├ţŰţÔÝÓ

Persona a sociobiologie

  1. áDas Personal einer Firma.
  2. áIn this text the author presents a personalized view of what has happened in the first decades of modern computers in American education.
  3. áINTERPERSONAL COMMUNICATION
  4. áInterpersonal communication is contextual.
  5. áJungova persona aplikovana pro gravettien a stredni fazi mladeho paleolitu v konfrontaci se sociobiologickym pohledem Edwarda O. Wilsona.
  6. áNEPRIMA PERSONA
  7. áPersona - archeologie a paleoetnologie

Z oblasti sociolobiologie je venovana celou dobu v teto praci pozornost Wilsonove koncepci cloveka jako tvora jehoz specificke chovani je odvozeno od jeho specificke lidske geneticke vybavy. At primo nebo neprimo je vysledkem urcity spolecny soubor zakladniho lidskeho chovani, Wilson upozornuje, ze takovy soubor nasel v etnografickem materialu antropolog Murdock (Wilson, 1978). Z onoho Murdockova souboru se do vizualni persony promitaji predevsim tyto typy chovani - Dekorativni umeni, etika, etiketa, folklor, gesta, hygiena, kouzla, tkani, ucesy, vychova k cistote, zdobeni tela.áDohromady s Gouldovym nahlym vyskytem a stazi co by zatim nejsolidnejsi evolucni teorii muzeme bez obav zaradit gravettience do etnika na ktere se Murdockuv seznam take vztahuje a to vse je navic podporeno i archeologickym materialem.

Zvykem (etiketou) Gravettiencu jsou ucesy, Ale take zde najdeme dekorativni umeniáuzite pri zdobeni telaáa to jak na soskach, tak i v hrobech.

Opakovani dekorativnich zdobnych pasku na velke rozloze a Evropy naznacuje takrka stejne folklorniáprvky, stejne je to s mytologii opacne orientovaneho muze vuci zene za jejich pevneho vzajemneho spojeni. Textiluájsme se zesiroka venovali ve velke samostatne kapitole.

Rec tel sosek-jejich gestaájsou vymezena folklorem, ale i tak registrujeme sklonene hlavy zjemnujici nahost sosek, jindy vidime stihly dlouhy krk a hrde narovnanou hlavou a samotne gesto gravettienskeho dustojneho postoje prijdeme vzdy, kdyz tyto sosky srovname se soskami nasledujiciho obdobi kultury magdalenienu. Navic razeni sosek muze a zeny s jejich propletanim je evidentnim gestem, ktere je jako gesto chapano bez odporu vsemi prehistoriky prave v trojhrobu z Dolnich Vestonic.

Starost o cistotu a hygienuásem muzeme pricist z oblasti etologie savcu, navic lze urcite udelat umely model starosti o lysou kuzi socialniho tvora, ktera jeste navic vylucuje spousty skodlivin, protoze funguje se svymi potnimi zlazy jako dalsi cast ledvin. Tady se obcas vyskytnou poznamky o prirozene libosti a nelibosti kolem starosti o lidskou kuzi a je mozne patrat po techto udajich dal, mohou se take primeji opirat na nejake geneticke programy.

I kdybychom meli pochybnosti o sociobiologii nebo o Gouldove stazi (relativni stabilizaci morfologie a etologie zivocisneho druhu) pro cloveka v gravettienu a staveli se k nim kriticky, samotny rozbor archeologickeho materialu kolem vizualni persony se vubec nedostal do sporu z obema teoriemi. Naopak se domnivam, ze rozbor genetickeho materialu cloveka, ale i lidoopu povede k nalezeni urcitych genu, ktere at primo nebo neprimo budou mit na svedomi prave uvadene spolecne zpusoby chovani. Nemusi je primo a presne vytvaret, ale spis je budou limitovat. A domnivam se, ze napriklad starost o kuzi (na zaklade libosti a nelibosti) a dalsi shodne typy chovani lidi a pribuznych tvoru bude mit identicky genovy zaklad. Pak ovsem nezbude absolutne zadny prostor pro spinave a rozcuchane ,, pracloveky ". Navic je mozne ze budeme moci v genetice porovnavat podminky pro vznik hypertorfickych chovani nekterych druhu lemciku a lidi. Domnivam se tedy, ze sociobiologie bude vstupovat do pohledu rekonstrukce s dukazy v rukou , tam kde je vlastne dnes jeste necekame, a ze opravdu chovani a vlastnosti, ktere dnes muzeme radit do oblasti teorie nulteho predka budou velice padne odsunuty rozvijejici se genetikou.

