├ţŰţÔÝÓ

Vymezeni konkretni persony specifickou kulturou

  1. áKonkretni zaverecne prace na rekonstrukcni metamorfoze detskeho dvojhrobu
  2. áProc persona a co ocekavame od persony?
  3. áSTIN JUNGOVI PERSONY
  4. áSTIN PERSONY

Jedna se o vymezeni kulturnich vlivu na psychologii jedince. Hazel Rose Markusova ze Stanfordske university (Zimbardo, 2000, The Self - Jak vnimame sami sebe), ktera se zabyva vyzkumem procesu individualizace (jak se stavame individualitou - jedincem) uvadi: ,, To aby se jedinec vyclenil a osamostatnil, aby ziskal identitu, vyzaduje socialni usili. Muzete samozrejme existovat jako biologicky jedinec, ale k tomu, abyste ziskali identitu v urcite spolecnosti, si musite osvojit jeji myslenky a zvyky a stat se soucasti jejiho kulturniho prostredi. Jako jedinec se nemuzete vyclenit a stat samostatne. "

Abyste mohli ziskat totoznost, musite existovat v urcitem kulturnim prostredi. Toho nejde dosahnout osamocene, nelze stat sam o sobe bez okolniho prostredi. Z tohoto pohledu ma tak kultura vice socialni nez biologicke koreny. Kultura je souhrn nejruznejsich, obecne platnych pravidel, zvyklosti a zpusobu pohledu (obecne platneho zpusobu mysleni a obecne platnych reseni nekterych veci), se kterymi se ztotoznujeme, abychom ziskali vlastni identitu. Nerodime se tedy s americkymi geny, s japonskymi geny ani s magdalenskymi, aurignacienskymi nebo gravettienskymi geny, ale o tom, cim se staneme, rozhoduje prostredi, ve kterem vyrustame a ktere si osvojujeme. Jedna se o FAKTOR VLIVU SOCIALNIHO PROSTREDI. Kultura je tedy ziskana vnitrni vybava lidi.

Teprve z tohoto pohledu na jedince ve vztahu ke kulture vidime, proc se opakuji pro gravettienskou oblast kulturniho vlivu s takovou pravidelnosti nektere prvky a to nekdy i na obrovske vzdalenosti a ve velkem casovem rozpeti. Clovek tedy, jako tvor kulturni, se spise daleko vice uci a prizpusobuje okolite kulture, nez aby vynalezal a zasadne z principu neco menil.

Chci na to upozornit zejmena proto, ze rozdily v kulturach paleolitu jsou nezridka okamzite a nekriticky spojovany s biologickymi zmenami, ktere vsak, jak ukazuje morfologie mozku, nejsou tak evidentni nebo je nepozorujeme vubec. Je treba skutecne rict, ze velikost a stavba mozku jsou v podstate identicke nejmene u vsech sapientu i neandrtalcu a nekdy se uvadi identicka stavba mozku i u mladsich erektu. Velikost mozku je casto veci podvodu a manipulaci, velikost obsahu mozku mladych erektu kolem pul milionu let je uz ve spodni hranici variacni sire moderniho cloveka. A velikost mozku neandrtalcu, ale dokonce i gravettiencu je zase naopak na horni hranici soucasneho cloveka. Na rozdil od rady antropologu, kteri zapracovavaji do svych teorii jen idealni a perfektni mozky soucasnych lidi, ja zase s oblibou pokazuji na to, ze i lide s poskozenim mozku ci primo s absenci urcitych casti mozku nebo dokonce jedne poloviny hemisfery, jsou schopni kulturniho a spolecenskeho zarazeni. Pocitam tedy s funkcni plasticitou mozku, tedy s moznosti jeho vytrenovani a rehabilitace. Asi by vam bylo spatne z nekterych obrazku poskozenych mozku a jejich majitele s nimi dokazi zit, mluvit a resit kazdodenni situace a nekteri dovedou nakonec i studovat. Davni lide, o kterych se bavime, maji mozky z lekarskeho hlediska v naprostem poradku.

Samotne rychle kulturni zmeny holocennich kultur poslednich deseti tisic let mohou totiz predstavovat jen logicky rozdil mezi modelem dynamickeho socialniho prostredi s urcitym nizkym poctem jedincu a jinym dynamickym modelem socialniho prostredi s vysokym (otevrenym) poctem jedincu.

Pochopeni kulturniho pozadi vizualni persony je rozhodujici v tom, abychom si nepletli unikatnost s ojedinelosti, kdy unikatne dochovany archeologicky material muze mluvit o obecnem trendu kultury, o narocnem strategickem sebepredvadeni se. Tedy nikoli o izolovanosti dolozeneho materialu vzhledem k izolovanemu uplatneni v gravettienske kulture. Znamena to napriklad, ze bez znalosti konkretnich kulturnich pohrebnich zvyklosti gravettienu lehce zamenime unikatnost s ojedinelosti.

Podobne akulturne muzeme vysvetlovat technologicka ,, ustrnuti "jak v samotnem gravettienu tak i u predchozich kultur a vycitat napriklad stredopaleolitickym neandrtalcum, ale i stredopaleolitickym sapientum jejich nechut vyrabet sosky nebo provrtavat kosti a skeble.

