Znaky spolecensky tvrdeho pristupu k paleoetnikum

V soucasne rekonstrukci at neverbalni nebo verbalni jsou nekdy videt znaky kolonialniho pristupu. Z teto pozice ani neni vlastne treba systematicke rekonstrukce, protoze podle teto spolecenske filozofie se proste schopnosti ,, jineho "etnika posuzuji z patra a miri se hodne dolu a jsou otevrene podhodnocovana (co se tyka jejich schopnosti). U zivych lidi se pak ocekava, ze si svoji uroven a prava musi takova etnika vybojovat. V 18. a 19. stoleti sotva kdo cernochy ,, primo nevital "na lekarske fakulty a popravde jeste pred druhou svetovou valkou sam tehdy svetove znami filantrop Albert Schweizer sice sam cernochy v Lambarene lecil a po svete pro ne organizoval pomoc, ale nijak zvlast neveril, ze by bylo mozne, aby iz cernochu samych se stali lekari.

Kdyz se dnes divame na americky televizni serial, kde pracuje afroamerican jako mozkovy neurochirurg pripadne nam to normalni, ale toto neni samozrejmost, je to realita, ktera se musela vybojovat.

Skutecne schopnosti se casem v urcitem typu spolecnosti nakonec prosadi, pres to, ze nebyly z pocatku ocekavany, ale to jen za predpokladu, ze jsou tato etnika velka a leccos vydrzi.

Absolutne bezbranna jsou ale uz vymizela paleoetnika, sami magdalenci, solutrenci, gravettienci nebo aurignacti lide opravdu nic neudelaji proti tomu, ze je nekdo oznaci za rozcuchance a hadrare. Absolutne bezbranni jsou i lide stredniho a stareho paleolitu. Nase spolecnost nikomu nic nedava zadarmo, o vsechno se clovek musi nekam prihlasit a obrnit se trpelivosti a vyznacovat se ohromnou usilovnosti a postupovat podle pravidel nasi spolecnosti. Opravdu pro prehistoricka etnika stejny zpusob zjisteni ,, jejich kvality "nefunguje. Nikdy takova etnika nebudou hrat podle nasich pravidel a nadbihat nasim zvyklostem. To uz neni mozne. Proto, bez toho, abychom opravdu a profesionalne zacali hodnotit udaje o paleoetnikach, nikdy se o nich nic blizsiho v sirsim rozsahu ani nedozvime.

Rozdily mezi koncepcemi paleolitu ve skolstvi

Je zajimava mira rozpoznavani rozdilumezi predstavou knihy Lovci mamutu od Storcha a mezi publikaci V zemi lovcu mamutu ode mne a Jaroslava Kolare. Nebo stejne je zajimava mira rozpoznavani rozdilu mezi knihami ,, Cesta za Adamem "od publicisty a rozhlasoveho redaktora Josefa Kleibla a ,,Cas lovcu "od archeologa a paleoetnologa Jiriho Svobody. Dal jsem ukazky na porovnani nekolika ucitelkam, ktere tuto latku uci deti na zakladni skole a prekvapili mne naprosto stejne velke tri skupiny odlisnych reakci.

Do prvnipatri pozitivni rekce a nadseni, ze maji neco noveho v ruce, co se da pouzit pro vyuku, protoze s tim, ,, ... Ze vsechno bylo jinak "se setkavaji uz delsi dobu a nove ukazky publikaci jim pripadnou jako vhodny zdroj aktualnich informaci.

Druha skupinanedovedla pri nejlepsi vuli rozlisit rozdil mezi publikacemi a podle nich byly posudky a informace v Ceste za Adamemidenticke s Casem lovcu. Nepovedlo se me tehdy hned zjistit pricinu one situace (protoze podle mne je rozdil ocividny), az teprve po case jsem mluvit s ucastnici onoho pruzkumu a vyslo najevo, ze dotycna rozlisuje cloveka a primitivniho pobudy. A to vlastne jen na zaklade toho, zda zkoumane etnikum nebo jedinec chodi do skoly, studuje, jestli maji urady, vladu, pismo, ucebnice a podle toho, jak je berou vazne ostatni slusni a radni lide a politici. Pokud si gravettienci nevyzdobili zadne misto v srdci nasich prednich politiku, nepsali uredni zpravy o stavu jejich skolstvi, nemeli pismo, neplatili dane, nemeli cislo socialniho a zdravotniho pojisteni ani placene prescasy - zustavaji pro tuto skupinu zkoumanych pedagogu dana etnika stale na stejnem miste- v kategorii primitivnich pobudu. Je jim jedno jestli lovci mamutu dovedli sit a meli solidni skafandry proti chladu nebo jestli chodili v kozesine pres rameno s holym zadeckem. To je pro tyto posuzovatele zcela lhostejne a zamenitelne. Takto hruby rastr je urcite alarmujici realitou v skolstvi, ktere vlastne poprve seznamuje s jinou kulturou a jinym typem cloveka male skolaky v takove zkratce, ktera casto rychle a povrchne uci deti jen z par odlisnosti, vlastne jen odsoudit sledovane kultury a lidi na primitivy a nam nerovne chudaky (coz je prave onen jeden pytel). Tohle je zakladni vtisk klice, ktery si odnaseji ze skoly pro posuzovani odlisne vypadajicich kultur a lidi.