Hlavnim materialem prace o persone gravettienu ze strany sociobiologie byl pouzit material Eduarda Wilsona, stejne jako mnozi americti autori cituji spis americke autory nez evropske, take Wilson vychazi spis z koncepce roli v podani Ervinga Goffmana (Junga vubec neuvadi), coz je zase podobne videni persony , jen z jineho uhlu. A Wilson takovou predstavu persony v Goffmanove podani nekritizuje, ale naopak sam dal rozviji.

V publikaci ,, O lidske prirozenosti "ánajdeme u Wilsona radu materialu, kdy pocita s evolucnim procesem v kulture a soubeznym evolucnim procesem v biologicke podstate cloveka a tim se urcite dostava Wilson do urciteho tradicniho ,, vnitroamerickeho "sporu mezi behavioristy a eugeniky, kdy Wilson se zda byt na strane eugeniku a naopak Jung na strane behavioristu se svym zretelem nejen na cloveka a kulturu, ale i na mytologii jako na treti faktor, ktery se muze menit spolu s kulturou aniz by se musela nutne menit podstata cloveka.

Kdyz vsak ctete Wilsona pozorne zjistite, ze jej rozhodne nelze oznacit za zastance tvrde linie dokonce si prave on vsima kulturni promeny chovani a postaveni zeny a deti u Sanu-Kungu, pri zmene hospodarstvi, ktera se vlastne odehrava pred nasima ocima v minimalnim case. Wilson si tak sam odporuje, kdyz pricita modernim soucasnym lidem zmnenenou biologickou podstatu oproti paleoetnikum (i kdyz podle nej to nebude rozdil velky) myslim si, ze tyto nazory jsou u Wilsona determinovany dobou, v roce 1978 rozhodne neprobihal tak intenzivni vyzkum gravettienu jako o pouhych deset let pozdeji. Stejne je to i z materialy kolem Gouldovy staze, ty by take rozhodne pozmenili Wilsonovu pohotovost prirknout tak snadno vetsi geneticke rozdily v ramci jednoho druhu. A je docela normalni, ze ten, kdo primo nezna archeologicky material ma s predstavou prehistorie cloveka sve problemy a o automatickemu pricitani jungovskeho stinu paleoetnikum ani nemluve. Jak Zikmund Freud tak Carl Gustav Jung pripisovali davnym predkum vlastnosti uveznene v nasem stinu a vubec si toho nebyli vedomi, protoze tak cinili pod tlakem okoli. A kdyz se vratime v sirsim kontextu k Jungovi vidime u neho temata jako spolecne archetypalni chovani, spolecna archetypalni mytologie, vse vlastni lidem napric ruznymi kulturami, bez moznosti vzajemneho predavani informaci. Oba vyznamni myslitele se podle stredoevropskych meritek radi do svobodomysnemu volnomyslenkarskemu proudu renesancniho leonardovskeho typu.

Moje prace vlastne jen vzala zakladni myslenky a postrehy techto vedcu a aktualizovala je do podoby, kterou je mozno podporit prave i archeologickymi materialy. Jednoduse receno staci velmi malo, aby slo s danymi materialy velice dobre pracovat.

V posledni dobe se objevuje na internete kritika podilu genetiky na chovani cloveka a provazi ji snaha uplne zpochybnit sociobiologii a evolucni psychologii jako vedni discipliny. Kdyz se vsak podivame na popis chovani nektereho hmyzu napriklad geneticke pokusy s krizenim hmyzu, ktery podle genetickeho klice odstranuje nebo neodstranuje mrtve larvy z komurek, ci cteme-li Wilsonuv vycet chovani ,, inteligentnich "mravencu snadno musime souhlasit s nazorem na geneticky podminene chovani, tak jak je popisuje Wilson, kdyz mluvi o kutalejicich se kamenech v predem danych koridorech, ktere vsak nekdy casem maji na vyber do ktereho koryta prejit, protoze nektere koryta jsou sice hluboka, jina zato melka. Kdyby se spis dani kritikove venovali sirokospektralnimu mezioborovemu propojovani s ohledem na genetiku urcite by udelali lepe, protoze by meli spis jen urcite ramcove vyhrady, ktere by aktualizovali dane obory. Soucasna kritika je spise zajimava z pohledu psychologie, kdy v ni vidime dilo subjektivniho obrazu sveta, kulturniho zastineni z pohledu typicky americkeho bipolarniho a tradicniho sporu mezi vrozenym a naucenym. Cili se jedna o predvidatelne reakce emotivniho a spolecensky konvencniho materialu jen okrajove lezici u zobecnitelne kritiky.

