Leonardo da Vinci

  1. Leonardo da Vinci

Prvnim okruhem zajmu je vypoved materialu k antropologickemu typu cloveka. Napriklad Gerassimov a jeho skola se vzdy u rekonstrukci podob podle lebky gravettiencu pohybuje u podoby typickych Evropanu (nebo takovych typu, ktere lze i v soucasne Evrope pomerne snadno najit). Jindy napriklad u volnych ilustraci Benese a Dvorskeho vidime u zeny jakesi australoidni rysy cinici jeji oblicej pro nas naprosto nevabnym (i kdyz srovnani Dvorskeho a Gerasimova je pro pristup k studiu, medodiky a zpracovani materialu podoby absolutne nesrovnatelne). Lebkyz moravskeho realneho a sadroveho gravettienskeho osteologickeho souboru (originaly predmostskeho hromadneho hrobu byly zniceny v polovine minuleho stoleti) ukazuji, znacnou variabilni skalu provazenou predevsim kulatymi ocnicemi, nevyraznym korenem nosu, nejcasteji sirsi bradou. U muzskych lebek vidime nejcasteji relativne nizsi temeno, zato v tyle je hlava prodlouzena dozadu. Nadocnicove oblouky jsou ruznou merou rozvinute, vetsinou u dospelych muzu jsou dobre patrne. Celo je v nekterych pripadech sikmejsi, ale asi ne tolik jako u nekterych soucasnych Australcu (lebka soucasneho Australce s velmi nizkym a dozadu ubihajicim celem je ve sbirkach ustavu Anthropos v Brne). Vratime-li se k tvaru obliceje, nevykazuji moravske (ani sungirske) lebky zadne extremni rozsireni licnich kosti, na druhe strane jsou prosty velmi uzkych nosnich sterbin.

Nektere lebky muzeme oznacit za lebky typickych Evropanu, u jinych jsme na rozpacich. Zvlaste kdyz uvazime, ze mitochondriova DNA urcuje uz u 35 000 let nektere spolecne predky pro nektere Evropany a nektere indiany (s naslednou diferenciaci genetickeho driftu a navic se pocita v ramci mladeho paleolitu nekolik zasidlovacich vln pro Evropu a je mozne, ze dalsi pozdejsi typicti Evropane mohli prijit jeste pozdeji).

Samozrejme, ze rozcilujici se laikove na moji vystave hanici ,, prilisnou modernost "vlastne jen reaguji na fakt, ze v kozesinovem kabate, kozenem odevu, nebo nahe a prizdobene vidi Evropany. Takto jsou prece zvykli videt jen jine typy a rasy ostatnich lidi, ale ne Evropany (a tak se je snazi odtamtud ,, vysvobodit "). Predvadeni telnich ozdob a ucesu je vlastne parketou na ktere byli zvykli vidat Africany, Vedy, indiany a eskymaky nebo nejake jine pro nas exoticke lidi. Urcite by nikoho nenapadlo, abychom zname africke ucesy zamenili za rozcuchane vlasy a ani by nikoho nenapadlo, ze by meli byt indiani, indianky, Malajci, Malajky nebo Kungove spinavi. Ale tady, kdyz vidime pred sebou Evropany v takto jinych souvislostech, nedokazeme to vetsinou jen tak prejit a neco s tim chceme udelat. Pokud zjistime, ze je odtud nevysvobodime, chceme ulehcit nasemu podvedomi s nalhavkou (vyrovnanim se s rozporem), ze to tedy nebudou mozna zase uplne stejni lide jako jsme my. Vetsinou je pak chceme oznacit za ony, tedy ne za my. A jako oni by meli byt jinaci a nemeli by se chovat jako my a vypadat jako my. Jsou to nasi predci, ale v nasi kulture na ne uz nekolik generaci nahlizime jako na primitivy, kteri jsou daleko horsi nez my a proto jsou to oni, tedy jedna se o stare zname vysinuti se vsemi jeho stupni. Snazime se je jen zaskatulkovat a blizeji oznacit. Vlastne je to stejne prastene jako napad, ze nekdo, kdo neni my, ale oni, bude nosit take viditelne vnejsi oznaceni jako napriklad zlutou Davidovu hvezdu. Stejne jako kreslit zlutou hvezdu na nektere lidi odmitam se vsi razantnosti take nebudu kreslit rozcuchane vlasy a spinu na gravettience.