Jeste je vsak i moznost, ze urcita cast techto pedagogu si rozdil poprela v ramci mechanismu nalhavani si. To je take pravdepodobne, protoze jsme se nezabyvali vubec stavem psychiky ucitele, kteremu proste najednou sdelime, ze to, co uci, z ceho dava po leta znamky je uplne jinak. Myslim, ze smerem k ucitelum bychom meli byt daleko citlivejsi, protoze vztahy mezi ucivem, detmi a pedagogem jsou casto velmi osobni a jemne a zmena musi byt provedena tak profesionalne, aby pomohla preklenout nejeden problem, ktery urcite vyvstava.

Treti skupinatestovanych se jeste behem cteni rozcilila a odmitla se dal seznamovat s materialem, protoze pry se porad nekde neco meni a at uz jim to nekdo jedou da tak, aby jim ta latka vydrzela po celou dobu praxe. Evidentne registruji rozdilnost koncepci vyse uvedenych puplikaci ato tak zasadni, ze povazuji za nutne naprosto nove nastudovani latky a to se jim nelibi. Boji se jakekoli zmeny a chteji, aby se to, co se naucili na fakulte mohli prednaset do duchodu. Vsiml jsem si take, ze predevsim nejmladsi ucitelky patrily do prvni skupiny, starsi ucitelky do dvou poslednich skupin. Svuj test povazuji osobne jen za predbezny a v soucasnosti si myslym, ze do urcite miry neni ani podstatny. kdyz se zmeni obecne povedomi a bude k dispozici dostatecny prostor a dobre vyukove materialy situace se snadno zmeni k dobremu.

Stejne tak je treba provest zmeny v obsahu vyuky o paleolitickych etnikach v daleko vetsim meritku a i na jinych typech skol. Rozhodne nove poznatky a zmeny v prehistorii musi byt zahrnuty do novych koncepci vyuky kolem kultur paleolitu. A predstaveni persony gravettienu rozhodne patri kprvnim krokum, ktere snad povodou k nutnym zmenam.

Poznamka.Pres vsechny dobre postrehy, ktere jsem pred rokem ci dvema vyse napsal, dnes vim, ze v praxi to pro samotne zaky ci studenty ve vyuce nemusi znamenat vetsi rozdily. Sice se zaci mohou ucit soucasne poznatky, ale bude to jen suche a prazdne ucivo. Jedna se totiz o fakt, ze nam chybi k verbalnim informacim solidni symboly, ktere jsou atraktivni, snadno zapamatovatelne a skutecne dobre charakterizuji danou jednotlivou kulturu a navic otviraji mytologickou asociaci. Bez techto symbolu jenom chodime kolem hrnce. Hrnec neudelane prace je dnes proste tak veliky, ze na poklicku nikdo nedosahne. Pro vyuku dejin umeni na strednich skolach jsem nachystal pisemny material, co by vypracovanou maturitni otazku. V praxi meli studenti i s vyborne nachystanym materialem problemy, kdyz si dana data meli zapamatovat a meli k dispozici jen kresby nalezenych predmetu. Studenti totiz nezvladaji premistovani v case a v prostoru, nemaji zadnou casoprostorovou zkusenost. Myslim, ze casove predstave (vhodne pro paleolit) se clovek dlouho uci. Na druhe strane z dejepisu si studenti prinasi nadbytecne prilis pretizeny a zmatecny model gradualistickych stupnu evolucnich typu ,, lidi "vcetne naprosto sporneho ,, cloveka" ,, Homo "habilis a vlastne nevi, co patri pod oznaceni clovek, co cloveka skutecne charakterizuje. Abych tak rekl, nevedeli jak zoologicky charakterizovat cloveka a jeho typicke fyziologicke a dusevni strancei. Nevedeli tak, jak si vlastne vizualne predstavovat zivot ve starem paleolitu, jak ve strednim paleolitu a jak v mladem paleolitu. To same se tykalo predstavy podoby techto lidi. Bez zakladnich predstav neni mozne na cemkoli stavet a studenti se tak pouze zacinaji biflovat suche fakta.