Velice dulezita je i poznamka o dekorativnostiágravettienskeho umeni, jednak se dostavame jednou nohou do oblasti kunsthistorie a druhou do sociobiologie, coz slibuje zajimave vysledky. Vlastne tato oblast je zpracovavana v soucasnosti v ramci dopilovavani a aplikace teorie hypertroficke tvorivosti do oblasti lidskeho chovani (pripravovana publikace pro Antropark). Primatologove si vsimaji, ze soucasni lidoopy reaguji na rozmisteni urcitych predem danych vytvarnych prvku na pripravene pracovni plose a to s urcitym prukaznym smyslem pro kompozici. Samotna cara nebo zmet car je vsak vzdy chaoticka a motoricky nekoordinovana. Srovname-li jej z vejirkem ze Stranske skaly (?), Rovnobeznymi vrypy z Bilzingslebenu jakoz i z obdelnicku z teze lokality musime u mladeho evropskeho erekta konstatovat, ze se zde objevuje naprosto odlisny vytvarny projev a tim je geometrizace.

Pokud se budeme drzet sociobiologickeho pohledu, musime konstatovat, ze tvorivost u rady tvoru ma pro urcity rukopis konkretni geneticky zaklad a ze geometricke objekty vytvari uz napriklad i hmyz, napriklad to jsou ony zname sestiuhelnikove komurky vcel. Jestli je tento predpoklad spravny je vedle hypertroficke tvorivosti mezi lidoopy a lidmi dalsi podstatny geneticky rozdil.

Jednoduse receno bylo by marne ocekavat u lidoopa geometrizaci a tedy to, co povazujeme za dekoratizaci, protoze jejich rukopis postrada smysl pro velmi pravidelne cary a prvky, protoze nemaji pro takovou cinnost organicky podklad CNS, ktera jej nema, protoze bez urciteho konkretniho genu nebo genove skladby nemuze tento organicky podklad ani vzniknout.

Opacne, pokud erekti vytvareli geometricke vytvarne prvky, pak toto chovani melo takovy organicky i geneticky zaklad, ktery to umoznoval a zaroven vymezoval (determinoval). Tudiz vedle nej nemohlo existovat uz jine chovani a dane chovani se navic muselo se promitat do dalsi tvorive a hypertroficky tvorive cinnosti. A jestli se takto bavime o erektech a mame pritom v rukou jen nekolik takovych artefaktu o to jasneji a nazorneji bychom meli chapat tutez situaci u gravettienskych sapientu. Napriklad geometrizaci venusi, geometrizaci ozdob na venusich, geometrickou podstatu ozdob odevu ze Sungiru, Moravy, Italie atd. Tato geometrizace se uplatnuje jako zakladni klic typicky lidskeho vzorce chovani a plati plosne. Proto odbyte a hrube vyrobky patri do vyjimecne oblasti spotrebniho zbozi nebo produkce poznamenane paralyzujici uzkosti, individualni nesikovnosti, prudke emoce, depresi ci nemoci. Kdyz tedy nekdo provede takzvanou ,, rekonstrukci "kde jsou odbyte hrube vyrobky jako obydli, plavidla, odevy a prostredky k preprave je jeho predstava uz nesmlouvave mimo koridor mozneho, ??protoze takova produkce nebude zrejme zapadat do genetickeho programu pro tvary vytvarenych predmetu u Homo sapiens sapiens ci uz i Homo erectus. Pochopitelne, ze geometrizace teto nadmerne tvorivosti automaticky produkuje vytvory, ktere se mezi jinym stavaji i symboly.

