosti krajiny, preziti, taktiky boje, ale pozna i zpusob jeho veleni a vztahu k lidem, po niz neco chce. Rika se, ze kdo je vybran do teto male armady, stava se pak velice casto doma ve svem kmeni a ve sve skupine nacelnikem. Ani jim nerekl, ze toho nebo toho schvaluje, jen sel mezi ne a ty co byli nadsene vpredu chytil za ramena. ,, Tak se chlapci pujdeme sbalit, co rikate? "

,, Hlavne, Sidao, kdyz pujde do tuheho, tak jednej a to s usmevem, virou a optimismem. Jedno dobre slovo je stokrat vic, nez deset ran do bricha. Rozumej mi, valecny vycvik je neco, co vam dava postoj k jednani. Ale nevyhrozujte, jen nabizejte rozumna a oboustranne prijatelna reseni. Vratte se mi vsichni! "To hovoril k velice rozumnemu chlapci s hlubokym, uklidnujicim hlasem a naramnym darem mluvit. Rozeny mirovy a obchodni vyjednavac. Pak se Rifo obratil na nejhorlivejsiho valecnika Tanaku, ktery chtel take na vypravu. ,, Prosim te, chlapce, budes velitelem pro lov a velitelem pro pruzkum a jestli k necemu skaredemu opravdu dojde, tak jsou zivoty vsech v tvych rukou. "

,, Nejvetsim nepritelem ted neni nekdo cizi, ale mozna rivalita mezi velitelem pro cestu Sidaem a Tanakou. O vsem se spolu radte a duverujte si. Kazdy den bude velet Tanaka i Sidao. Kazdy za svym ukolem. "Pak se Rifo odvratil a sel se projit kamsi na druhou stranu. Bylo mu chlapcu urcitym zpusobem lito, tak se sel uklidnit. I jeho syn zahynul spolu se synem Sala na podobne vyprave docela nedavno. Tak dlouho se nikdy nic obchodnikum nestalo, lide si jich vazili a nestesti, ktere je zastihlo, bylo podle nej mozne snadno odvratit vyjednavanim. Jen mit vuli stanovit prijatelne reseni ke spokojenosti obou stran. Nekdy byva nejlepsi pozadat o ochranu a tim zaukolovat druhou stranu. Ta se pak vrhne na novy ukol, lide se blize seznami a vse se v dobre obrati. Blaznivy byl tehdy na te vyprave take, dokonce asi vi nejvice, ale kdyz zacne vzpominat, upadne do depresi a dny jen lezi na posteli, diva se do stropu a nechce se mu zit. Asi znovu pujde i Blaznivy na vypravu na jih. Jak bude slunce a svitu pribyvat, stane se velmi sebevedomym a veselym clovekem a nebude pratelstejsiho spolecnika, ktery by svym optimismem ostatni povzbuzoval.

Tergapon uz spal a spal snad uz cely maly tabor jen ON a ONA spolu sedeli ve stanu a povidali si, drzic se za ruce a hledic si do oci. ,, Tak tohle spaci obleceni jsem dostala od maminky, ta nebyla z Katariu a rada pracovala a tak mi sesila pruhy ruznobarevnych latek do kosile, "vypravela mladikovi Gomepsis. ,, Otec se na ni za to zlobil, protoze nechtel, aby pracovala a take nechtel, aby mne maminka ucila pracovat. Nedlouho pote maminka zemrela a tak stale nosim na noc tohle obleceni. Je to, jakoby mi maminka byla bliz. Material je vsak prilis jemny a zacal se trhat. Ja bych ji vsak nikdy nevyhodila a tak si ji potajmu spravuji sama. Jsem tak vzdycky blize mamince. " ,, Myslim, ze nase svety jsou velmi rozdilne, ale pritom velmi podobne a rozdily preklenutelne, "zamyslel se mladik.

,, A kdyz veci nepujdou, tak jak chceme, uteceme spolu nekam za Alpy, nekam daleko k mori, kde je iv zimne teplo a snih ani zloba lidi nas nedozenou, "dodala uplne jina, uplne nova Gomepsis, ktere se svet preskladal podle hodnot , ktere ji roky predkladal pohadkar a jak ji vychovavala tajne jeji maminka.

,, Mohl bych zkusit obchodovat a zit s vami, "dodal lovec. ,, To nepujde, musel bys zacit od niceho, roky by ses ucil a ucil a nikam by to nevedlo. Kanah z Imebiriu, ktery vyucuje meho otce, rika - obycejnym lidem je odmenou pochvala, neco male zabavy a hodne velke nadeje, nam at odmenou je majetek, moc a slava. Podivej se a to nas take uci Kanah, predstav si, ze kazdy by chtel ulovit zubra pijiciho u pramene mamuti reky. Je tam vsak jen jeden zubr a jen jeden clovek jej muze ulovit. Ostatni a tech je naprosta vetsina, ho uz neulovi. Jde o to, ze kdyz chces po lidech, aby ti slouzili a poslouchali te, musis kazdemu z nich nabizet jasnou a presvedcivou vizi jeho uspechu a nadeji, ze to bude on, kdo toho zubra ziska. Ty se nemuzes vypracovat sam. sam muzes v lese najit hlinu, barvy, suroviny pro nastroje, muzes se sam v lese povysit na uspesneho a bohateho cloveka jen svyma rukama a svym vlastnim rozhodnutim , ale ve svete lidi obchodu, zamestnancu a zamestnavatelu o tvem uspechu budou rozhodovat jini a vsichni stejneho zubra ulovit nemohou. "

,, Asi mas pravdu, ale byl jsem vychovan k primemu jednani, primym otazkam a citelnemu chovani a meli bychom tedy prvne zkusit vsechno podle pravidel. ",, To je zbytecne, ty ten muj svet neznas." ,, A znas ty ten muj? "Mlady lovec srovnaval stylove vybaveni divciny jurty s jeho skromne, i kdyz krasne vybavenym stanem. Take sane byly odlisne. Vsechno bylo tak jine. Vsechno, co se mu zpocatku zdalo tak carovne a nadherne, zacalo se mu najednou jevit nebezpecne cizi a vzdalene.

Gomepsis odjela za svymi sluzebnimi zalezitostmi, pro




Malta - Buret - centralni Sibir - vlivy gravettienske kulturni tradice | Napadny slozity uces II. | Odene maltsko-buretske sosky | Historie | Prakticke uziti venusi - Malta | HOLOCENNI KULTURY I. - kultury poslednich 12 000 let | Venuse s rovnymi vlasy Venuse s vlnitymi vlasy | Dekujeme za pozornost a nashledanou | ZVIRATA SEVERU | O autorovi |

© um.co.ua -