Znalost stareho Egypta, coby kontrolni oblasti, byla znacna, a to presto, ze na rozdil od lovcu mamutu neni toto tema domaci. Vsem byly velmi dobre znamy staroegyptske symboly nekdejsich risi a dynastii. Nejvyraznejsi nase domaci civilizace lovcu mamutu, ktera je specificky jen nase, vlastne nenechala jine informace nez, ze nejaka kultura lovcu mamutu kdysi velmi davno byla a snad asi vsude, nejmene po cele Evrope. Studenti si na zadne srovnatelne symboly nemohli vzpomenout s vyjimkou taboraku, pomylene pasti na mamuta a vestonicke venuse.

Zajimave je i pouzivani knihy Lovci mamutu od Eduarda Storcha. Nekteri gymnazijni studenti na vyssim gymnaziu povazovali tuto literaturu za vedeckou nebo odbornou, popripade jako zakladni a orientacni. To znamena, ze nektere predstavy o zivote lovcu mamutu by se nebali podporit citacemi a odvolavkami prave na tuto knihu. Upozornil jsem je proto, ze v jinem oboru ZVS - zaklady spolecenskych ved se uci skladbu odborne nebo vedecke prace a i kriteria kritickeho hodnoceni a praci s literaturou. Podle techto norem nelze praci pana Storcha jiste povazovat za vedeckou ci odbornou, protoze sva tvrzeni nepodepira overitelnymi experimenty ani dovolavkami na nejakou odbornou literaturu, prameny a pod. Napriklad vyrobu vestonicke venuse si predstavuje z hliny, popela a kostni drte. Nikde vsak necituje autora ani analytickou laborator, ktera by takovou analyzu kdy provedla. Presto se i dnes setkavame s nazory, ze prave z teto smesy vestonicka venuse byla vyrobena a to i u vysokoskolsky vzdelanych lidi. Zjistuji, ze malo kdo si takove zakladni udaje overuje. Podobne se prece nemuzeme stavet ani k literature o barbaru Conanovi, Panu prstenu a dalsi fantazijni literatury. Pri moji vyuce si v teto souvislosti, pod skupinovym tlakem trida jako celek uvedomuje tato fakta, nekteri jedinci, predevsim divky jsou evidentne smutne a otevrene priznavaji, ze jim tim beru Kopcema a Vevercaka, ktere povazovali za skutecne, kdysi zijici a dolozene postavy. Tady plati vse, co jsem rikal jinde, predkladani takove fikce je pro deti velmi emotivni zalezitost, s hrdiny se snadno stotozni a cely pribeh prijmou z mnoha duvodu jako realny. Je pak soucasti jejich osobni mytologie a vedomostni skladby. A brani takovou mytologii velmi podobne jako viru.

Urcitym naprosto nevhodnym nastrelem je doporucovani teto literatury ze strany skolstvi (napr. V ucebnicich dejepisu). Napriklad docent Popelka z katedry prehistorie Karlovy university v Praze v jedne z ucebnic vysle relativne nedavno, take doporucil ,, Lovce mamutu "jako zdroj informaci o zivote lidi v paleolitu. Napriklad Jiri Svoboda, ani ja, bychom takove doporuceni nikdy nedali. Navic jsem uz pred nekolika lety poslal dokonce zadost na ministerstvo skolstvi, aby se statut knihy Eduarda Storcha ,, Lovci mamutu "presetril, protoze je prilis zastarala a dnes je kontraproduktivni.

V reale je situace komplikovanejsi, protoze doktor Popelka si je na jedne strane vedom zastaralosti Storchovy publikace, na druhe strane, kdyby ji zcela odmitnul, nikdo by u nas nejakou epochu lovcu mamutu uz vubec neznal, starickou publikaci je totiz dnes nesmirne slozite cimkoli jinym nahradit . Nahrazeni jinym literarnim dilem je dnes neucinne, protoze knihy jsou vydavany v stokrat mensim nakladu, nez pred patnacti roky, protoze se dnes knihy zdaleka tolik nectou. Bylo by treba televize, filmu nebo pocitacove hry. Sice muzea maji za ukol a povinnost predkladat lidem nove poznatky a to take delaji, ale svym institucionalnim pristupem nikdy nedokazaly nabidnout verejnosti stejne sugestivni, prijatelny a emotivni material jako Storch s Burianem. Doktor Popelka by tak uplnym odmitnutim ,, Lovcu mamutu "mohl totiz dnes udelat vice skody nez uzitku.