Kdyz jsme u genetickeho programu moderniho cloveka, je zajimava poznamka Roseline Davido (Davido1998) o tom, ze i nevidome deti sahaji po kresleni a malovani, avsak bez zrakove interakce ztraci o tuto oblast vyjadreni se zajem. Davido naznacuje, ze je snaha kreslit a kreslenim se vyjadrovat u deti prirozena. Dnes, kdyz jsem se svym sestiletym synem prolezal ruzna zapovezena zakouti prirody v nasem meste nasli jsme i nekolik ,, bunkru ", ktere deti samy zcela spontalne vytvareji bez vedeni dospelych. Tyto bunkry jsou jak pozemni tak nadzemni, nektere maji jen jednoduche oblozeni s klacku , jine i strechu. Tehoz si vsimal i Martin Oliva, ktery take povazuje takove chovani jako predprogramovane a pro cloveka v urcitem veku charakteristicke. Je mozne, ze vybava geneticky danych programu jedince pro chovani a zajem v urcitych oblastech nemusi vest jen k cily nejake dovednosti rozvinute v dospelosti, ale uz muze byt mistrne rozvinuta podstatne drive, jako napriklad rec. Ale take nektera dovednost muze slouzit jen diteti jako psychicka kompenzace av dospelem veku muze mizet nebo metamorfovat. To by mohl byt pripad kresby a malby, ktere jsou vlastni detem a postupem casu o tuto cinnost ztraci jedinci zajem. Zustava vsak dovednost a schopnost vytvarne tvorit, ktera se promita do zkraslovani sama sebe a urcitych predmetu. To by mohl byt pripad persony, kdy u deti spis vidime zajem o kresbu a malbu, nikoli o svuj zjev a proti tomu postupne jak mizi zajem o kresbu a malbu narusta zajem o svuj zevnejsek. Je tedy mozne zkoumat, ze vytvarne a remeslne zpracovana vizualni persona jedince ma mozna nejakou pevnejsi a konkretnejsi biologickou zakladnu.