Zpet k podobe

Pri urceni vysky rtu a tvaru ust je potreba vzit v uvahu, ze nekdy jsou zuby castecne zbrouseny a ze byly puvodne vyssi. Nebo, ze zobrazovane sestaveni lebek je umele, aby byly dobre patrny cele zuby mandibuly. U normalniho ziveho cloveka je vsak cela horni cast (mezi tretinou a polovinou) spodnich rezaku skryta za spodni casti rezaku maxily.

Pri urceni sirky nosu nevime zda pridat podle evropske normy ci zohlednit jine hledisko (napr. Miry pro negroidni nos). Proto s velkou ulevou vitame dva portrety gravettienskeho puvodu, ktere nam ukazuji jak celkovy tvar obliceje a nosu. Vidime, ze v ramci variacni sire jsou oba obliceje odlisne, francouzsky nalez je sirsich licnich kosti a nevyrazne brady. Nos je sirsi avsak neni typicky negroidni. Moravsky nalez naopak ukazuje stihlou protahlou tvar s jemnou modelaci jake zname u zenskych lebek. Nos je tvarovan jako prumerne jemne sirsi. celkove nizky u korene, mene vyrazny na horni bazi kosti nosni a vyraznejsi v samotne oblasti chripi. Ani jeden evropsky portret tedy nenese znaky jake zname z dalsi variacni sire evropskych mladopaleolitickych lebek, kdy registrujeme vyrazne nosni koreny naznacujici orli nos (Kostenki, Cro Magnon). Takove jasne typy ani nejsou v antropologickem materialu gravettienske Moravy. Orientaci vsak zkresluje fakt, ze rada lebek ma prave tyto partie tenkych kustek ztraceny.

Uzke ocnice, ktere by poukazovaly na hluboko posazene oci tzv. bez hornich vicek jsou jen u jednoho muzskeho jedince z Predmosti a pak az napriklad v Kostenkach. Ackoli mandibuly se jevi vetsinou siroke v partiich kolem brady a nevytvari vetsinou mnoho prostoru pro jemne a drobne rty (rty vsak mohou byt velmi kratke od koutku ke koutku), vidime, ze napriklad mandibula zeny z DV je proti tomu dostatecne gracilni (v porovnani s ostatnim moravskym materialem). Proto rekonstrukce zeny z DV od M. M. Gerasimova muze byt skutecne povazovana za dostatecne reprezentativni a to i z duvodu porovnani s dalsim dolnovestonickym portretem.

Podoby gravettiencu

Precizovane portrety gravettiencu puvodne vytvoreny gerasimovou skolou. Nahore chlapec a muz ze Sungiru, dole zena z Dolnich Vestonic a devcatko ze Sungiru. U tohoto vzorku populace jsou pritomny ruzne typy ruznych casti obliceje jakozto ruzne tvary hlav, stejne jako u dnesni variacni siri soucasnych Evropanu.

Dulezitym z vytvarneho hlediska je pochopitelne i profil. Muzske celo jsme jiz probirali a zbyva dodat, ze zenske celo napr. u zeny z DV je vertikalne rovne mirne tvarovane prohloubenim uprostred, tak jak je to caste i dnes. Horni okraje ocnic jsou predsazene spodnim, jako u Evropanu a urcite tak muzeme vyloucit asijsky vzhled oka. Maxila je u zeny z DV temer ve vertikale s celem, tedy neni nutne, aby byla maxila vzdy vyrazne predsazena celu. Je to znak, ktery bychom asi pocitali za velmi moderni, ale variacni sire moravske kolekce je v tomto smeru velmi pestra. Naopak u moravskeho materialu temer chybi velmi vyrazne dopredu vycnivajici extremni brady, ale kdyz vite, kde hledat, najdete je v osteologickem materialu z Pavlova. Mandibuly jsou v obrysove linii obliceje mene vyrazne ci evropsky normalni. V rozdilnosti muze a zeny vidime klasicky pripad dimorfismu srovname-li mandibulu muze z Brna II a zeny z DV.