V reale je pro vytvarnika samozrejme daleko lepsi malovat na kuzi, kde muze rozvijet do stran a do prostoru postavu i pribeh, ktery je neceho soucasti, byt by to byla prave ona kuze nebo stena skaly. A da se daleko lepe zpracovavat mnohem poddajnejsi a idealnejsi dekoracni material jako peri, ostny, stebla, kuze, srst, rostlinna vlakna ci drevo a vsechno tohle bude stejne efektni a jeste to bude vahove lehci nez kosti a skeble. Kulturni zastineni nas samych porovnava paleoliticke lidi smerem k nam, jestli vyhovuji nasemu kulturnimu chapani jedincu. Nevidime-li takove doklady, povazujeme pak takova paleoetnika snadno za nekulturni a zcela odlisna, misto toho, abychom si uvedomili, ze snahou stredopaleolitickych sapientu, ale i neandrtalcu jako jedincu, nebylo prijmout nasekulturni meritka, ale zaclenit se do jejichrealneho a tehdy ziveho kulturniho prostredi. Tedy spolecna muze byt jen shoda chovani, snaha jen zaclenit se do kultury, ktera nas obklopuje (i kdyz kazdeho obklopuje pochopitelne jina kultura).

Vysledna absence provrtanych kosti i extremne dochovatelnych materialnich dokladu, dnes nekdy chapana jako doklad absence ,, symbolickeho mysleni ", je mozna jen umelou spekulaci, majici zaklad prave v akulturnim vnimani odlisnosti. A je velice pravdepodobne, ze s tim, jak se bude casem porovnavat kulturni chovani sapientu mladopaleoliticke Evropy s kulturnim chovanim predmladopaleolitickych sapientu zbytku sveta, bude nase kulturni zastineni jiste podrobeno velmi tvrde a nesmlouvave kritice (oznacovane jako etnocentrismus).

Opakujici se prvky projevu gravettienske tradice v soskach a hrobech ukazuji na jednotny a propojeny socialne adaptacni system, ktery je uspesny a dlouhodobe akceptovatelny na rozsahlem geografickem uzemi. A celkove prave z pohledu persony a jejiho kulturniho pozadi si muzeme uvedomit neuveritelne obrovskou vnitrni silu takoveho gigantickeho, kulturniho, casoprostoroveho, socialniho utvaru, jako je prave gravettienska civilizace.

Kurt Lewin a Ellen Langerova

Americky psycholog Kurt Lewin vedl v tricatych a ctyricatych letech vyzkumy, ktere mely odpovedet na tehdejsi politickospolecenskou situaci v Nemecku a zabyval se otazkou, jak je mozne tak snadno ovladat lidi. Kurt Lewin pridava a rozviji vlastne Junga dal zjistenim, ze uniforma ci stejnokroj ma dokonce silu jednotlivce poverit nejakym ukolem a zpusobem chovani, ba dokonce celym souborem chovani.

Experimenty provadene Ellen Langerovou jednoznacne ukazuji, ze vliv celkovych okolnosti, kam patri prostredi, muze velmi vyrazne menit vykon organismu jednotlivce. Ve svem pokusu zjistila, ze simulator profesionalniho dopravniho prostredku a profesionalni skafandr muze zlepsovat vykon zraku az u 40% mladych lidi.

Z daneho je patrne, ze u tech populaci gravettiencu, ktere zily v extremnich severskych podminkach (napriklad pavlovienci), byl jejich zivot a preziti s ??nejvetsi pravdepodobnosti mozny jen diky persone, ktera mohla posouvat vykony a hranice lidskych moznosti nad ramec normalnich sil. Prave v obdobi naseho pavlovienu se nejpravdepodobneji drzela teplota trvale dole bez jedineho zakolisani smerem vyrazneji nahoru, jak ukazuje rozbor vrtu v gronskem ledovci (clanek ve sborniku mikulovskeho seminare 2002). Navic problem v severskych podminkach caste deprese z nedostatku slunecniho svitu mohla resit zase prave ochranna ruka persony smerem k samemu nositeli teto persony. Udrzet si jen samotnou danou vizualni personu znamenalo venovat ji pravidelne a denne cas a pozornost, coz je urcity pracovni ritual, ktery prave svoji pravidelnosti je naplni znacne uklidnujici a protidepresivni.

Urcita konkretni vizualni persona nas spojuje s nejakym konkretnim symbolem a vzorem chovani, jednani a poslani, vlastne i s otevrenou nebo i mene zjevnou mytologii ci novodobou mytologii. Neceho podobneho si vsimal Jung u lecby pomoci symbolu, ktere oteviraji mytologicke pribehy nebo jejich aktualne uzitecne casti.