Poznamka k sociobiologii:áSpecifickym pohledem autora je pohled na jednotlive obory skrze dalsi obory a sledovani procesu zobecnovani. Chape praci E.O.Wilsona a jeho snahu jako vysvetlovani lidskeho chovani (predevsim kolem socialniho chovani) jeho biologickym (genetickym) zakladem. Autor nevidi nebetycnou propast mezi chovanim a schopnostmi zvirat a priklani se take k Janu Jelinkovi, ktery kulturu chape jako predavani informaci negenetickou cestou -napodobou a ucenim. Stejne jako Jan Jelinek oznacuje takove chovani za kulturni a na kulturu pohlizi, stejne jako Jan Jelinek jako na neco, co neni vlastni jen cloveku (a rozdil vidi predevsim v objemu nikoli v principu). Proto propojuje velmi snadno Goulda a jeho nahly vyskyt druhu se srovnavaci psychologii a rozdil, ktery zustava mezi lidskym a ,, zvirecim "chovanim vysvetluje pomoci teorie hypertroficke tvorivosti. Hypertrofickou tvorivost, ktera velmi snadno vysvetluje prave zmnozeni a zvrstveni tvorivosti a jednani a chovani cloveka uz z obecneho pohledu je snadno vysvetlitelna drobnym jevem na zaklade zmen kolem neurotransmiteru. Jednou z moznosti je sentitizace, kdy ma organismus na urcite neurochemicke reakce a latky jakousi alergii - precitlivelost. Pak reakce kolem potreby urcite hladiny neurotransmiteru a zachazeni s nimi muze vest k potrebe je vyrabet. Takova vyroba neurotransmiteru je vazana bud umelym prisunem techto latek, nebo naopak prirozenou produkci organismu v pripade cinnosti (tvorivosti). Vysledkem teto teorie je moznost akceptovat vysledky srovnavaci psychologie a etologie, ktere ukazuji v chovani cloveka a mnoha jinych tvoru radu identickych znaku a nikoli zasadnich rozdilu. Samo socialni chovani je tedy podle teorie hypertroficke tvorivosti vygenerovane procesy tvorivosti do slozitych podob ale v podstate se stale jedna o totez chovani jako u rady ostatnich socialnich tvoru. Autor akceptuje vysledky a pozorovani z oblasti srovnavaci psychologie a etologie a identicke projevy chovani jako u lidi nepovazuje za nemozne. Schopnosti mnohych zvirat jsou identicke nebo podobne a cteme-li publikaci Frankove a Bicika pozorne musime si uvedomit, ze rozdilnost mezi zviraty a lidmi je nesporna predevsim v kvantite-objemu urcitych druhu chovani (symboly, vymena informaci, rec, vedomi, sebeuvedomeni a podobne) . Musime take registrovat, ze mnohe kategorie rozdilu mezi zviraty a lidmi jako vedomi a vyssi vedomi byly utvoreny umele a nevyplyvaji z pozorovani a odrazeji spise mytologie a spolecensko-kulturni normy nikoli vsak realnou kriticky zpracovanou realnou situaci. Dokonce zjistujeme, ze nektere oblasti nejsou dost dobre zmapovane dodnes a jine prinasi zmapovane daleko drive televize nebo ustni sdeleni, tech kteri se osobne setkali s urcitymi zviraty, ktere se chovali tak jak nemeli ,, hricky prirody "(napr. Zako sedy, ktery uzival slova tak, ze bylo jasne ze si je velmi dobre vedom jejich vyznamu v prvni polovine 80 let u nas.) Je nutne se mozna divat na svet zvirat uplne opacne pres arovavaci psychologii a to mozna jenom diky tomu, ze otocime hodnotovy zebricek a senzitizaci a habituaci dame do popredi jako jedny z nejdulezitejsich, ne-oli hlavni kriteria chovani. Urcite druhy chovani se nemohou proste u vetsiny zivocichu uplatnit, nebo uplatnit v takove mire, protoze je takove chovani prekryto habituaci. Senzitizace a habituace jsou dva protichudne veledulezite aktivacni systemy v chovani jedincu ruzne podle druhu i individualit. Bavime se ztotiz o tom, ze jevsemu chovani nadrizeny system, zda vubec dojde k nejake reakci a jak silna tato reakce bude. Opacne pokud tyto systemy pomineme vyjde nam, ze je nekdo hloupy, ale ve skutecnosti jsme jej ani nedonutili premyslet. Proste jej nedonutime k dane aktivite. Oba systemy maji vsak adaptacni charakter a oba jsou rovnocene, jeden znamena aktivitu s rizikem mrhani zasob energie a moznosti byt napadny pro predatory nebo negativne ovlivnit zivotni prostredi a druhy vsazi na jistotu nenapadnosti, setreni zasob a neposkozovani okolniho prostredi. Zkusenosti a opravdove mistrovstvi muze rozvijet jen senzitizace a naopak habituace znamena utlumeni aktivity organismu. Inteligence tak zustava mimo hriste, pokud se napriklad u simpanze resi ukol nau urcity casove kratky limit. Po velmi kratke dobe nastupuje u lidoopu habituace a jedinec o ukol ztraci zajem. Habituace je adaptacni dulezite opatreni snad jedno z nejdulezitejsich. Jedna se o samotne preziti. Resi se zde uspora a hospodareni s energii. Presprilisna aktivita-aktivita bez omezeni je neekonomicka. Neuspech pri hledani potravy na urcitem miste u ptaku vede k nezajmu o toto misto a popoleti aby zkoumaly jinou lokalitu. Tim se zamezi takove aktivite, ktera by nedokazala vyvazit energeticke ztraty. Sledujeme i souvislost aktivity a zazivani. Sledujeme plazi setrici energii, Sledujeme bylozravce, kteri musi konzumovat dele nez masozravci a dlouho travit. Tady dava logiku zmena potravy u lidi a lidoopu. Aktivita a delka pozornosti jsou primo umerne systemum traveni. Mame zde take vliv hormonu na aktivitu a sledujeme ji napriklad pri srovnani samecku a samic leguanu. Samci jsou daleko aktivnejsi nez samicky. Habituace znamena byt nenapadny a diky tomu ujit pozornosti predatoru. Aktivita je riskantni.

Tento pohled vysvetluje, proc je treba zcela odmitnout caste konvencni porovnani, ze je nejake zvire inteligencne ci rozumove nebo schopnostne na urovni dvou, tri, nebo ctyrleteho ditete. Diky systemum vyuziti predevsim habituace a setreni se senzitizaci mohou zvirata v prirode prezivat. Snizuji pravdepodobnost konfliktu a teprve pri jejich reseni pouzivaji inteligenci. Proto mohou nejen sami prezit, ale i odchovavat mlade. Jina je situace u schopnostmi stejneho ditete. To nemuze v prirode prezit, je velmi otevrene senzitizaci a dostava se tak do rady problemu, ktere brzy nestiha resit. Cili celkova koncepce takoveho porovnani je uz sama kvantitativne i principialne neporovnatelna.