Vysokoskolske vzdelani neznamena automaticky vyvoj k lepsimu. I seznamovani s paleolitem zde neni casove dostatecne a nedeje se na nepopsanem papire, ale v predpojatem prostredi realne spolecenske situace. Takze student prijima dane informace pres urcity informacni filtr a rada vysokoskolsky vzdelanych archeologu bez dostatecneho rozhledu socialne-kulturni antropologie a psychologie velmi casto podhodnocuje paleoetnika a snazi se jim nekriticky prisoudit jednoduchoucke, nekomplikovane a prisne vymezene role ,, rohozky pred opravdovym domem ". Kriticke hodnoceni , jako napriklad vymezeni urcite sire moznosti zcela chybi. Prekvapive jsem sledoval u rady ,, absolventu archeologie "jakesi silenstvi a posedlost odvolavat se na soukrome predstavy domnelych autorit. O kriticky pohled na takove predstavy se tito vysokoskolaci nestarali. Naopak vse, co takove predstavy nereprezentovalo povazovali za zcela pomylene (reakce se podobaly klasickemu vysinuti, od zvysene pozornosti k zesmesnovani).

Velice kladny pristup ke kritickemu hodnoceni paleolitickych materialu jsem zjistil u nekterych ,, absolventu antropologie a archeologie ", kteri alespon nejaky cas, (predevsim behem diplomove prace) zpracovavali paleolit. Obzvlaste jsem registroval vice otevrenosti i ke komplikovanemu kritickemu pristupu u absolventu antropologie, kteri, jak se mne jevilo, si byli schopni snadno uvedomit i zavazny psychologicky rozmer dane oblasti, presto, ze jej spise jen tusili, protoze jejich znalosti psychologie byly prilis kuse a povrchni.

Rekonstrukcni paleoetnologie je prave vedou, ktera sve vysledky miri k verejnosti a prace na typickych symbolech pro urcita obdobi, nebo literarni ci obrazova prace patri k zakladnim trvalym ukolum vyplyvajici z jeji podstaty.

Zaverecna vyhodnoceni

V pripade rozboru kultury gravettienu pomoci pohledu pres personu je predevsim nutne vyloucit, ze by bylo mozne gravettien hodnotit jako nejakou upadkovou a ubohou kulturu. Sosky zen nezobrazuji vychrtle stradajici postavy. Sosky ani nejsou koncipovane v ustrasenych pozach, nemaji rozcuchane nebo slepene vlasy a nebo jinak neupravene vlasy, nedokladuji cetne jizvy, kdy je prepadl tam medved, tu lev, tam zase vlk. Na povrchu sosek nevidime zadne znazorneni srsti ani chlupate hrudi nohou nebo rukou. Na krku nemaji zadne nahrdelniky ze zubu, ani nemaji pres boky nebo pres jedno rameno naznaceny cary kuze nebo kozesin a to ani v pripade figurek z Malty a Burete. Dokonce na sobe nemaji ani jen jakesi odbyte a vselijak skarede sik sak rozvesene kanicky a reminky.

Negace znaku primitivismu. Proto nelze tyto sosky povazovat v zadnem pripade za doklad nejake evolicionalisticke kulturni teorie popisujicich ubohe stradajici trpici a hadrarsky zanedbane predky a takove spekulace se musi na zaklade sosek razne odmitnout jako archeologickym materialem nepodlozene.

Negace znaku kulturniho upadku. Stejne tak sosky nedokladaji realnou upadkovou kulturu, kdy by byly lide na uteku, a uz by byly rezignovani, stresovani a otupely tak, ze by prestali dbat na svuj zevnejsek. Sem patri projevy jako spina, nemyti se v obliceji, nemyti rukou, ztrata zajmu o upravu vlasu o stav odevu, zmeni se i celkovy postoj a drzeni tela, popisuje se zmena vyrazu tvare, mizi usmevy, nekdy se popisuje, ze deti si hraji tise a zdrzenlive, atd. Strach, uzkost a deprese se meni na uzkost paralyzujici, ktera vyrazuje cloveka z normalniho zivota (Chronc Pavel, Uzkost a strach)

Negace znaku z nemoci. Stejne tak vylucuji na zaklade materialu zniceni populace nemocemi do stavu rezignace a nezajmu o zevnejsek.

Nahled na material a evolucni teorie. Uprednostnuji sledovani a vyhodnoceni v oblasti vytvarne, remeslne, konstrukcni a zpusobem znalosti a vyuzivani zdroju, s ohledem na mytologii, v souladu s pristupem C.G.Junga k definovani cloveka jako komplexu kultury, nabozenstvi a mytologie.