Zpetne dulezity je pro rekonstrukcni paleoetnologii i Kurt Lewin, specificky v psychologickem studiu predpojatosti a kulturniho zastineni. Lewin nas upozornuje, ze urcita uniforma ci stejnokroj nas poveruje nejakym ukolem. Libi se mi oznaceni ,, mluvici saty ". Saty, ktere vypovidaji, jak budeme situaci resit (ve smyslu zachranar, pozarnik, lekar, policista atd.). Tady je mozne chapat ukol i jako roli, to znamena, mohlo by nam to vysvetlit , proc je odev pravekych hadrniku v obecnem povedomi tak zakoreneny. Odev fiktivniho ,, pracloveka "proste dokresluje jeho ukol, poslani a roli zuzenou na roli nedokonaleho predka, jehoz jedinym ukolem bylo vyrobit archeologicky dochovatelne artefakty a zanechat nazivu nejake ty potomky a jeho poslanim je kracet ke stastnym dneskum, takze by mel byt nositelem nestastneho, ??nedokonaleho a nedohotoveneho (odevu). Ale ona uniforma ,, pracloveka "muze spoustet daleko zavaznejsi mechanismus lidskeho chovani, muze mu dat konvencni vymezeni chovani i prostredi a hlidat ho v nem, presne v duchu vezenskeho experimentu, kteremu se pro jeho zavaznost budeme podrobneji pozdeji venovat.

Poznamky ke vztahu psychologie a prehistorie (Psychologie a paleoliticky material)

Archeologicky material, tak jako produkt kazde lidske cinnosti, je mozne podrobit psychologicke analyze. A je dokonce nutne ho podrobit psychologicke analyze. Ale to okamzite neznamena urcity, idealni a jedine mozny vysledek. Sam Jung v knize "Duse moderniho cloveka"árika: ,, Kolik je psychologu, tolik je psychologii ". Psycholog Pavel Chronc (ustni sdeleni) zase upozornuje, ze rada psychologu pouziva svuj vlastni slovnik pojmu. V reale v psychologicko-pedagogicke praxi to vypada obdobne, jak uvadi Sandra F. Riefova (Riefova, 1999, 150-151). Popisuje, jake jsou potize se spravnym stanovenim diagnozy ADD u deti:á,, Vychovny poradce nebo psycholog vsak pri navsteve zjisti, ze rodice maji problemy v manzelstvi a pak automaticky predpoklada, ze potize ditete jsou primym nasledkem rodinnych problemu. Lecbe se potom podrobi rodice. U ditete je mezitim stanovena spatna diagnoza a nedostava se mu pomoci ... Nekteri detsti psychiatri a psychologove se vytrvale drzi nazoru, ze vetsinu potizi, se kterymi deti zapoli, zpusobuji problemy rodicu nebo rodiny. Jestlize vsak nekdo zije s ditetem, jehoz potreby mu odcerpavaji veskere zdroje energie, casu i penez z rodinneho rozpoctu, samozrejme ze bude mit problemy v manzelstvi. S problemy se prece potykaji i stastna manzelstvi. "

Podobne je tomu i kolem hodnoceni archeologickych materialu. Predevsim zalezi na tom, jaky material da archeolog k posouzeni psychologovi a jak ho okomentuje. Psycholog bez znalosti etnografie a klimaticko-sidlistnich souvislosti a bez znalosti vyuzivani zdroju tehdejsimi lidmi je v nezavidenihodne situaci. Psycholog take muze byt ve vleku spolecenske predstavy ,, o pracloveku ", takze i to je potreba osetrit. V praxi staci obycejne dodani vysledku vysetreni mozkoven davnych lidi a pro gravettien staci prinest fotodokumentaci kulturnich predmetu z naleziste Malta na Sibiri. Psycholog muze popisovat jen sekundarni projevy, jako napriklad precizaci vyrobku v case az do mladeho paleolitu, ale to nekdy jen proto, ze mu archeolog neukaze nekolik malo nalezu starsich, ktere jsou v tak malem poctu, ze podle nej je jejich vyznam zcela zanedbatelny. Psychologove, jak uz jsem uvedl , jsou ale stejne jako ostatni lide ovlivneni vtiskem, davajicim paleolitickym lidem urcitou podobu a urcity typ chovani a stejne tak oznaceni paleolit, praclovek, pravek jsou nastrelem, jehoz vlivu se nezbavi zcela ani sam psycholog. Skutecne se tento material neda posuzovat, pokud sepsycholog v oblasti nepohybuje nejakou delsi dobu a dokud neprojde knihovnu a neprobere stovky knih, v nichz pravdepodobne po case sam najde materialy o Konigsaue, Scheningenu a Bilzingslebenu a dalsich klicovych lokalitach a dokud nenarazi na rozpor mezi genetikou a archeologii ohledne casove-prostorovych koncepci vzniku a sireni moderniho cloveka a vzniku a sireni moderni typicky lidske kultury. Pak psycholog zjisti, ze pro vysetrovani archeologickeho materialu bude nutne stanovit vzdy velmi specialni postup pro jednotlive aspekty chovani.

Tyto zpusoby mohou byt ruzne a muze jich byt mnoho a v podstate by vzdy mely umoznovat obchazet radu zkreslujicich mechanismu. Psycholog bude navic konfrontovan s psychologickym materialem, jimz jsou samotni prehistorikove. V idealnim svete, ve kterem vsak nezijeme, by mel byt svet psychologie a prehistorie nepretrzite a dostatecne propojen v ramci vedniho oboru evolucni psychologie.