Porad se tak nejak dostavame k tomu, ze pokud chceme pochopit davne lidi musime predne pochopit sami sebe a pracovat s nepredpojatymi informacemi, podklady a poznanimi. To je v rekonstrukcni paleoetnologii jeden ze zakladnich problemu. kdy musime odlisovat fakta od konvenci ci sugestivne nebo autoritativne predlozenych, obecne prijimanych spekulaci. Na druhe strane vzdy, kdyz narazime na nejaky takovy problem muze si byt clovek jist, ze tou dobou uz nekde jinde nekdo jiny resi stejny problem a dojde ke stejnym vysledkum. Pri dalsim vydani se proste muze napsat porovnej a pripsat citace.

Z tohoto pohledu j mozne se na personu tak jak ji sledujeme v gravettienu se divat jako na obecnou zakladni adaptaci stejnou jako vsude u ostatnich zvirat, ktera je zde jen hypertrofovana tvorivosti. Nejde o samostatne povidani, odtrzene nebo jen naznacene u zvirat. Vizualni persona je tedy predevsim velmi konkretnim a zakladnim vizualnim komunikacnim prostredkem, odrazejicim lidske specifikace.

Spolecnym znakem pohledu zcela jinak koncipovanych, co se tyce odstupu cloveka od ostatnich zivocichu, jsou urcite spolecne mytologickeárysy. Je to vira ve vyjimecnost cloveka, podstatny nesoumeritelny rozdil dusevni nebo i fyzicky a vira ve vyjimecnost a jedinecnost mechanismu nabyti takovych vyjimecnych schopnosti. Podivame-li se historicky na tento princip vidime jeho nastup v dobe zemedelskych kultur a jeho pokracovani trva dodnes. At je to vira v dusi, Kterou ma clovek nikoli zvire, at je to anticky predkrestansky svet nebo pozdejsi krestansky svet. Nebo vira v svatou praci, Ktera polidstila opici. Vira v praci, ktera je praci jen tehdy, je-li navysost uvedomela, podporena myslenim, Ktere je vsak kupodivu jen a jen, jak jinak - zadne jine nez lidske. Oc je jina vira v zazrak kulturyájez vyprodukovala,, Symbol "á- Ve vesmiru ojedinely nastroj lidstvi. A nebo vira v neustale rostouci mozek, Jehoz zvetsovani sebou prinasi nevyslovnou a zcela nesrovnatelnou inteligenci, Jez miri ke hvezdam. Snadno rozlisime, ze spolecnym znakem techto napadu je vyjimecnost cloveka a vyjimecnost a jedinecnost mechanismu jeho vyberu. Je to az archetypalni pribeh plnohodnotne mytologie, mytologie spolecensky tak vyhovujici, ze snadno jedna mytologie muze nahradit druhou, protoze spolecensky-hodnotove jsou v podstate identicke a nepusobi sami o sobe zadny vetsi prevrat.

V oblastech naseho zkoumani narazime casto na kriteria, ktera jsou z pohledu techto mytologii predem dana a v ramci nich je ocekavano, ze budeme hodnotit a popisovat sledovane skutecnosti predem ocekavanym zpusobem. Takovou ukazkou rozpoznani takoveho spolecenskeho tlaku a ocekavani a zaroven revolty a prime a odvazne odpovedi je clanek v knize Frankove a Bicika v kapitole ,, Vedomi jako proces sebeuvedomovani a koncepce vedomi ", kde autori cituji OAKLEYE ,, Zvirata si jsou vedoma svych aktivit i jejich dusledku, uceni. Jednoduche vedomi je u vsech zivocichu od protozoi vyse, a je pritomno v nervove soustave tech zvirat, ktera ji maji. Rozdily v bazalnim uceni jsou vice kvantitativni nez kvalitativni povahy. Vyssi forma vedomi - ,, Consciousness "se vytvorila ve fylogenezi u vyssich plazu, ptaku a savcu ... "áAutori zaverem dodavaji: ,, ... Badatele, kteri se chteji priblizit pochopeni vedomi u zvirat ukazuji, ze vedomi neni nic mystickeho, a priori nepoznatelneho a vubec podezreleho ... Mnoho z kritik a neporozumeni by bylo mozne odstranit, kdyby bylo mozne podat vycerpavajici definici vedomi . Prijimani nebo odmitani existence vedomi u zvirat zalezi na jeho definici. Ta muze jiz predem vyloucit existenci u zvirat. Griffin (1986) v souvislosti s uvahami o komunikaci zvirat rika: Vyjdeme-li z predpokladu, ze zvirata jsou nemyslici, geneticky naprogramovani roboti, potom jejich komunikace nemuze dat dukaz vedomeho mysleni. Proto je dulezitejsi, nez predem definovat vedomi, zkoumat, jakymi mechanismy realizuje zivocich sve vztahy k prostredi, jak je efektivni jeho vymena informaci s prostredim, jake je uchovani integrity jeho psychicke (nervove) cinnosti ... " Dale autori dodavaji ... ,,Podobne je tomu s problemem vztahu vedomi a prozivani. I zde je mozne srovnani cloveka s jinymi zivocisnymi druhy. Jednim z argumentu proti vedomi u zvirat je, ze pouze clovek muze vypovidat o svych vnitrnich stavech. Avsak i zvire o nich dovede vypovidat. Je schopno referovat mnohymi prostredky neverbalni komunikace o svem strachu, bolesti, ocekavani, umyslu. Take jeho akusticke projevy odrazeji vnitrni stav a jsou dukazem toho, ze tyto stavy skutecne existuji. Zvire je schopno o nich komunikovat s dalsimi zivocisnymi druhy. "(Fr.Bicik, 1999, 181). Evidentne se spis dostavame do oblasti, ktera nam pripomene vezensky experiment ve Filadelfii, ci popreni v pripade rozporu vedomi, nebo zname poslouchani prikazu. Spolecensky vyhovujici novodobe mytologie jsou v soucasnosti jiste prekazkou objektivniho vyzkumu, na druhe strane se sama takova mytologie muze stat predmetem zajmu vyzkumu a byt tak rozebrana a prenesena do rise pohadek jaksi zevnitr.