Proto pomijim tradicni sledovani inteligence nebo nejakeho organickeho nebo (tradicniho) kulturniho stupne evoluce, protoze je zde prilis velka pravdepodobnost skupinoveho, konvencniho a subjektivniho vykladu spojena s chybami informacniho filtruuz pri nastrelu pevneho boduuz samotnymi evolucnimi terminy a v pripade nesouladu s nekterymi materialy muze automaticky cele vyhodnoceni zhatit mechanismus nalhavani si, Zvlaste se tak vyhybam (Efektu modrookeho) tj.svevolne diskriminaci. (Celkovy vycet zkreslujicich psychologii sledovatelnych jevu je v zaverecne priloze publikace)

Teprve pokud by nebylo mozne jine vysvetleni v rozdilu jednotlivych kultur nez evolucni, pak by bylo mozne o nem uvazovat. V reale je historicky evolucionalisticky vyklad zmen kultur v case (z 19.stol) koncepcne vytvoren na zaklade zcela nedostatecnych materialu predevsim prave v oblasti paleolitu a navic pri naprosto specifickych spolecensko-filozofickych dobovych kontextech. Pri soucasnem hodnoceni je nutne zahrnout vsechen typovy archeologicky material a vyuzit jak napriklad psychologie, etologie, ekologie etnografie, ekologie tak koncepci z oblasti sociobiologie, ale i nove moderni nahledy na evoluci (nahly vyskyt a staze, geneticky drift, pulzujici evoluci apod.). Zatim je vsak mozne vylozit kulturni rozdily prave prostym vyctem moznych rovnocenych ruzne specializovanych spolecnosti s rozvojem podle principu nahodilosti (jak bylo pojednavano v predchozi kapitole). To patri do normalniho racionalniho postupu, protoze je to statisticky a racionalne ocekavane chovani, ze clovek (byt davny, ale biologicky identicky) se bude chovat zase jako clovek. Jiny postup by byl proste heuristicky.

Z hlediska psychologie je vlastne zajimave, ze dnes, kdy je v oblasti evoluce obecne uznavana teorie staze a nahleho vyskytu od americkeho propagatora Stephena Jay Goulda, ale tato jeho predstava, nebyva tak casto aplikovana i na kulturni razeni. To by pak melo vypadat jako mnozstvi podob vyctu moznosti, ktere se jako kultury mohou navzajem ovlivnovat menit, reagovat na vnejsi a vnitrni podnety. Gould ma rad, kdyz misto schodiste a zebricku od primitivniho k dokonalemu je nikoli mnoho stupinku, ale jak pise ker plny vedle sebe paralelnich ruznych novych druhu, ktere sice vesmes za cas zahynou ale delaji ve sve dobe tu plnost zivota (Goul, Pandin palec) . To v dobe, kdy se seznamuji s fascinujici teorii pulzujici evoluce, celkem tragikomicke, protoze jen se zvysuje ohromny naskok specializovanych vednich oboru pred vlastnim uvedenim techto teorii do praxe.

(Teorie pulzujici evoluce zahrnuje terminy jako druh, hybrid, superdruh. Spociva v modelu reakce zivocichu na vnejsi podminky, kdy druh nekdy rozmelni se v mnozstvi dalsich druhu v druhe, ktere se dale mezi sebou krizi a vytvareji nove a nove druhy, v opacne fazy se vsechny druhy mezi sebou intenzivne krizi a davaji vzniknout jedinnemu genetickemu proudu, ktery zahrnuje geny tech predchozich druhu - vznika takzvany superdruh.) (Tento princip pulzace lze velmi snadno prenest na kultury uz jenom tim, ze si vsimneme oznaceni multikulturni a kulturni specifikace. Stejne tak sledujeme kulturni a technologicke specifikace v paleolitickych kulturach stejne jako ohromne ??spolecne kulturni zazemi trvajici cele epochy a veky, ktere presto zcela nestagnuji.)

Myslim si, ze stejne tak se da tedy divat i na kultury, tedy jako na velky vycet paralelnich moznosti. A tyto paralelni moznosti v sobe zahrnuji jak stabilni kulturni formy se stabilnim ekologicko-spolecenskym modelem, tak opacne velmi promenlive kultury z nestabilnim ekologicko-spolecenskym modelem. Do prvni formy patri kultury, kdy nevznika prilis velke spolecenske napeti a i vyuzivani zdroju bezne prilis neprekracuje ekologicke moznosti urcitych vyuzivanych struktur. (Dokonce napriklad severoamericky aligator svym chovanim, kdy cisti odklizenim vetvi a klacku dno sveho jezirka, je ekologicky klicovym organismem, ktery meni prostredi tak, ze je stabilnejsi a uzivnejsi i pro dalsi druhy zivocichu, kterymi se zase zpetne aligator zivi.)Takze tento model chovani je dlouhodobe stabilni a vice je ovlivnovan az velkymi vnejsimi zmenami mene vnitrnimi a historickymi.