Psychologie a prehistorikove

Pri sledovani persony jiste vznikne otazka, proc nebyla persona pro gravettien stanovena daleko drive. Odpovedi je vzdalenost mezi obory, konkretne mezi obory zpracovavajicimi prehistorii a psychologii. Prizvani psychologa ke spolupraci neznamena vsak okamzitou napravu a vyreseni vsech potizi a ukolu. Absence dosavadni spoluprace s psychologii vedla v prehistorii k rozvijeni predstav a zvyklosti, ktere jsou dnes se soucastnou psychologii nekdy neslucitelne a povedou casto ke konfrontacnimu prostredi. Ale absence teto spoluprace naopak nekdy vytvorila snahy prehistoriku suplovat psychology a zajimat se o psychologii, proto nyni existuje i cast prehistoriku otevrena psychologii a vita vstup psychologu do oblasti studia prehistorie.

Psycholog se v tomto prostredi musi nejprve zorientovat a sledovat samotne poradce a kolegy i autory ruznych praci a hledat vlivy, ktere je formovaly, ovlivnovaly a vytvarely soucasne myslenky, nazory, zavery a postoje. Prehistorik naopak musi vedet, ze ke zmenam musi prichodem psychologa dojit a ze psycholog muze zasadne hodnotit jeho pristupy k reseni ukolu. Musi s tim pocitat a tyto zvraty prijmout.

Predevsim sledujeme vliv vtisku, A to jednak na utvareni nazoru na davneho clovekaáa jeho kultury a pak na zpusob nahlizeni na odlisne projevy ostatnich lidi. Jednak spolecnost velmi silne pocita s postavickou ,, pracloveka ", protoze je soucasti kreslenych vtipu, televiznich reklam a drobnych skecu v nejruznejsich poradech. Spolecnost tak uci a predstavuje detem pracloveka jako symbol, jako pismeno abecedy, ktere se naucite cist a budete vzdy vedet, co znamena a sami toto pismeno budete vzdy umet produkovat.

Dale sledujeme vliv vtiskuáv hodnoceni odlisnych a slabsich. Neuplnosti kulturniho zaznamu archeologickeho materialu muze snadno dochazet k mechanismu posuzovani a hodnoceni starsich kultur jako neceho ,, odlisneho, ??slabsiho a horsiho ". Nase prvni seznameni s odlisnostmi u zpracovavani myslenkovych uloh je take dulezite, predne asi tim nejvyraznejsim soudem jsou skolni znamky a ohodnoceni. Velmi dulezite a neprehlednutelne bylo napriklad nespravedlive hodnoceni a ponizovani zaku s poruchami LMD nebo ADD v dobach minulych (tehdy bez teto diagnosy), kteri v diktatech delali hromady chyb. Casto takovi zaci stavali pred tridou a byli plisneni, pred ostatnimi zesmesnovani a sikanovani. Ucitel svym chovanim vnasi model, jak se chovat k nekomu odlisnemu, ktery nesplnuje urcita kriteria norem. Takovy radoby pedagog pak podle jevu Pygmalion nici nebo vyzdvihuje urcite zaky. Ty, kteri meli poruchy, vyplyvajici z LMD ci z ADD, sam diagnostikuje jako hloupe, line , lajdaky, neukaznence atd. a pristupuje k nim uz zcela odlisne. Zimbardo ve svem televiznim serialu ,, Poznavame psychologii "áupozornuje na rozdil v trpelivosti ucitele k zakum a Sandra Rief v knize "Nesoustredene a neklidne dite ve skole"áupresnuje, ze u zaka, ktereho ucitel poklada za nadejneho, ??ceka na odpoved prumerne plnych pet vterin. Za tu dobu si zak nachysta oblast, ze ktere zacne odpovidat. Kdezto u zaka, ktereho povazuje za slabsiho, ceka ucitel prumerne pouhou jedinou vterinu. Za danou vterinu se nemuze zak pochopitelne na nic pripravit a je tak velmi ucinne likvidovan.