Vylozene opacny pristup sledujeme u zastancu symbolickeho mysleni

Svoboda Cas lovcu, Milan Nakonecny Socialni psychologie

Psycholog Milan Nakonecny (Nakonecny 2004) uvadi v prikladech smeru v socialni psychologii odstavecek o sociobiologii. Je to starsi koncepce sociobiologie a mechanismu vzniku lidskeho chovani. Zakladni myslenky, ktere Nakonecny popisuje, stoji na velmi uzkostne a samojedine orientaci na gradualistickou koncepci evoluce s dopredu naplanovanou podminku, ze toto vsechno plati jen tehdy, je li lidske chovani vysledkem zivota s vytvarenim skupin a spolecenstvi. Kriticka poznamka:Obecne lze tomuto postupu lze vytknout nepropojitelnost se stazi a nahlym vyskytem a presprilisne ocekavani u naprosto jedinecneho evolucniho mechanismu, ktery jinde nema obdobi. Tj. je nestatisticky - mimo jakekoli statistiky. Ten kdo se priklani k takove heuristicke forme ojedineleho mechanismu, ktery vede k ojedinelemu zpusobu chovani je samozrejme mimo logicke mysleni. Obranou proti pripadne kritice je vira (odvozena od mytologie) ze se jedna o vyjimku proto, ze pred sebou mame zvlastni pripad - vrchol evoluce. A celkove se hleda duvod proc by mela byt cloveku udelena milost-vysada, ktera by jej dala na vrchol evoluce. Napriklad je to zvetsovani inteligence na zebricku evolucni stupnice (schodisti). Postupne zvetsovani mozku a podobne. Ale uz se nerika, ze evoluci si lze lepe predstavit jako spise keriky ktere tu a tam nahodou nejak pokracuji v jinem druhu a vlastni existence jednoho druhu je jen jednim z prutu bez moznosti rady vetsich zmen a prizpusobeni. U vetsiny druhu je jejich geneticky a fakticky zivot spise pribehem nez evoluci.áA neni ani jasne, zda ke vzniku noveho druhu napomohou ty sily a specifikace, ktere na bazi prirodniho vyberu dana forma daneho druhu ziskala. Nakonecny popisuje tento myslenkovy proud takto: ,, ... evoluce lidskeho chovani, ktera se uskutecnovala v souvislosti s vytvarenim skupin a spolecenstvi, jez lze pozorovat jiz u nekterych druhu zvirat, a vedla k takovym dulezitym zpusobum chovani, jako napr. altruismus. V urcite fazi vyustila evoluce lidskeho socialniho chovani, ktere vedlo ke vzniku mysleni a reci, k utvareni kultury, jejiz fungovani znamenalo vyznamny obrat v evoluci cloveka vubec: vliv biologicke dedicnosti byl doplnen ,, dedicnosti kulturni ", tj. Predavani historicky ziskanych znalosti, vlastnosti a zpusobu chovani z generace na generaci prostrednictvim socializace a institucoinalizovaneho vzdelavani. Spolu s tim probihal vyvoj lidske spolecnosti, jejich instituci a organizaci (etika, pravo, veda, technika, nabozenstvi, ale i obchod a ekonomika, vychova, manzelstvi a rodina atd.) . socialni zivot uskutecnujici se v urcitych socialnich svazcich je ostatne produktem evoluce au cloveka zprostredkoval prechod od prirodniho byti ke kulturnimu byti: ,, clovek je od prirody socialni bytosti a vytvari biosocialni jednotu "(Wuketits, 1997, s. 139) ... ... Socialne zijici druhy zvirat vsak nevytvareji spolecnost, nybrz jen urcite formy spolecenstvi, spolecnost je fenomen specificky lidsky, coz plyne jiz z jeho jedinecnych lidsky socioalnich historickych atributu, jako vyroba, obchod, mesta, skoly a dalsi produkty lidske civilizace.