Naopak druha kategorie sloziteji hierarchizovanych kulturnich forem spolecnosti je charakterizovana mocenskou situaci, kdy mala cast lidi (mocenska elita) ovlada vetsi cast, ktera je pro ni vyuzivatelnym zdrojem. V takovych spolecnostech cerpani zdroju (lidskych i prirodnich) se odehrava az do uplneho, ??nebo takrka uplneho vycerpani dosavadniho zdroje (pak se zajistuji nove dalsi zdroje).

Takto je druha forma uz ve sve podstate vnitrne nestabilni a proto podleha zmenam. Lidske zdroje se vycerpavaji a nebo se pod vlastnim vnitrnim tlakem na obranu pred elitou preformovavaji a prirodni zdroje se vycerpavaji a musi se na novou situaci reagovat zmenou taktiky vlastniho chovani. Sledujeme tak vnejsi nestabilitu v oblasti promen zmen ekologickych vztahu, vyuzivani dalsich naslednych prirodnich zdroju a technologii, zmen stavu spolecnosti a subkultur obycejnych lidi au elity sledujeme materialni promeny a zmeny taktiky reagujici na zmeny ve zdrojich a vnejsi (i vnitrni) konkurenci se snahou udrzeni si zvlastniho elitniho postaveni a jeho rozsireni. Rychle zakladni zmeny jednoho typu kultury v druhy pod vnejsim tlakem popisuje a rozebira i Wilson (Wilson, 1978).

U elity vznika specifickamytologie ospravedlnujici jejich privilegia, a jina mytologie muze vznikat i ze strany ovladanych a to z mechanismu nalhavani si (Vznika mytologie vysvetlujici si ,, dulezitost "a ,, potrebnost" daneho stavu veci).

Pozorovatel registrujici rychle zmeny takove kultury muze mit opravdu dojem kulturni evoluce. Kulturnievolucevysvetluje relativne rychly sled zmen vsak plati omezene a v praxi v archeologii a v etnografii zde mame i takove kultury u nichz nedochazi k zadnym promenam a proste stagnujic prosperuji desetitisice let. Z pohledu kulturni evoluce pak tyto stagnujici kultury jsou ,, opozdene a vyvojove zaostale ". Z pohledu aplikovaneho gouldovskeho vyctu jsou naopak tyto kultury vyhovujici, jen jsou proste v ramci celkove pestrosti jine. Samozrejme, ze takova zrava a promenliva spolecnost, ktera potrebuje kvuli zdrojum zabrat uzemi stagnujici kultury rada uveri v kulturni evolucionalismus, ,, ... Protoze vlastne jen pomaha evolucnimu pokroku ".

Spolecensko-mytologicka konvence je pak obsazena v prostredi a tak napriklad v dejinach vytvarneho umeni student vi, ze je vytvarnik vzdy determinovan svoji dobou. Stejne je determinovan kazdy aspekt zivota a to i veda a v takove kulturni pozici je i vetsina soucasnych pozorovatelu a hodnotitelu paleolitu. Vymknout se znamena opustit konvenci, vetsinu, v Jungove slovniku - stado. Opustit stado je vsak slozity mechanismus a nese to jasna rizika. Zastavani konvence zase vede k evidentnimu ,, zasklivani "nekterych faktu, a odklonu od reality sveta. Muze byt ignorovano, odmitnuto (nebo i zakazano) velke mnozstvi odbornych materialu i celych oboru a vedeckych disciplin.

Muzeme u toho videt i vnejsi vizualni znamky projevu vnejsiho ukazneni se (prijeti spolecenske konvence), to je ve vystupovani a oblekani uziti prvku z arzenalu oficialni spolecenske uniformity, ktera je jako uniforma vojaka hajiciho a bojujiciho za danou spolecnost a za jeji tradicni hodnoty.

To znamena, ze takovy dany prehistorik je mimo kriticke hodnoceni, tj. uz mimo vedecke hodnoceni a pouziva jen ty oblasti a ty prvky, ktere mu pomahaji upevnovat a hajit a branit hodnoty jeho spolecnosti spojene s danou zivou mytologii (i novodobou mytologii) jez je identicka z virou. Lze tedy registrovat obranu hodnot v oblasti viry, spolecnosti a civilizace. Podle Junga je nutnosti pri posuzovani ruznych kultur dostat se mimo bezne videni Evropana a Americana a ty videt vlastni kulturu jako kulturu bileho muze. Posuzovat kultury z pozice evropske kultury znamena silne subjektivni zkresleni (kulturni zastineni). Takove tendencni nazirani vidime predevsim v anglofonnich oblastech se specifickou silnou kolonialni tradici a hodnotami. Zde muze byt prace v celem spektru materialu a oboru, ktera se snazi jen o naznak nestranneho posuzovani jinych paleoetnik oznacovana jako projev spolecenske a individualni slabosti.