Jaky toto melo vliv na prospech zaku, je dnes naprosto jasne. Byl ucinen pokus. Namatkou vylosovani zaci byli oznaceni ucitelum za psychology peclive vybrane studijni typy. A najednou jen samotnou zmenou postoje ucitele se tito zaci zacali ve skole zlepsovat. Jak se vlastne mohou zlepsovat takove beznadejne pripady hloupych, lenosnych a roztekanych ci nekde jinde duchem pritomnych zaku? Predne psychologove uz davno opustili koncepci vsemocne a bozske inteligence, ktera stoji uplne za vsemi projevy zaka. A kdyz nekde zak kulha, neznamena to dnes pro psychologii, ze je to proto, ze by byl malo inteligentni. Proste jen nema tu ci onu zasuvku nebo mu jezdi pres zasuvkovy vyhledavac neovladatelny rychlovytah. Je strasne pro zaka s LMD a inteligenci nesrovnatelne prevysujici daneho ucitele, kdyz tento na nej rve a zesmesnuje ho pred celou tridou. Takove jednani musi vest u zaka k naproste rezignaci a nejvyssimu moznemu opovrzeni ucitelem a skolou a nebo k vyhlaseni naprosto nenavistne valky. Pro okolite zaky, hlavne ty stastnejsi, je jednani ucitele urcitym vzorem, ktery si pak dal nesou bez ohledu na pripadna pedagogicka minima ci maxima. A tak smahem mohou zamitat nazory oponentu (kteri nejak pripominaji ony ,, slabe "spoluzaky), ale mohou podobny filtr uplatnovat i pro urcita paleoetnika a davne kultury. Pak mohou zamitat dokonce cele archeologicke nalezy, jindy urcitym nalezum zase neposkytnou srovnatelny prostor ke zkoumani jako tem nalezum, ktere jsou ze ,, spravneho "obdobi a maji ,, spravne" tvurce a prednesl je ten spravny clovek.

Urcitou dalsi potiz, se kterou se psycholog zkoumajici hodnotitele muze setkat, je urcita uniformita inteligencniho typu. Je to zaprve proto, ze je tak malo paleolitiku, ze nemohou statisticky ani obsahnout inteligencni typy a dal proto, ze skoly predevsim drive umoznovaly studium a uplatneni jen typum, schopnym zapamatovat si ohromne ??objemy hlavne symbolickych dat. O nejake prostorove ci jine inteligenci ani nemluve. Pro uplnost uvadim vycet ruznych typu inteligence podle Howarda Gardneraá(Frief, 1999,122):

1. Lingvisticky typ, Ktery se nejvice nauci tim, ze rika, posloucha a vidi slova.

2. Logicky / matematicky typ,ktery se nejvice nauci tridennim na kategorie ci tridy a praci s abstraktnimi vzory a vztahy.

3. Prostorovy typ,ktery se nejvice nauci vizualnim znazornovanim s vyuzitim predstavivosti a praci s barvami / obrazky.

4. Hudebni typ,ktery se nejvice uci rytmem, hudbou a melodii.

5. Fyzicko-kinesteticky typ,ktery se nejvice nauci dotekem, pohybem a interakci s prostorem.

6. Interpersonalni typ,ktery se nejvice nauci ze spoluprace s ostatnimi tim, ze se s nimi deli o sve myslenky a ztotoznuje se s nimi.

7. Intrapersonalni typ,ktery se nejvice nauci samostatnou praci, vyukou respektujici jeho tempo a individualizovanymi projekty.

Pak je pochopitelne, ze prace hodnotitelu (jako celku) paleolitickeho materialu muze byt tedy v nekterych oblastech hodnoceni i znacne chuda a jednostranna na predlozene varianty ruznych reseni (mnozstvi predlozenych reseni v siri koridoru mozneho). Tuto negaci tedy rozhodne nelze pricist chybe jednotlivych paleolitiku, ale alarmujici absenci vetsiho poctu paleolitiku s daleko pestrejsi mozaikou inteligencnich typu.

Dalsi oblasti potizi pri hodnoceni paleoetnik u konvencnich prehistoriku muze byt absence psychologickych pravidel pri praci v tymech. Tymova prace je v konvencni prehistorii velmi vzacna a vetsinou docasna a pri rozhodovani nemusi striktne dodrzovat protiopatreni proti skupinovemu mysleni. Osobne jsem se spis setkal se zprostredkovanymi tymy, kdy prirozene a neformalne nadany jedinec ruznou merou zprostredkuje myslenky a zavery jednech druhym, ve snaze posunout vedeni dopredu (to je pripad i pristup autora). Proto je treba, aby psycholog zjistil, zda za urcitymi zavery stoji jedinci nebo skupiny vedcu a pokud za nimi stoji skupinova prace, at uz v pracovnich tymech nebo docasnych skupinach na konferencich, je nutne venovat pozornost reviznimu prezkoumani myslenkovych pochodu a zaveru z teto produkce. Stav a kvalita tymove prace je zjevna mnozstvim a vahou pokladanych si tzv. ozehavych, tabuizovanych a nekdy i naprosto zakladnich a zasadnich otazek.

Hierarchicky tlakázase stoji za nekritickym prebiranim nazoru a zaverua individualni mysleniámuze zmast samotny mozek, radici automatickyácokoli do urcitychzdanlive souvisejicich utvaru a logickych celku. Mozek tak cini automaticky a nezajima ho, zda sve zavery nahodou buduje jen na dilcich, neuplnych vysledcich ci jen na nekterych vysledcich. Tady je nutne sledovat, zda bylo dodrzeno kriticke hodnoceni, ktere ma zpracovavat reprezentativni i nahodny objem dat. Nekteri psychologove jsou specialiste na kriticke hodnoceni a jsou schopni sledovat urcite konkretni prace a vyhodnocovat ,, hodnotitele "a jsou schopni zjistit, jak dalece ,, hodnotitele" dodrzuji kriticke hodnoceni a zda jejich zaver jeste vubec spada do oblasti vedy.