Tyto ctyri profily lebek z Predmosti ukazuji v oblicejove casti ruzne varianty cela, korene nosu, sklonu horni celisti a posazeni a tvaru spodni celisti.

Mandibuly (spodni celist) jedince Kostenki 14 nahore a dole jedince Pavlov II jsou nadhernou ukazkou anatomicke variacni skaly lidi v gravettienu. Vyrazna dopredu rostla brada patrila do normalniho realneho sveta z doby lovcu mamutu, podobnou zname i z Brna II.

Oblicejove casti lebek z Predmosti ukazuji evidentni rozruznenost tvaru a velikosti ocnic a nosu. Spodni frontalni pohled patri diteti.

Dodatecne jsem nasel staricky clanek z casopisu Pionyr, snad nekdy z konce 70.let, jako kluk jsem si ho vystrihl a schoval, protoze byl o M. M. Gerasimovi, jehoz praci jsem byl zcela vzdy fasinovan. Prave tady na prikladu laika na prehistorii - redaktora, ktery se setkava se skutecnou tvari z praveku (tvari v tvar) je videt vnitrni zapas pisatele clanku, kdy se vyrovnava jeho vnitrni nesouhlas s realitou a ,, se snazi si to nejak porovnat ":

,, ... Z archeologickeho pruzkumu paleoliticke osady v Dolnich Vestonicich pochazi take lebka, podle niz byla rekonstruovana tvar divky. I kdyz dobre vime, ze ona divka zijici pred sedumadvaceti tisici lety, se sotva dokazala vyjadrit souvislou reci, ao psani a pocitani nemela ani poneti, ma tak bystrou tvar a vysoke celo, jako by se za nim ukryvaly znalosti matematickych vzorcu nebo mluvnickych pravidel nekolika jazyku. ... "

Pisatel mel evidentne znalosti citatele Storchovych romanu a chudak ani nemel tuseni o ,, pocitacich "hulkach nachazenych prave v pavlovienu. A je pravdepodobne, ze i popisovana zena nebo nekdo z jejich blizkych znal i jazyky svych sousedu na jihu, severovychodu i severu a ze tedy mozna skutecne hovoril nekolika jazyky. Naopak kdybychom pisatele zamenili z vestonickou zenou, chodila by tato v rolaku po vystave a mozna uplne stejne predpojate a zaroven zmatene hodnotila nekdejsiho redaktora nyni co by rekonstrukci.

Tim jsme se dotknuli i oblasti obliceje jako urcite vykladni skrine, ktera podava informaci. Oblicej nese radu menitelnych vyrazu, ale sam je-li v klidu, nese v ramci vlastni individualni podoby take nejaky vyraz. Tento je takto cten okolim jako prirozena persona. Tim je jedinec vmanipulovavan okolim do nejake role, pokud ji dotycny prijme je jeho vizaz obliceje v souladu s jeho chovanim a nekdy i spolecenskym postavenim. Je to vsak jen urcita povrchni podobnost, protoze nezohlednuje individuum jako jedince, ktery prosel uz urcitym vyvojem, vypadal jinak (mimino, dite, mlady clovek ...) a byl utvaren specifickym prostredim a vztahy, ktere mohly byt zcela protikladne vuci zaveru, ktery bychom si mohli udelat z vyrazu jeho obliceje v pozdejsi dobe. Takove nahlizeni na jedince (podle trvaleho / prevazujiciho / vyrazu tvare) je tedy urcite velmi dulezite a existuje v realnem hodnoceni jako urcita specificka rec tela. Nekdy je vsak takove hodnoceni precenovano, je od neho ocekavano vice nez muze nabidnout a velmi lehce sklouzava do jevu ,, Pigmalion ". Proto hodnoceni vlastnosti paleoetnik na zaklade pripisovani schopnosti podle tvare a vyrazu tvare muze bude urcite velmi, velmi predpojate obzvlaste uvedomime-li si, ze skutecni paleoliticti lide na nasi reakci uz neodpovi protireakci. Kdyz je budeme povazovat za primitivy nikdy se tak ve svem zivote chovat nebudou, protoze ten uz probehl a nemuzeme ho uz vubec zmenit.