(Evolucionalismus)

Gradualisticky evolucionalismus,

Podil prace na polidsteni opice

Podil inteligence na vznik cloveka

pribeh nebo evoluce

Vliv Mytologie na spolecenskem akceptovani teorii

Neni rozhodujici zda je spolecensky prijatelna ale jde o to co se s ni deje pri zobecnovani a zda se sni da prakticky pracovat, zda se da vyuzit k prognostice.

Persona je sice provazena slozitymi ritualy a pracne upravenou vizazi ale ve sve podstate je to zase jen vygenerovane chovani kolem obycejne persony. Autorova teorie stoji naplno na Gouldove koncepci nahleho vyskytu a predvadi tu situaci, kdy se v genetickem materialu objevuje jedina drobna geneticka zmena a to ,, alergie "na urcity neurotransmiter nebo kombinaci neurotransmiteru. Vysledkem je nutnost senzitizovat - tvorit, jak dusevne tak hmotne. To vede okamzite k hmotne produkci, stejne jako k progenerovani dalsiho chovani. Tak vznika kultura, socialni slozite chovani, mytologie ritualizace a podobne.

(Mozky, Jelinek, kultura symboly)

(Subjektivni poznamka) Kdyz jsem jako kluk ve skole poslouchal vyklad vzniku umeni, citil jsem velky rozpor mezi tim, co je zde prezentovano a mezi tim proc jsem kreslil sam. Priciny vzniku umeni hledali teoretikove v nejake racionalni oblasti a vychazeli jak by rekl z obchodni filozofie. Obcas tuto filozofii vidime napriklad u ruznych vykladu lidskeho chovani u evolucni psychologie. ,, Kdyz neco delam musim z toho materialne neco mit ". Ja jsem vsak musel kreslit a musel malovat a nic hmotneho jsem s toho nemel, protoze ve mne bylo proste takove nutkani, ktere muselo byt naplnovano, a to dokonce i tehdy, kdyz se mi vubec malovani nedarilo. Stejne tak to citili i jini mladi vytvarnici - popisujic nutnost se vytvarne vyjadrit, jako reakci na vnitrni tlak (nutkani) k teto cinnosti. Dnes urcite davam prednost pricine vzniku umeni na urovni genetickych zmen kolem neurotransmiteru vedouci k nutkani vytvarniceni a naopak ik uspokojovani vytvarnou cinnosti a plne odmitam primarni pricinu vzniku umeni jako obchodu s duchy a lovem zvirat, ci duchy a sexualitou ci cosi se neurciteho a radoby unikatniho se symboly. Je to urcite konflikt pristupu deti a dospelych, ktery resil uz Antoine de Saint-Exupery. Dospely podle mne proste jen prilis pocitaji a obchoduji a vlastne ziji v uplne jinem svete nez deti.




áDODATKY K VALCE SUKNA - postrehy k vyuce | áRekonstrukce "v praxi. | áTextil, parazite a genetika | áTextil jako nutny produkt lidske prirozenosti | áTextil a turetuv syndrom | áPoznamka k textiliim a odevum z obecneho pohledu rekonstrukcni paleoetnologie | áAtypicka kumulace artefaktu? | áVliv spolecnosti na vzhled remeslneho artefaktu | áKulturni zastineni prumyslovou vyrobou | áVytvarne vyrazove prostredky typicke pro gravettienskou kulturni tradici |

© um.co.ua - ˇ¸ßţÔ│ ýÓ˛ň­│ÓŰŔ ˛Ó ­ň˘ň­Ó˛Ŕ