Pak muze psycholog sledovat miru utvareni vlastniho subjektivniho obrazu sveta, Kdy muze byt tento obraz mimo realitu archeologickych nalezu a vysledky jinych oboru. Tento jev je spojen s utvarenim informacniho filtru, ktery proste nekterym typum informaci zabrani jejich zacleneni. Prekazkou k objektivizaci je bezne omezeny uhel pohledu, uzkostne a nekriticke lpeni na urcitych filozofiich, zasadach, principech ci pranich. Castou deformaci, se kterou se psycholog muze u prehistoriku setkat, jehyperarcheologizmus, Kdy je zamenen davny skutecny svet za umely a fiktivni, stojici jen na tom, co se archeologicky dochovalo. Je to presne opacny postup ktery se uci uz male deti do jednoho roku a to je predvidat dej, ktery nevidi. Presneji predvidat prubeh deje, ktery sledovaly, najednou ho nevidi a za chvili ho mohou znova sledovat. Deti do jednoho roku se nauci vytvaret si prostorovou mapu prostredi, objektu a jejich vzajemnych vztahu, proto ocima hledaji, kde se vynori clovek na skluzavce pote, kdy v jedne casti skluzavky vjede za plentu. Ve svete vedy se muzeme setkat s presne opacnou a nekdy velmi striktne dodrzovanou zasadou ,, Co nevidime, neexistuje ani neexistovalo a je tedy nevedecke se tim zabyvat. "To by se dalo vysvetlit jako produkt uzkostneho strachu pred omylem. A to zase muze pramenit z prostredi, ktere je uzkostne, netolerantni a vypjate.

Psycholog se muze setkat i s prehistoriky, kteri se citi velmi silne provazani se spolecnosti a haji jeji konvence, Proto pro ne nektere oblasti, otazky a problemy neexistuji, protoze neexistuji ani ve spolecnosti.

Docela specificke, az pikantni je pro psychologa zjistit miru zkresleni prehistorika jeho mirou deformity k pripadnemu uzkostnemu upnutiáse na nekterou oblast, v niz vynika sberatelstvi. Sberatelstvi je jak jednim ze zpusobu otevreni se konkretni realite, tak zpusob uteku pred jinymi realitami. Psycholog musi vedet, jestli clovek, ktereho ma pred sebou bude vubec schopen spoluprace pri vytvareni predstav o nekdejsim zivote nebo zda ma pred sebou tezky pripad deformity nutkani obklopovani se predmety - chorobneho sberatelstvi, ktery vidi smysl jen ve shromazdovani, oprasovani, usporadavani a peci o predmety jen ve sve stavajici, fyzicke podobe. Pak pro takoveho cloveka muze byt mozna jen podoba prehistorickych vednich oboru, ktere mu nebudou manipulovat a ,, ohrozovat "jeho sbirky. Je mozna i fobie techto sberatelu z rekonstrukce, kde by jejich strepy hrncu nebo strepy z nastipanych kamenu meli v rukou nejaci cizi, vzdaleni lide a transportovali je do ,, zivych komunit ". Je pravdepodobne, ze prave sberatele, kteri stali u zrodu a prvotniho rozhodujiciho smerovani archeologie, se rekrutovali prave i z urcite casti ,, velmi nadsenych sberatelu ".

Dalsi oblasti zajmu bude pro psychologa jednani, ktere je mozne popsat jako dusledek teritorialniho a osobniho obranarskeho chovaniáprehistorika.

A samozrejme specialni zajem bude ze strany psychologa smerovan k dalsim nejcastejsim a nejvlivnejsim zkreslujicim psychologickym mechanismum, jako nestastny nastrel pevneho bodu, jednoduchy a usmev vyvolavajiciásyndrom chlapaka, lidem prirozenaáprojekce stinu persony, fascinujiciáheuristicke uvazovani a podobne.

Psychologie a malirstvi

Je zajimave, ze stejne jako muze psychologie sledovat hodnoceni paleolitu u prehistoriku, muze stejne sledovat vytvarne zpracovani, rekonstrukcni paleoetnologii i propagaci vysledku. Psychologie se tak prolina kompletni rekonstrukcni paleoetnologii. Dnes psychologie samozrejme muze zpracovat podklady pro stanoveni strategie, jak nejucinneji zpracovavat a propagovat vysledky rekonstrukcni paleoetnologie, ale v podstate jen kopiruje a rika jinymi slovy presne to, ceho si vsimal pred vice jak 600 roky jiz Leonardo da Vinci.