Dnes uz je docela bezne, ze rada vzdelanych Evropanu s rozhledem se dovede na svoji kulturu podivat zvenci. Je samozrejmosti, ze pak tito vidi naprosto nespravne a kostnate vyhodnocene materialy svych ponekud spolecensky upjatych kolegu. A tak citi potrebu branit paleoetnika. Prave jednoduche deleni na my a oni (ktereho si v lidskem chovani vsima i Wilson) napriklad u moderniho cloveka a archaickeho cloveka, ale iu detailu vizaze, my ucesani, mladopaleoliticti lide rozcuchani, stupnuji iracionalni hodnoceni, ktere v pripade posuzovani neandrtalcu vedlo do absurdnich rozmeru , takze proti konvencnimu loajalne spolecenskemu proudu, se zvedla vlna odporu dokonce ve forme zalozeni konkretni spolecnosti na obranu neandrtalcu.

Je absurditou dnes zastavat nebo ucastnit se techto sporu, protoze jde predevsim o pranici o pacienta, ktery uz mezi tim zemrel. Z pozice kritickeho pohledu na kulturni evoluci jsme prece osvobozeni pouzivat nepresne a zavadejici evolucni terminy jako ,, Primitivni a vyspely ", Kdyz v samotne evolucni paleontologii se vzhledem k odklonu od gradualisticke evolucni teorie od nich opousti (Vaclav Petr,). Asi posledni dozivajici bastou nejake postupne evoluce vubec je prave vyklad zmen kultur a ten je take casteji a casteji kritizovan a zpochybnovan (napriklad je zpochybnovan rozvoj, pokrok a prinos v oblasti spolecenskeho postaveni jednotlivce, zen, deti, ale taktez zpochybnovan udajny narust volneho casu i kvality stravy u prechodu od lovce k zemedelci).

Pro laika je nepochopitelne, co se tady odehrava za spor, a chtel by ho videt nazorne tak, aby mu rozumel. Pouziji nazorny priklad.

Jedna se o diagnozu pacienta vyslovenou na dalku nekym, kdo pacienta poradne nevidel a jeste v te dobe ani nebyl lekarem. Ovsem je to tak davno, ze uz je v tradici lekarstvi, ktere mezi tim vzniklo, ze diagnoza znela tak a tak a rada lekaru na ni trva, protoze ji berou jako soucast existence lekarstvi.

A jini lekari rikaji ... ,, Dnes jsme kvalifikovani lekari s radou diagnostickych metodik, pojdme a toho davneho pacienta jimi zkoumejme, mame ho tu uz tak blizko, jak nikdo pred nami nikdy nemel ".A ti druzi rikaji ..."Ne ne! Co to delate? Vy podryvate zaklady toho na cem nase lekarstvi stoji, na puvodni diagnoze se musi trvat". A aby vypadali jako moderni lekari, delaji jen nektere dilci vysetreni davneho pacienta, ktere by mohly podporit davnou zastaralou diagnozu.

Sledovanim gravettienskeho materialu a sledovanim unikatne vysoke urovne nekdejsi spolecnosti (typu samovyroby) takova predstava paralelniho razeni alespon u srovnatelnych kultur je nejschudnejsi. Gravettien rozhodne nepatri do toho spektra kultur, ktere bezne presaznou a nezvratnou merou hierarchizuji spolecnost do obludnych rozmeru, kdy vetsina ztraci svobodu a moznost cerpat ze surovinovych zdroju. I kdyz je nektery ojedinely archeologicky material uz za hranici obycejneho individualniho remesla (Sungir) je tak mnozstvim nikoli vytvarnym zpracovanim.