Jeste me napada, kdyz si po sobe ctu, celo vertikalni, jinak vidi uhel cela antropolog, kteremu lezi lebka na spodnim okraji mandibuly na stole tedy v horizontale a jinak vytvarnik zkuseny portretista, ktery si hned natoci lebku bradou smerujici dolu a dopredu spodnim okrajem mandibuly k podlozce v uhlu kolem 30-45 stupnu. Natacenim lebky (nosem nahoru a dolu) se tak prirozene meni i relativni uhel cela. Jen vytvarnik trdlo zblajzne antropologovi silne dozadu ubihajici celo tim, ze necha spodni okraj mandibuly v horizontale. V nasi variacni siri ma take rada lidi nizke dozadu ubihajici celo, ale v beznem zivem uhlu a u ziveho cloveka to prakticky nevnimame.

Nesmime postupovat jako bezni rekonstrukteri obliceju, vzit lebku nedivat se napravo nalevo a najednou svetu predvest podobu. Pojdme na to jako maliri portretiste. Soucasti portretu je totiz vzdy i krk, Ktery dovede opticky oblicej i prodlouzit a nektere typy lordoznich krku dodaji jistou vznesenou eleganci. Matiegka v Homo predmostensis II se venuje cele kostre a to i krkum, ty mu u vetsiny jedincu vychazeji jako proporcne kratsi s vyjimkou jedince c.III. Kratsi krky (podobne jako u Australcu a dalsich typu lidi) a obcasne profilovani progresivniho znaku odpovida nekdejsimu stavu genetickeho driftu. Ale takove typy najdeme i dodnes v nasi evropske populaci. (Ale naproti hlavicka z Brasempoy zrovna predvadi dlouhy stihly krk)

K postave prerovskych pavloviencu se dovidame o kulatejsim hrudnim kosi, jehoz tvar vyplyva z tvaru dochovanych klicovych kosti (naopak dlouhe rovne klicni kosti u sungirskeho muze svedci o neobycejne sirokych ramenech) a ruce jsou relativne tenci a velmi dlouhe a upony svedci o znacne sile. Obzvlaste deltoveho (rameniho) svalu. Matiegka registruje az na jednoho levaka pravactvi a upozornuje na pravactvi i u neandrtalcu. Nohy predmostskych lidi uz takovou extremni delku jako ruce postradaji, ani svalove upony nejsou nijak extremni. To jsou informace pro toho, kdo zastava nekriticke nadseni pro prichod dlouhorukych a dlouhonohych Africanu a chtel by, aby takovi Evropane zustali a s chladem se vyrovnali jen pomoci odevu. Coz by podle teto fikce davny praprapraevropan (predek neandrtalce) nezvladl a musel se prizpusobit zkracenim nohou a rukou a tak vznikl neandrtalec.

Evidentne tato morfologie predmostskych lidi toto nepotvrzuje a navic, kdyz si vezmete tabulky pro pomery jednotlivych kosti dolnich koncetin u soucasnych Evropanu (str Gould a Stringer). Zjistite, ze napriklad Laponci maji pomerove indexy kosti nohou stejne jako neandrtalci a nikdo Laponce ani Laponky ba ani Laponcata nepodezira, ze by potajmu chodili bez kalhot, sukni a dalsiho skveleho odevu zabranujici podchlazeni a omrznuti a odpadnuti. Navic pomer delky kosti stehenni a kosti holeni prozrazuji predevsim rychlost jakou se dany tvor pohybuje. Zmensujici se holeni kost ukazuje zhorseni bezeckych schopnosti (omezeni behu v chladnem prostredi, aby nedoslo k zbytecnemu vydaji drahocenne energie) a naopak.




Pred finale | Prace s archeologickym materialem | Zakladni krok | Postup prace: Diferenciace archeologickeho materialu a archeologii stanovenych kultur | Figuralni plastiky a skulptury zen -predbezne shrnuti archeologickeho materialu | LENENI SOSEK | Nazpet k tematu. | PORTRETY | MYTOLOGIE | Evolucne neustaleny pohreb |

© um.co.ua -