Predne, kdyz se rozhodujeme jak sdelit nejsirsi verejnosti zavery naseho badani, nabizi Leonardo predevsim malirstvi. ,, Ve sporu malirstvi a ostatniho umeni vitezi u Leonarda malirstvi, je vsestrannejsi nez socharstvi, umnejsi, nejsnadnejsi - je v nem proti socharstvi vice perspektivy a stinovani, je bohatsi o barvy. Malirstvi je vic nez hudba, slouzic lepsimu smyslu - zraku, je vic nez poezie, nebot mezi basnictvim a malirstvim je pomer takovy, jako mezi stinem a telesem, ktery vrha stin, je rozdil jako mezi predstavou a skutecnosti. Malirstvi je nejvznesenejsi vedou, nebot je pravoplatnou dcerou prirody, nelze se mu naucit tak jako matematice, nelze je kopirovat tak jako spisy, takze kopie je stejne cenna jako original, kazde dilo malirske je jedinecne, samo v sobe vznesene. "(Z Leonardovych zaznamu sestavil Pecirka 1975)

O sdelitelnosti malovanych obrazu da Vinci napsal: ,, Ta veda je uzitecnejsi, jejiz plod je sdelitelnejsi, a proto naopak je mene uzitecne, co je mene sdelitelne. Cil malirstvi je sdelitelny vsem generacim vesmiru, protoze je podroben schopnosti vizualni ... Malirstvi tedy nepotrebuje tlumocniky ruznych jazyku, jako potrebuje literatura, a bezprostredne uspokoji lidske pokoleni tak, jak to cini vytvory prirody. Malirstvi znazornuje smysl dila prirody s vetsi pravdou a jistotou, nezli slova nebo literatura, avsak pisemnictvi predvadi s vetsi pravdivosti slova, coz necini malirstvi. Rekneme vsak, ze podivuhodnejsi je ona veda, jez znazornuje dila prirody, nezli ta, ktera znazornuje dila strujce, totiz dila lidska, jimz jsou slova, jako jsou poezie a podobne, jez prochazeji jazykem. "

A o vyjimecnosti malby a vizualniho vjemu dal Leonardo pise: ,, Oko, zvane okno do duse, je hlavni cestou, jiz lidsky rozum muze bohateji a velkolepe zkoumat nekonecna dila prirody, a ucho je druhe a to se zuslechtuje vecmi vypravenymi, jez oko videlo. Kdybyste vy, dejepisci nebo basnici, anebo na druhe strane matematici, nebyli videni okem, spatne byste o nich mohli referovat svymi spisy, a Tys, basniku, zobrazis-li pribeh licenim pera, malir mu stetcem ucini zadost snaze a dosahne toho, ze bude pochopitelny s mensi unavou. Nazves-li malbu nemou poezii, bude moci malir take rici, ze poezie je slepym malirstvim. Nuze podivej: ktera osoba je postizenejsi, slepa nebo nema? "

Jestlize v souvislosti s obrazovymi rekonstrukcemi nekdo vystupuje proti nim, znevazuje je a jejich vyznam a ma radeji mrtve exponaty, cernobila schematicka znazorneni a slovni popisy, tomu patri tyto Leonardovy myslenky:

,, Kdybys pohrdal malirstvim, ktere je jedinou napodobovatelkou vsech del, jez lze videt v prirode, urcite bys pohrdal bystrou invenci, jez s filozofickou a duvtipnou uvahou pozorne zkouma vsechny vlastnosti forem, more, krajiny, stromy, zivocichy, byliny, kvetiny, ktere jsou obklopeny stinem a svetlem, a skutecne, to je veda a legitimni dcera prirody, protoze malirstvi zrodila priroda, kvuli presnosti vsak rekneme vnucka prirody, protoze priroda zrodila vsechny viditelne veci az tech se zrodilo malirstvi ... "

Sugestivni realisticka malba evokuje skutecnost, nuti lidi nad predvadenymi deji a vyjevy uvazovat a hodnotit je. Mnozstvim dat a informaci v malbe nas nuti premyslet o spouste udaju, temat a oblasti naraz, proto je barevna sugestivni malba vetsi ucitelkou mysleni a vetsim kolbistem predvedeni znalosti a udelane prace, nez dilci cernobile, schematizovane obrazky, samotne fotografie artefaktu nebo jen pouhy popis. Zkratka malirstvi uci lidi myslet. Jaromir Pecirka si teto skutecnosti vsima, kdyz o Leonardovi da Vinci pise:

,, ... Kdyz maloval obraz, vnasel do jeho organismu, do jeho stavby a skladby neco z presnosti a konstrukce stroje. Chtel, stejne jako jeho pritel Pacioli, aby jeho prace prinasely prakticky uzitek, aby podporovaly a ucily lidi myslet ... "

Realisticka malba pracuje s realiemi, predstavuje realie a to nemuze jinak, nez skrze studium realii. Proto je malba popudem ke studiu realii. To platilo i pro Leonarda da Vinci, jak uvadi Pecirka:

,, Malirstvi davalo Leonardovi bezprostredni popudy ke studiu prirody i ke studiu cloveka, k nauce o proporcich lidskeho tela, k anatomii ... "

Kdyz je zarazeno do metodiky v postupu prace u rekonstrukcni paleoetnologie ono premitani nad modelem u malire behem samotne malby rekonstrukce, muzeme se ptat, proc je to tak dulezite. Leonardo si vsima prave tohoto aktivne-poznavaciho aspektu malirstvi pri zpracovavani temat.