Po vytvarne strance musime registrovat, ze vsechny artefakty jsou remeslem samovyroby pro sebe sama a pro sobe rovne. Neexistuje zde pres veskerou umelecky spickovou uroven takovy vyrobek, ktery by mel takovy dizajn a ornamentalni zdobeni, ktere by napaditosti a naprosto presnou jakoby strojovou geometrickou pravidelnosti bylo jakoby zcela z chladneho a neziveho jineho sveta od specializovaneho remeslnika. Chybi zde takove umeni, ktere by vyrazelo primo dech z meritka ze strany a urovne remeslnych samovyrobcu a vytycovalo tak specifickou personu hierarchicky vysoce postaveneho jedince, ktery ma moc nad ostatnimi a vlastni lidske i surovinove zdroje nebo pristup k nim. A navic ma takova hierarchicka spicka o sobe neracionalni mineni dusledkem vyrovnani se z neprirozenym postavenim tak, ze buduje vlastni mytologii (napr. Ono zname ,, Z Bozi vule kral "), Kdy se pridruzuje mechanismus svevolne diskriminace (efektu modrookeho) (napriklad v take ve stejne barve ,, modra krev "). To je charakteristicke u mnohych holocennich kultur at primarne u skutecnych vysoce postavenych osob, nebo sekundarne, kdy je jejich persona nebo spise jen jeji prvky jsou napodobovany ostatnimi, podle specifickeho poradi spolecenskeho spektra. Gravettiensky a vubec paleoliticky material i pri geometrizaci zustava stale umelecky obycejne lidsky a prirozeny, nikdy neodvrhe urcitou disproporcnost a asymetrii.

Archeologicky material gravettienu, pres to, ze je zoufale omezen na dochovatelny material je velmi transparentni, ma stesti, ze zazil minimum geologickych promen, ze nebyl vzdy vystavovan primym vlivum v pude chemicky a mechanicky aktivnich mistech, a ze klimaticke podminky a kulturni podminky nekterych stanic vytvorily pasti na radu drobnych predmetu, ktere se tak dostaly az k nam.

Na otazku proc je gravettien natolik odlisny od stredniho a stareho paleolitu po strance umeleckych predmetu se da zase odpovedet gouldovskym vyctem rozmanitosti. Nemuzeme prece hned kricet, ze jsou lide stredniho a stareho paleolitu nejak omezeni a retardovani a na nizsi, protoze od nich nezname sosky a kresby, vzdyt kolik lidi se dnes povazuje se za velmi inteligentni a velmi lidske, uspesne a vubec majici o sobe vysoke mineni a pritom ani nekresli, ani nemaluji a ani nevytvareji skulptury ci plastiky. Spis bych se priklanel k predstave, ktera vychazi principialne ze zakladni prace od Zikmunda Freuda, kdy se jedinec ve spolecnosti vyrovnava umenim s negativnimi vlivy, ktere na neho omezeni, ktere vyplyva z existence a pusobeni ostatnich lidi ve spolecnosti ma. Vytvarna prace muze byt tedy jako jakasi terapie, u nekterych jedincu maji-li prostorovou predstavivost muze byt (spolu s hypertrofickou tvorivosti a hypertrofickym shromazdovanim) urcitou posedlosti a tito jedinci mohou nastolit v kulture urcitou novou normu az urcity novy spolecny ritual. Ale to je jen jedna z mnoha moznosti. Spolecne snizovani takoveho napeti se d ale snadneji vyjadrit, vypravenim, povidanim si, fyzickym kontaktem, zpivanim a tancem (coz stale muze i tak byt vysvetleno hypertrofiemi chovani).

Pritom je spousta veci ve vytvarne oblasti absolutne archeologicky nezachytitelnych, ale na jine se mozna divame a nevidime v nich vytvarne umeni, protoze to v urcitych pripadech bez urcite umele nebo predchozi skutecnosti proste neni ani mozne (jev Pigmalion). Lide se proste vyrovnavaji z napeti vznikle spolecnym souzitim v oblasti velkeho mozneho kulturniho vyctu i dnes se najdou lide iu prirodnich narodu, ktere se jen zdobi a zdobi svoje artefakty, ale nevytvareji dochovatelne sosky a obrazy a etnografove s nimi normalne mluvi smeji se prateli se a nenapadne je vykazovat je mezi nejake pod nebo pred nebo staro.

Mame stesti, ze gravettienska mytologie a kultura dovolovala a dokazala zpracovavat kosti a slonovinu kamen a hlinu, zobrazovat zvireci a lidske figury a byla otevrena celemu spektru materialu. Neni jine archeologicky tak transparentni paleoliticke kultury a tak gravettien se pro nas stava branou, predpokladem a podminkou k pochopeni a studovani dalsiho paleolitu a zakladnim materialem pro studium a zpracovani rekonstrukcni paleoetnologii.




Poznamka vubec ne na okraj | Kriticky pristup a srovnavaci psychologie a etologie | NEPRIMA PERSONA | Souvislost mezi neprimou a primou personou v etologickem materialu | Souvislost mezi neprimou personou a primou personou v archeologickem materialu | Male objekty | Atributy-predmety naznacujici roly ve spolecnosti | Ive objekty | Velke prostorove objekty a situace jako neprima persona | Zaver |

© um.co.ua -