,, Bozska podstata, jiz ma malirova veda, zpusobuje, ze maliruv duch se premenuje v podobu ducha bozskeho, jelikoz se s neomezenou schopnosti rozleta k vytvareni podstat ruznych zivocichu, rostlin, plodu, zemi, krajin, horskych skalnich utvaru, prizracnych a strasnych mist , ktera vyvolavaji v divacich des, a take slicnych, prijemnych a puvabnych mist, rozkvetlych ruznobarevnych luk, zcerenych vlnami mirnych vanu vetru, sledujicich vitr, ktery od nich prcha, reky ritici se s prudkosti velkych privalu z vysokych hor, unasejici stromy vyrvane z korenu ... "

Zajimavosti je, ze i filozoficke principy, o ktere se opiral Leonardo da Vinci, postradaly v oblasti kultury a umeni evolucionalisticko-gradualisticky princip. Asi bychom ocekavali, ze maliri drive byli spatni a teprve smerem k dnesku jsou jejich dila lepsi a lepsi, napriklad v oblasti chapani realneho obrazu. Ale Leonardo, jako vzdelany dejepisec umeni, si vsima, ze tomu tak neni, ze nehraje zadnou roli, ze pribyva universit, ze lide si mysli o sobe jen to nejlepsi. A ze se posouvame po casove ose od hloupe minulosti k dokonale budoucnosti. Nekdy proti stovkam a tisicum radoby vzdelanych lidi muze stat obycejny maly vesnicky chlapec ...

,, Malba nebude vytecna, jestlize malir bude povazovat za autoritu malbu druhych, bude-li se vsak ucit z prirodnich veci, vyda dobre plody, jak jsme videli na malirich po Rimanech, kteri stale napodobovali jeden druheho, a recene umeni upadalo od stoleti k stoleti. Po tech prisel florentsky Giotto, ktery narozen v osamelych horach, obyvanych pouze kozami a podobnymi zviraty, jsa prirodou obracen k podobnemu umeni, zacal kreslit po balvanech postoje koz, jez hlidal, a tak zacal delat vsechna zvirata, jez videl, takze po mnohem studiu predcil vsechny mistry nejen sveho veku, nybrz i mnoha minulych staleti. Po nem umeni upadalo, protoze vsichni napodobovali vytvorene malby, a tak ze stoleti do stoleti pokracovalo upadani tak dlouho, nez florentsky Tommaso, zvany Masaccio, ukazal dokonalym dilem, jak se namahali zbytecne ti, kdo nepovazovali za autoritu samozrejme prirodu, ucitelku mistru. "

Tento Leonarduv postreh byl i jeho zivotnim kredem, ktere zkouma a zobecnuje zname principy. Zajima se i o nazory a principy, ktere hlasaji autority a kdyz zjisti, ze maji problemy ze zobecnovanim, sam jde danou oblast zkoumat a sam trva na kritickem mysleni, i kdyz cele okoli zustava dlit v omylech.

V obraceni se na verejnost se Leonardo dostal do sporu s tehdejsimi humanisty, nepsal totiz svoje spisy v latine, ale v lidovem zivem jazyku. Jeho smerovani bylo prave k nekomplikovane a nejucinnejsi sluzbe lidem.

Je zajimave, ze v oblasti umeni, ale i vedy je vzdy urcity odpor z oficialnich mist k takovemu pristupu sluzby ci informaci k verejnosti, ktery je nejucinnejsi. Napriklad i Darwinovi bylo vycitano, proc vlastne svoje dilo o puvodu druhu nenapsal latinsky a jen pro odbornou verejnost a proc se anglicky obratil na nejsirsi verejnost. Sochar Gerasimov sice dosahl otevreni ustavu pro rekonstrukce podob podle lebek, ale platil za to tim, ze musel ponechavat svoje prace v neosobni bile nebo kovove, nezive barve. Sugestivni iluzivni realismus se brzo ukazal pro obrazove rekonstrukce jako nejidealnejsi a v dile Charlese Knighta ziskal velke oceneni uz v prvni polovine 20. stoleti. Je veci psychologie, aby odpovedela, proc sugestivni realisticky obraz sveta, otevreny nejsirsi verejnosti, tolik desi mnohe vzdelane lidi a uredniky zrovna u nas, proc tak horecne odmitaji takovy projev, nebo jej zesmesnuji a vselijak znevazuji. To je aktualni prave u nas, kde pusobil genialni sugestivni iluzivni realista malir Zdenek Burian, jehoz naprosto idealni praci si vlastne nikdy nikdo z archeologu specialistu na paleolit ??neobjednal.

á




áProc? | áIndividualne subjektivni obraz sveta | áJake oblasti psychologie se v persone zpracovavaji? | áProc persona a co ocekavame od persony? | áDodnes vladne chaos | áDalsi duvody | áSpecifikace muzeologicke prezentace | áKonflikt | áPersona a jeji organicky zaklad | áZdobeni odevu, jeho tradicni strih, uprava z pohledu geopsychologie |

© um.co.ua - ˇ¸ßţÔ│ ýÓ˛ň­│ÓŰŔ ˛Ó ­ň˘ň­Ó˛Ŕ